Úterý
24.10.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2009

Vydavatel:
2P Production/Sony Music

Stopáž:
68:32

Studio:
Studio Citron & Studio Kamarád

Produkce:
Honza Toužimský & Jiří Urban

1. Pojď dál
2. Prázdno v hlavě
3. Paganini
4. 1492: Dobytí ráje
5. Končí den
6. Kam bůh se dívá
7. Vzít čas na splátky
8. Skrytá kamera
9. Právo máš
10. Osudnej den
11. Lámou
12. Zabiják v nás
13. Postavy z obrazů
14. Hvězda
15. Maraton (bonus)

Honza Toužimský
zpěv

Jiří Urban
kytara

Mirek Mach
kytara

Zdeněk Kub
baskytara

Lukáš "Doxa" Doksanský
bicí

Thrash The Trash (1990)
Schizofrenie (1991)
History Live (1992)
Black Jack (1992)
Salto Mortale (1993)
Thrash! (1994)
Legendy (1995)
S.O.S. (1997)
15 Vol. 1 (1997)
15 Vol. 2 (1997)
Apage Satanas (1998)
Thrash The Trash/Schizofrenie (1998)
Farao (1999)
Gambrinus Live (2000)
Forrest Gump (2001)
Archeology (2002)
Metalmorfoza (2003)
Warning! (2005)
Labyrint (2006)
XXV Eden (CD,DVD) (2007)
Restart (2009)
Homo Sapiens ..? (2011)
Adrenalinum (2014)
Arakadabra (2016)

ARAKAIN - Restart

Ačkoliv tradičně obojetný titulek čerstvého alba ARAKAINu svádí k úvaze o tom, že skupina ne úplně přesvědčivý „Labyrint“ strčila někam do šuplíku a stlačením pomyslného „Restartu“ se pokusila o čerstvější pohled na věc, není tomu tak. Přidržíme-li se přirovnání s imaginárními tlačítky, pak by totiž novince daleko spíš seděl název „Continue“, který podstatu věci vystihuje daleko přesněji. Ano, ARAKAIN je ARAKAIN, a s ohledem na to, jak dlouho se drží na špici domácí scény a co všechno dokázal, už prostě zřejmě nemá potřebu cokoliv zásadního měnit. Proto jednoduše pokračuje tam, kde minule skončil, proto nejspíš nedošlo ani na nějaký slyšitelný autorský příspěvek Honzy Toužimského (vzpomínáte, jak slibná byla v tomhle ohledu skladba „Prospektor“?) a proto v člověku „Restart“ vyvolá podobné pocity jako zmiňovaný „Labyrint“, u nějž se kolega Darkmoor posledně zcela správně ptal, jestli je to tak dobře nebo špatně.

Tuhle otázku si totiž na cestě k závěrečnému hodnocení musíme chtě nechtě položit znovu. Je dobře, že ARAKAIN zůstává sám sebou se všemi důsledky z toho plynoucími, nebo by si měl spíše dodat trochu odvahy a vsadit na nějaké to menší či větší osvěžení zajeté rutiny? Osobně tohle řeším tak trochu selským rozumem – nabízí-li aktuální materiál dostatek slušných věcí, pak určitě nemůže být špatně, že kapela setrvala na svém, nabízí-li jich naopak méně než polovinu, pak by to zřejmě chtělo něco málo s tím provést. A jelikož se v tom případě neobejdu ani bez matematiky, docházím nakonec k poněkud překvapivému závěru. Přes celkově jaksi „unavený“ výraz alba, odkazující na slabší formu „Labyrintu“, na něm ve finále nalézám osm více či méně povedených věcí, které (nepočítaje bonusový cover „Maraton“) tvoří jeho nadpoloviční většinu. Takže dobré album?

