Středa
20.6.2018
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
1986

Vydavatel:
Black Dragon Records

Stopáž:
43:03

Produkce:
Candlemass & Ragne Wahlquist

1. Solitude
2. Demon´s Gate
3. Crystal Ball
4. Black Stone Wielder
5. Under The Oak
6. A Sorcerer's Pledge

Johan Längqvist
zpěv

Mats "Mappe" Björkman
kytara

Klas Bergwall
kytara

Leif Edling
baskytara

Mats Ekström
bicí

Epicus Doomicus Metallicus (1986)
Nightfall (1987)
Ancient Dreams (1988)
Tales Of Creation (1989)
Live (1990)
Chapter VI. (1992)
As It Is, As It Was (Best Of) (1994)
Dactylis Glomerata (1998)
From The 13th Sun (1999)
Doomed For Live (Live) (2003)
Essential Doom (Best Of) (2004)
Candlemass (2005)
King Of The Grey Islands (2007)
Lucifer Rising (EP) (2008)
Death Magic Doom (2009)
Ashes To Ashes (Live DVD/CD) (2010)
Psalms For The Dead (2012)
Death Thy Lover (EP) (2016)

Síň slávyCANDLEMASS - Epicus Doomicus Metallicus

Samota, nenávist, bolest, odevzdání. Všechno neštěstí tohoto a jiných světů, podávané v jako šnek pomalém tempu, na kovovém tácu nazdobeném ponurými náladami stejně pomalých riffů a zvučným, i když pochmurně naladěným zpěvem. To je doom metal. Hudební styl starý téměř jako celý heavy metal sám a přesně a jasně pojmenovatelný (pomineme-li samozřejmě výsadní autorské právo BLACK SABBATH) také od okamžiku, kdy nad prodejními pulty obchodů s hudbou spolu s debutovým albem švédských CANDLEMASS zavanul také studený chlad zhouby a nasládlý pach hniloby a zatuchliny.

„Sedím sám v temnotě a čekám, až budu volný,
pláču, osamělý a opuštěný,
dychtím po tom, aby už přišel můj čas, smrt znamená jen život,
prosím, nechte mě zemřít o samotě.“
(„Solitude“)

Slova, která by se dnes mohla zdát jako vytržená ze slabikáře klišé, měla v roce 1986 úplně jinou sílu. V reakci na revoluční a závratně rychlý vývoj metalových škatulek kolem sebe se CANDLEMASS nejen jejich prostřednictvím pokusili nabídnout alternativu, která měla obejít thrashová, blacková a deathová „zvěrstva“, a za pomoci sofistikovanějšího projevu nabídnout specifický prožitek příbuzných fantasticko-temných nálad. A hned napoprvé se jim to podařilo tak, že to otřáslo i samotnou věčností.

CANDLEMASS

Album, pojmenované latinskou imitací na „Epic Doom Metal“ alias definici stylu kapely, přitom nemělo přijít na svět zrovna lehce, o čemž svědčí například angažování hostujícího pěvce Johana Längqvista na skutečně poslední chvíli. Výhradní autor hudby i textů Leif Edling (až do dnešních dnů samozřejmě vůdčí persóna švédských černokněžníků) však měl už tehdy koncepci CANDLEMASS pevně v rukou, a tak se nemohlo stát nic menšího, než že zpěvák do kapely zapadl jak vychladlé tělo nebožtíkovo do přesně naměřené rakve. A to všechno je slyšet od prvního tónu nesmrtelné hymny „Solitude“, v níž je mimochodem nadefinována veškerá podstata doom metalového bytí a smýšlení. Samota, nenávist, bolest a odevzdání. Po křišťálově akustické předehrávce (už tady vám z Längqvistova výrazu běhá mráz po zádech) přichází geniální a téměř halucinogenní riff, na jehož bedrech by CANDLEMASS unesli snad všechnu tíhu světa. Opravdová fantazie. V závěsu nacházíme rovněž přiléhavé sólo a užuž je tady další doomový monolit, kterému čas vtisknul stejně účinný punc nezaměnitelnosti. Téměř desetiminutová „Demon´s Gate“, opanovaná dalším všemocným riffem, nahlíží za brány všednosti, kde dominuje syrově magicko-hororové téma. Plynule přecházíme k podobně uhrančivému pohledu do nejznámější z čarodějnických propriet („Crystal Ball“) a se staženým hrdlem i před černý kámen, oplývající jistými, přesně neurčenými vlastnostmi („Black Stone Wielder“). Příval výjimečných kytarových nápadů neustává a ve snovém duchu, sem tam nakaženém i zhoubnou (klávesovou) melodií, kapela přikračuje k posledním dvěma skladbám, s nimiž se naplní i počtem krátký, nicméně maximálně výřečný obsah alba. A zejména pak v podání závěrečné „A Sorcerer´s Pledge“ je to konec jak má být, s uhrančivou předehrou, rozmanitým hudebním dějem a gradací v gejzíru melodického ženského zpěvu, kterému snad mohl být dopřán ještě o chvíli delší prostor (jak ostatně názorně předvádí i pozdější zpěvák skupiny Messiah Marcolin v živém záznamu skladby na albu „Live“).

Věru tak se tedy kalila zkáza, esence (navzdory jejímu fyzickému „promítnutí“) v metalových vodách speciálně vítaná, a tak tedy vznikl jeden z prvních pomníků tohoto památného rozkladného procesu. Vzpomeňme na něj s pokorou, nejlépe pak přímo u reproduktorů s hlasitostí nastavenou v odpovídající výši.


Louis

Zveřejněno: 4.4.2009




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page