Sobota
24.2.2018
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2002

Vydavatel:
Century Media

Stopáž:
43:34

Studio:
Fredman, Göteborg

Produkce:
Fredrik Nordström

1. Final Resistance
2. Hours Passed In Exile
3. Monochromatic Stains
4. Single Part Of Two
5. Treason Wall
6. Format C: Cortex
7. Damage Done
8. Cathode Ray Sunshine
9. The Enemy
10. White Noise/Black Silence
11. Ex Nihilo

Mikael Stanne
zpěv

Niklas Sundin
kytara

Michael Niklasson
kytara

Martin Henriksson
basa

Anders Jivarp
bicí

Martin Brändström
elektronika

Trail Of Life Decayed (demo) (1991)
A Moonclad Reflection (EP) (1992)
Trail Of Life Decayed (EP) (1992)
Tranquillity (EP casette) (1992)
Skydancer (1993)
Of Chaos And Eternal Night (MCD) (1995)
The Gallery (1995)
Enter Suicidal Angels (MCD) (1996)
The Mind´s I (1997)
Zodijackyl Light (video) (1997)
Projector (1999)
Haven (2000)
Damage Done (2002)
Live Damage (DVD) (2003)
Exposures – In Retrospect And Denial (rarity) (2004)
Lost To Apathy (EP) (2004)
Character (2005)
Focus Shift (single) (2007)
Fiction (2007)
Manifesto Of Dark Tranquillity (compilation) (2009)
Yesterworlds (compilation) (2009)
Misery´s Crown (single) (2009)
Where Death Is Most Alive (DVD / live album) (2009)
The Dying Fragments (compilation) (2009)
We Are The Void (2010)
Zero Distance (EP) (2012)
Sorrow´s Architect (single) (2013)
Construct (2013)
Atoma (2016)

DARK TRANQUILLITY - Damage Done

Je obrovská škoda, že pro mnohé fanoušky melodického severského death metalu tento žánr začíná a končí s hvězdným ansáblem IN FLAMES. Za prvé tím o mnohé přicházejí, za druhé je to vůči kapelám jako SOILWORK nebo (zejména) DARK TRANQUILLITY očividná křivda. Ano, Plameny dokázaly dokonale vypíchnout líbivou a melodickou stránku švédské školy, jenže už se nesnaží dělat cokoli navrch. Každé jejich album je plné pěkných výplachů, fešných riffóz a melodií, ale kamsi se vytrácí tvůrčí duch…

Ten nikdy nechyběl vizionářům DARK TRANQUILLITY. V roce 1999 se pokusili o skloubení göteborgské školy s melancholickou gotikou a zašli dokonce tak daleko, že Mikaela Stanneho nechali ZPÍVAT. Následovník Haven byl sice vynikající, ale zdaleka ne tak odvážný a překvapivý. Skoro jsem se začínal bát dalších „zbytnělců“ a peciválů, jenže Damage Done vyvrátilo mě i mé obavy z kořenů silou orkánu!!!

Unikátní komplet podniká dvě dechberoucí cesty – za prvé – vrací se ke kořenům. Kytarové duo Sundin – Niklasson se ohlíží do dob göteborgských praotců AT THE GATES mnohem více než na předchozích dvou albech. Pikantní zasekávané jízdy ostře bzučících riffů, horoucí trashové kotle, deathová destrukce. Vše obaleno v unikátním melodickém pláštíku, někdy hraničícím až s testamentem starého heavy metalu (velmi variabilní pecka Format C: For Cortex). To, co předvádí švédská šestice v úvodní Final Resistance nebo titulní Damage Done je v nejlepším slova smyslu „progresivní ohlédnutí“ za nesmrtelným zřídlem švédského deathu. A k tomu přidává švédské šestka ještě fůru kladů navrch – melodie neoposlouchané a strhující, dravost a energii vyhrávek, kterou se mohou směle poměřovat s nejvýbušnějšími okamžiky Plamenného ansámblu, a v neposlední řadě…

… cestu dvě – evoluci. Záliba v elektronice byla u tohoto komba dobře známá, ale troufám si říci, že nikdy nedošla tak daleko jako na Damage Done. I uprostřed tuhé řeže malují elektronické štětce Martina Brändströma nejen líbivé, ale i zatraceně expresivní obrazce. Éterický klavír, široká paleta samplů, překvapivé nápady, které se vynořují z kytarových bouří. Martinovo vystoupení na této fošně je jedním nekončícím tvůrčím sólem, otevírajícím nové dimenze severské smrti. Děje se tak cosi nevídaného – na první pohled čistá materie melodického deathu prolamuje žánrové hranice a divě obcuje s gotickým metalem. Tedy alespoň co se potemnělé palety nálad a naléhavosti týče. Nechtějte po mně přesnou paralelu – DARK TRANQUILLITY jsou absolutně sví, jejich hudba je žánr sám pro sebe. Můžete to poslouchat jako soubor vražedně našlápnutých deathových kompozic, nebo jako dokonalý atmosferický metal. Nebo ještě lépe – jako obojí... Slůvko expresionismus se nutí na jazyk téměř neustále, ostré hrany kytarových riffů, variující rytmická sekce (přechody ze středních temp do sypaček jsou orgasticky povedené na celém albu) a posmutnělá nádhera kláves…

... a samozřejmě Mikael Stanne. Když se mě zeptáte, co ho vlastně odlišuje od všech těch uřvaných hrdel z království Tří korunek, řeknu Vám že prožitek. Ostatní řvou, ale Stanneho ta muzika bolí. Je až s podivem, jak nádherně zní všechny ty doslova vydávené refrény, jak moc emocionality je v nich ukryto. V takové Treason Wall je tolik nefalšovaného vzteku, až to mrazí… Celé album je jedno velké mrazení. DARK TRANQUILLITY jasně dokazují, že bavit lidi na koncertech je jedna věc a točit fantastická alba druhá. Narozdíl od současných IN FLAMES umí tahle kapela obojí a já pevně doufám, že už si svět konečně uvědomí, kdo by měl stát v čím stínu!!!


Marigold

Zveřejněno: 7.7.2002


Celé album je jedno velké mrazení. DARK TRANQUILLITY jasně dokazují, že bavit lidi na koncertech je jedna věc a točit fantastická alba druhá. Narozdíl od současných IN FLAMES umí tahle kapela obojí a já pevně doufám, že už si svět konečně uvědomí, kdo by měl stát v čím stínu!!!

Autor recenze:
9 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

9,3 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page