Úterý
16.1.2018
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2008

Vydavatel:
Century Media

Stopáž:
53:33

Studio:
Různá studia v USA

Produkce:
Josh Newell & INTRONAUT

1. Primordial Soup
2. The Literal Black Cloud
3. Cavernous Den Of Shame
4. Prehistoricisms
5. Any Port
6. Sundial
7. Australopithecus
8. The Reptilian Brain (Sleep, Eat, Shit, Fight, Fuck)

Sacha Dunable
kytara, zpěv

Dave Timmick
kytara

Joe Lester
basa

Danny Walker
bicí, samply

Null (EP) (2006)
Void (2006)
The Challenger (EP) (2007)
Prehistoricisms (2008)
Valley Of Smoke (2010)
Habitual Levitations (2013)
The Direction Of Last Things (2015)

INTRONAUT - Prehistoricisms

Má-li označení INTRONAUT evokovat cestu hluboko dovnitř, dejme tomu do podvědomí, pak si tito samorosti nemohli vybrat lepší název. Titul alba „Prehistoricisms“ pak už jen upřesňuje, jak hluboko se museli INTRONAUTi ponořit pro inspiraci. Abychom si rozuměli, tihle podivíni mumlají pomalé hutné sludge rytmy takovým zvláštním neurotickým a neotesaným způsobem, že doba kamenná vám automaticky přijde na mysl.

INTRONAUT

Album začíná akustickým brnkáním „Primordial Soup“, které připraví atmosféru pro následující táhlou suitu „The Literal Black Cloud“, bolest a zármutek střídá agrese a vztek. Ano, brutalita a psychedelie jsou hlavní výrazové prostředky kapely INTRONAUT. Agresivita se stupňuje v následující „Cavernous Den Of Shame“ a zůstanu-li věrný paralele z pravěku, tak rozzuřený mamut ničí vše v dosahu. Jedním z vrcholů desky je určitě titulní „Prehistoricisms“, kde těkající zvuky, vokál se zajímavou melodií, neurotické kytary a prapodivné hudební postupy v dokonalé souhře vytvářejí zcela originální obrazy.

Bohužel však na albu „Prehistoricism“ není vše tak dokonalé, jak by mohlo být. Selhání vidím na pozici producentů, kteří nestopli horkou jehlou ušité a nedotažené exhibice objevující se v druhé polovině desky. Materiál v první části alba (skladby 1-5) bych neváhal označit jako excelentní, ale počínaje závěrem páté „Any Port“ se objevují zbytečná sóla na bicí či perkuse a hlavně příliš až jazzového brnkání na baskytaru, které kytary propůjčují zbytečně moc prostoru a její sólování z alba nepříjemně trčí. Nahrávka se tím zašmodrchá a ztrácí kouzlo, které bezesporu mají úvodní skladby. Zkrátka, když mamut běží, zem se třese a duní a vše je v pořádku, jakmile se však zastaví a začne se kochat krásami přírody, celkový dojem drhne. Druhou polovinu desky naštěstí zachraňuje povedená „Australopithecus“ s dvojkopákovou drtičkou a osobitým riffováním v „refrénu“. Na tuto skladbu existuje i temný videoklip, který podtrhuje osobitost spolku INTRONAUT, ideově i projevem zapadajícího do společnosti MOUTH OF THE ARCHITECT, THE OCEAN nebo starších ISIS.

I přes výše uvedené nedostatky se však jedná o nahrávku zajímavou, kterou určitě stojí za to registrovat. INTRONAUT jsou seskupením, ze kterého jde respekt a na post-metalovém kolbišti jde o výrazný zjev, který nás v budoucnu možná ještě pozitivně překvapí.


Sicky

Zveřejněno: 19.2.2010


Zajímavé post-metalové album, které určitě stojí za poslech.

Autor recenze:
7,5 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,1 / 10



s kapelou INTRONAUT:

s kapelou MOUTH OF THE ARCHITECT:

s kapelou THE OCEAN:

s kapelou ISIS:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page