Sobota
21.7.2018
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2002

Vydavatel:
Demolition Records

Stopáž:
37:52

Studio:
Trinity Heights, Wildtrax, Sactuary, Parkgates

Produkce:
Skyclad

1. Penny Dreadful
2. Inequality Street
3. Spinning Jenny
4. Cry Of The Land
5. Another Fine Mess
6. Sins Of Emission
7. The Widdershins Jig
8. History Lessens
9. Land Of The Rising Slum
10. Single Phial

Kevin Ridley
zpěv, kytara

Steve Ramsey
kytara

Georgiena Biddle
housle. klávesy

Graeme English
basa

Aaron Walton
bicí, perkuse

The Wayward Sons Of Mother Earth (1991)
A Burnt Offering For The Bone Idol (1992)
Jonah´s Ark (1993)
Prince Of The Powerty Line (1994)
Silent Whales Of Lunar Sea (1995)
Old Rope (kompilace) (1995)
Irrational Anthems (1996)
Oui Avant-Garde A Chance (1996)
The Answer Machine (1997)
Vintage Whine (1998)
Folkémon (2000)
No Daylights Nor Heeltaps (2002)
A Semblance Of Normality (2004)
In The... All Together (2009)
Forward Into The Past (2017)

SKYCLAD - No Daylights Nor Heeltaps

Tak toto mi SKYCLAD robit němjali! Samozřejmě, bez přehnaných nadějí jsem vzhlížel k tomu, co folk metalová legenda stvoří bez svojí duše a hlasu – geniálního textaře a charismatického pěvce i persóny Martina Walkyiera. Bohužel, osiřelý hříšný ansámbl udělal to nejhorší co mohl – pro náhradníka sáhl do vlastních řad a namísto toho, aby se s odlišným vokálem pokusil dělat odlišnou muziku, pokusil se překopat vlastní historické klenoty... Výsledek pak ani nemůže být jiný, než je...

Tedy rozpačitý, dokonce lehce iritující. Kde je pohřben pes? Kevin Ridley je technicky vzato výborný pěvec, zpívá čistě, má jasnou barvu hlasu, je pevný v kramflecích. Jenže. Při vší úctě k jeho dovednostem musím podotknout, že o tom SKYCLAD nikdy nebyli. Jejich živelná, divoká a syrová muzika si žádala charismatický, drsný a neučesaný zpěv. Frontmana s neméně živelným projevem, který by dokázal atmosféru hudby ještě umocnit. Martin jím byl a jako takový je nenahraditelný. Proto nechápu, proč se „noví“ SKYCLAD pokusili vylepšit staré šlágry místo toho, aby složili čerstvé skladby přímo Ridleymu na hlasivky...

Zajisté, zvukové možnosti pokročily, komplet zní náramně svěže a plasticky. Ale ruku na srdce, je nazdobená produkce pro hudbu SKYCLAD zapotřebí? Myslím, že v tom její kouzlo netkví. Ano, přiznávám, že v novém hávu zní Georgieniny housličky ještě roztančeněji, že rytmika English / Walton klape jako vodní mlýn, zvuk strunné sekce Ramsey a Ridley je perfektní, ale výsledek je konstantní čili němenný – interpretace nezapomenutelných klasik je, díky za to slovo Darkmoore – unylá, unavená, dekorativní, bezvýchodná. Hotové BED (nebo spíš BAD?) TIME STORIES... Pěkně se to poslouchá jako kulisa, jenže napětí a míza originálů se ztrácí ve vší té překrášlenosti. Posun od metalovějších poloh folkovějšímu zvuku (Inequality Street, History Lessens) je chvalitebný, jenže nepřináší nic převratného, krom rapidního úbytku energie. Tam, kde bylo folkové střevo silné už v originále (Single Phial) se jenom utvrzuji v tom, že SKYCLAD neví, k čemu má tento komplet posloužit. Pokud chtěli ukrotit vlastní tvorbu a učinit jí malebnou a prázdnou, pak uspěli. Pokud chtěli dosáhnout co možná nepřesvědčivější folkové polohy, pak by se měli ohlédnout do časů Qui Avant-Garde A Chance či The Answer Machine, pokorně svěsit hlavu a přiznat, že bez Walkyiera už to nikdy nepůjde.

A co bychom měli učinit my, posluchači? V rámci úcty k největší folk metalové kapele minulosti bude nejlepší novou tvář přejít gentlemansky pozvednutým obočím a nadále se tvářit, že toto seskupení zakončilo svou pouť výborným Folkémonem. Já osobně jsem SKYCLAD oplakal, zase se osvěžil a další kompilát – ten už bych nepřežil.


Marigold

Zveřejněno: 24.6.2002

WWW odkaz:
E-mail:
Kontakt:
Skyclad, PO Box 113, Gosforth, Newcastle-Upon-Tyne, NE3 3WB, UK.


Názory redakce
Darkmoor
13.9.2003

Trošku schizofrenní přístup. Nejdříve opatrnost, protože od Marigolda přišlo předem velké varování. Jenže první tři covery z vlastní dílny (a tedy tracky jedna, dvě, tři na CD – kdo by to byl řekl :-)) Penny Dreadful, Inequality Street a Spinning Jenny (ta především!) nejsou vůbec špatné. Samozřejmě Kevin Ridley není Martin Walkyier. Paradoxně je možná o něco lepší zpěvák, ale jeho přesvědčivosti a syrovosti nemůže nikdy docílit, i když se snaží, seč mu síly stačí. Je sympatické, že skupina nehledala žádného náhradníka a vystačila si z vlastních řad, jenže to u „nových“ Skyclad příliš nefunguje. Další písničky jsou pak většinou nejenom měkčí, ale (a to je na tom to smutné), hlavně UNYLEJŠÍ. Skyclad byli vždy o energii, o gejzírech mocného jiskření…a tady zní jako na pohřbu. Svém vlastním! Nerozumějte tomu špatně – skladby jsou dobré, vždyť je prověřil sám čas, ale smysl vzniku celého kompletu mi uniká! Proč přehrávat něco již zažitého a zřejmě také nepřekonatelného? Takže velké pardon, ale odškrtávám si jednu další mrtvolku ze sbírky oblíbenců!

Bez charismatu Martina Walkiyera jsou SKYCLAD sotva poloviční. Kevin Ridley je technicky lepším zpěvákem, ale k čertu s technikou, o tu v téhle hudbě nejde. Staré skladby v jeho podání jsou jaksi unylé a bez života. Ne ne, tudy cesta nepovede. Tvařme se jako by nic a doufejme, že se věci sami urovnají...

Autor recenze:
5 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

8 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page