ARAKAIN

Snad ano. A protože už zřejmě nemůžu být ještě více nerozhodným a nepřesvědčivým, přecházím raději ke konkrétním čtrnácti položkám novinky, plně respektujícím typické a tradiční vyznění ARAKAINu se vším všudy. Neškodná „Pojď dál“ zcela rezignuje na důležitost přisuzovanou „otvíráku“ a téměř plnohodnotně ji v této úloze nahrazuje až „Prázdno v hlavě“ (i když s naprosto zbytečnou citací „Už ho vezou“ z alba „Farao“). Hned poté přichází první nejdůležitější okamžik alba, skvělá Machova „Paganini“, protkaná skrz naskrz výbornými (nejen melodickými) nápady. Náznak zklamání, který se vám po ní může prohnat přes obličej, je zapříčiněn už téměř tradičním jevem – tímto kouskem totiž končí autorský příspěvek Mirka Macha. Vedoucí opratě tak nadále zůstávají v rukách Jiřího Urbana a Zdeňka Kuba, kteří s nimi slyšitelně nakládají v duchu scénáře alba „Warning!“. Většinovým příspěvkem tak trochu budícím rozpaky (Urban) a naproti tomu čtveřicí skladeb, které desce když už ne jasně vévodí, tak alespoň budují její pevné a zdravé jádro (Kub). V prvním případě (zahrnujícím i obě nejdříve hodnocené skladby) si proto vyjmenujme už jen mistrovsky výpravnou „1492: Dobytí ráje“ s maximálně efektními klávesami a jak ze snu vystřižený další středobod alba „Hvězda“, pro změnu s výjimečným nápadem, svou uhrančivou náladou tak trochu připomínajícím klenot „Ukolébavka“ z alba „Black Jack“. Vše ostatní je opravdu jen arakainovská rutina bez duše, na kterou je snad nejlépe hned vzápětí zapomenout. V druhém zmíněném případě se naopak dostáváme k celému autorovu zastoupení (včetně „Kam bůh se dívá“ a „Lámou“), z nějž v duchu hmatatelně zodpovědného skladatelského přístupu nejvýše vyčnívá poslední vrchol nahrávky „Skrytá kamera“, podtržený originálním thrashovým odérem a nedostižnou melodickou linkou v refrénu, a „Osudnej den“, s přehledem jediná podstatná balada na desce.

Takto jsou tedy rozdány karty „Restartu“ a mě nezbylo než nad nimi (možná déle, než je zdrávo) polemizovat, abych nakonec došel k resumé, které je stejně nevyhnutelné. I s minusovými položkami za znovu kompletně neuřízené texty (a dokud kapela nepochopí, že Aleš Brichta byl v jejím rámci v tomhle směru nenahraditelný, bude tomu tak nejspíš pořád dál) má tohle album ARAKAINu potenciál, který jen o něco málo převyšuje jeho předchůdce. A jestli je to tedy dobře nebo špatně? Hmm. Snad … snad opravdu (stále ještě) dobře.


Louis

Zveřejněno: 30.3.2009

WWW odkaz:


Názory redakce
Darkmoor
27.3.2009

Ač to poslední dobou nebývá příliš často, ohledně nového ARAKAINu se pod hlavní recenzi můžu podepsat téměř bez výhrad, včetně jmenovitého vypíchnutí těch zajímavějších skladeb ("Paganini", "Skrytá kamera", "Hvězda" a pár dalších). Několik drobných postřehů si ovšem neodpustím. Jan Toužimský je jistě dobrý zpěvák, bohužel už druhou placku drží téměř pořád jednu a tutéž hlasovou linii a pokud se k tomu přidá průměrný riffový materiál, do něhož se nenabízí příliš prostoru pro zajímavější melodické linky, výsledek tak nějak splývá. Ano, ARAKAIN pokračují v cestě, kterou nastoupili příchodem Petra Koláře, bohužel však pro "Restart" neposbírali tolik zajímavých nápadů (čest těm několika výjimkám). A možná by stačilo jen zkrátit stopáž a ořezat tím průměrné písničky typu "Pojď dál" (70 minut je přece sakra koňská dávka). Texty jsou stále na hraně (a nemyslím, že by to Brichta se svojí současnou "formou" vytrhl), tradičně metalové veršovánky u kterých to často skřípe nejen obsahově, ovšem přímé porovnání s Kolářovskou "slovní parádičkou" zastoupenou v "Zabijáku v nás" odhalí, že aktuální "veršotepectví" je přece jen o malý krůček dál. No a zvuk. Zdá se mi (hlavně v pomalých pasážích) podivně řídký a přemlaskané dupáky společně s "krabicovým" virblem také dvakrát nepřidají. Čili mi to vychází za...

[6 / 10]
Čtrnáctý řadový ARAKAIN – přesně takový, jaký jsme ho (zejména po zkušenostech z posledních dvou alb) čekali, ale k němuž jsme si přece jen ještě přáli o něco více odvahy a skladatelské fantazie.

Autor recenze:
7 / 10

Redakce:
6 / 10

6,4 / 10



s kapelou ARAKAIN:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page