Japonci ENVY urazili za posledních několik let poměrně velký kus cesty. Od někdejšího garážového zvuku na desce „From Here To Eternity“, která se pohybovala v oblasti screama a hardcore s krátkými údernými skladbami, se počínaje nahrávkou „Dead Sinking Story“ posunuli směrem k rozložitějším, zvukově masivnějším a obsahově strukturovanějším polohám, kterými se hojně proplétá líbivá, přesto nevtíravě naléhavá melodičnost.

EP „Abyssal“ plynně navazuje na předchozí řadovku „Insomniac Dose“, která i přes nepřehlédnutelné ctění původních kořenů ještě dále zvýraznila inklinaci ENVY k postrockovým, či posthardcoreovým prvkům a zvukovým kolážím, jimiž se např. vyznačují EXPLOSIONS IN THE SKY či MONO, a zachycuje doposud nejjemněji podanou tvář kapely. Hudební transformace ENVY však v kontextu dosavadní tvorby nepůsobí násilně a nelze hovořit o převlékání kabátů. Japonci někdejší syrový výraz opět mírně obrousili, doplnili o další prvky a dodali své tvorbě na přimočařější pocitové naléhavosti. Aktuální EP je tak ukázkovým průřezem charakteristickými náladami a postupy, s nimiž se lze ve tvorbě těchto Japonců setkat. Gradující akustické ševelní v úvodní desetiminutové „A Road Of Winds The Water Builds“ se tak za ukřičeného hlasu Tetsuya Fukagawy láme v pomalé odsekávané riffové stěně a charakteristicky gradující nálady nejednou upomenou na krajany MONO. „All That´s Left Has Gone To Sleep“ a „Thousand Scars“ hrají na živější nótu a z postrockové letargie opět vystupuje vypjatost screamo postupů. Závěrečná „Fading Vision“ pak v poklidném akustickém šumění nechává obsah nahrávky odeznít do ztracena.

„Abyssal“ je předělem před další dlouhohrající deskou, který zachycuje kapelu v příklonu k ještě klidnějším hudebním polohám než na řadovce „Insomniac Dose“, a současně i možným náznakem, čeho všeho bychom se v budoucnu od ENVY mohli nadít. A očekávání je to příjemné.