Neděle
19.11.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2009

Vydavatel:
Steamhammer/SPV

Stopáž:
50:10

Studio:
Twilight Hall, Krefeld, SRN

Produkce:
Biff Byford & Charlie Bauerfeind

1. Battalions Of Steel
2. Live To Rock
3. Demon Sweeney Todd
4. The Letter
5. Valley Of The Kings
6. Slow Lane Blues
7. Crime Of Passion
8. Premonition in D Minor
9. Voice
10. Protect Yourselves
11. Hellcat
12. Come Rock Of Ages (The Circle Is Complete)
13. Coming Home (Bottleneck Version)

Biff Byford
zpěv

Paul Quinn
kytara

Doug Scarratt
kytara

Nibbs Carter
baskytara

Nigel Glockler
bicí

Saxon (1979)
Wheels Of Steel (1980)
Strong Arm Of The Law (1980)
Denim And Leather (1981)
The Eagle Has Landed (Live) (1982)
Power And The Glory (1983)
Crusader (1984)
Innoncence Is No Excuse (1985)
Rock The Nations (1986)
Destiny (1988)
Rock´N´Roll Gypsies (Live) (1989)
Greatest Hits (Live) (1990)
Solid Ball Of Rock (1990)
Forever Free (1992)
Dogs Of War (1995)
The Eagle Has Landed (Live - Pt.II) (1996)
Unleash The Beast (1997)
Wheels od Steel/Strong Arm of The Law (1997)
BBS Sessions/Live At Reading (Live) (1998)
Metalhead (1999)
Killing Ground (2001)
Heavy Metal Thunder (Best Of) (2002)
Lionheart (2004)
The Eagle Has Landed (Live - Pt.III) (2006)
The Very Best Of Saxon 1979 - 1988 (Best Of) (2007)
The Inner Sanctum (2007)
Into The Labyrinth (2009)
Call To Arms (2011)

SAXON - Into The Labyrinth

SAXON. Marně přemýšlím, jaká další informace by na tomto místě znamenala alespoň krapítek osvěžující záležitost. Třiatřicet let existence (škoda, že kapele nevydržel původní název SON OF A BITCH, moc rád bych viděl, jak se s ním dnes srovnává), neochvějně vyražených do toho nejryzejšího těžkého kovu, a k tomu osmnáct řadových alb, zvěčnělých tu výrazněji a tu méně ve stejném materiálu, to jistě hovoří za vše. Tak jako mnozí jiní i kapela okolo charismatického Biffa Byforda (a zajisté i druhého z dodnes přítomných zakládajících členů Paula Quinna) za ta léta a desetiletí neustoupila ani o krok stranou a její hard´n´heavy metalová mašina stále obouvá tatáž ocelová kola, s nimiž kdysi vyjížděla. Ještě aby taky ne – vždyť to už by pak zkrátka nebyli ti, o kterých se tady celou dobu bavíme.

SAXON

Totiž SAXON. Železní borci (a vytrvalci), vždy s přesným přídělem hromových kytar a nezaměnitelného vokálu svého „hrajícího“ maskota, poslední dobou také dopředu lehce očekávání a zásadně nešokující. Ovšem nic proti, vždyť tuhle cestu si zvolila kapela sama a v jistých ohledech to má svůj nezpochybnitelný smysl. Zejména proto na novinkovém albu „Into The Labyrinth“ nalezneme logické pokračování alb „The Inner Sanctum“, „Lionheart“ a dalších (dále možno dle libosti doplňovat podle diskografie kapely v obráceném gardu – tj. směrem k jejímu začátku), reflektující na některé z poznávacích znamení kupříkladu takového scénáře romantické telenovely. Bylo by ovšem chybou srovnávat nejkýčovitější z kýčovité televizní tvorby s produkcí britských srdcařů. Navzdory jednotné inspiraci, prakticky neměnným vyjadřovacím prostředkům a velmi podobnému provedení má mnoho z aktuálního dvanáctera skladeb (třináctou bonusovku nepočítaje) svou vlastní dušičku, která může v některých případech vyrůst dokonce až do poctivé a pravé heavy metalové duše. Tady mám samozřejmě na mysli ty nejvýstavnější kusy, díky nimž celé album drží pohromadě, nepostrádá smysl a hlavně zahřeje u metalistova srdce. V souladu se všemi předpoklady to je klávesově vzdušný otvírák „Battalions Of Steel“ (i když od něj bych čekal přece jen větší razanci), klasické „saxonovské“ halekačky „Live To Rock“ a „Crime Of Passion“, brilantně temný riffový nášup „Demon Sweeney Todd“ a spolu s nimi i další klávesová roubovaná „Valley Of The Kings“. Zbytek labyrintové kolekce pak funguje tak, jak to asi každý z nás daleko dopředu čekal – tu více a tu méně „vycpávkově“, když na dokreslenou toho z něj sem tam na povrch vyskočí nějaký ten relativně silnější okamžik (balada „Voice“) nebo naopak (nikoli náhlá) invenční slabost („Protect Yourselves“ či „Hell Cat“).

Díky tomu všemu SAXON každopádně znovu obstáli ve zkoušce času, a i když to není bůhvíjaké vysvědčení, pořád se starouškové můžou plácat po ramenou aspoň proto, že s klidem přehrají kdejakou o generaci mladší konkurenci. A přestože i to je nakonec možná trošku smutné, stále je to fakt, podle kterého se devatenáctého a dalších alb v diskografii největších z metalových Sasů nemusíme vůbec obávat. Ten pravý kus metalové zábavy na nich totiž nejspíš bude vždycky.


Louis

Zveřejněno: 25.3.2009

WWW odkaz:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page