Čtvrtek
19.7.2018
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2001

Vydavatel:
Judas Priest Music

Stopáž:
70:50

Produkce:
Glenn Tipton

1. Machine Man
2. One On One
3. Hell Is Home
4. Jekyll and Hyde
5. Close to You
6. Devil Digger
7. Bloodsuckers
8. In Between
9. Feed on Me
10. Subterfuge
11. Lost and Found
12. Cyberface
13. Metal Messiah

Ripper Owens
vokály

Glenn Tipton
kytara

KK Downing
kytara

Ian Hill
basa

Scott Travis
bicí

Rocka Rolla (1974)
Sad Wings Of Destiny (1976)
Sin After Sin (1977)
Stained Class (1978)
Killing Machine (1979)
Unleashed in the East (Live) (1979)
British Steel (1980)
Point Of Entry (1981)
Screaming For Vengeance (1982)
Defenders Of The Faith (1984)
Turbo (1986)
Priest ... Live! (Live) (1987)
Ram It Down (1988)
Painkiller (1990)
Metal Works ´73 – ´93 (Best Of) (1993)
Jugulator (1997)
Meltdown (Live) (1998)
Demolition (2001)
Live In London (Live) (2003)
Angel Of Retribution (2005)
Nostradamus (2008)
A Touch Of Evil: Live (Live) (2009)
Redeemer Of Souls (2014)
Firepower (2018)

JUDAS PRIEST - Demolition

Jidášové se hazardování nebojí... Demolition je totiž vším možným, jen ne sázkou na jistotu, pevnou jako britská ocel. Budu - li plně upřímný, Halfordův pokus vstoupit znovu do téže řeky a přesvědčovat všechny kolem, že metal jen metal je láskou mou a mocně se dovolávat odkazu Painkiller, nepovažuji za zrovna šťastný. Čo bolo to bolo, znovu nebude. Ke zdaru věci si pánové bojující pod standartou Judas Priest tuhle věc uvědomili a zvolili mnohem modernější a progresivnější přístup.

Ne, nedejte se děsit - Judas Priest se nevrhli do vášnivého víru elektronických orgií, nezavrhli praotce Kováře, nepošlapali svůj skvostně zářící štít. Přes všechny úlitby moderně je totiž jejich nový počin stále jidášově jidášovatý, jen modernějším způsobem. Inu, v době, kdy se většina nových kapel až nekriticky mistrům žánru navrtává do rektální oblasti je veškerá inovace zatraceně osvěžující. Ono se chrápání na nikdá vavřínech nevyplácí.

JUDAS PRIEST liveNejvětší devizou Demolition je lahůdkově pestrá rachota kytarové sekce. Duo Tipton / Downing už by si pomalu mohlo přisvojit titul profesorů, ale v jejich výkonech nenajdete ani stopu po kostnatění. Tedy - nepočítám-li to povinné kostnatění, které dělá Judas Priest legendou. Většina skladeb je nabyta dobře známou syrovostí, agresivitou a nemilosrdným tahem na branku. Jenže v rámci staromilských heavy kanonád si staroušci našli místo na spousty vychytávek. Nepřeberná paleta efektů, elektrických disturbancí a anomálií se hrne z každé písně jako puch z jatek, zvuk je pěkně zahulený a kytarové spodky těžké jako betonové botky. Sekerníčci se ale nespokojují pouze s bordelem a hledí posluchače zahrnovat precizními vyhrávkami a skvělými motivy. Nutno zde vypíchnout zejména akustikou načrtnutý nosník písně Hell Is Home s typicky perverzní disharmonií. Kdykoli se snad začíná invence zajídat a srdce staromilcovo ječí po něčem zemitém, přijde ten nezaměnitelný závan nadusaných riffů a jsme zase doma...

Špičkově vyladěná rytmická sekce přede jako diesel, její spolehlivě muskulaturní ramena parádně nadnášejí veškeré exhibice páně Tiptona a Downinga. A co Ripper? Inu, pochyby o své náležitosti k Jidášům rozbil definitivně živákem Meltdown. Ze svého nepřeberného hlasového rejstříku vytahuje zejména střední “škrabavé” polohy, ale nechybí ani typický vřískot. Zde jedna z mála námitek - přeci jen se míra strojovosti v některých skladbách nepěkně podepisuje na vokálních linkách a refrénech. Vůbec by neškodilo více kudrlinek a členitosti. Leč, tuto námitku utorpéduje k smrti závěrečný hymnus Metal Messiah, který je zázračně jak staromilský, tak progresivní.

A totéž vlastně k celému albu. Přijal jsem ho hezky v celku a za syrova. Nemám nic proti infiltraci jinými žánry, obzvlášť pokud je metal dokáže asimilovat s důkladností Borgů. Takže - veškerý odpor je marný, PRIEST IS BACK!!!


Marigold

Zveřejněno: 14.1.2002



Názory redakce
Louis
30.10.2005

Lpění na zavedených pravidlech a zvyklostech podle mého kolikrát zabíjí kovovou kvalitu jen proto, že se zkrátka mnozí bojí a někteří dokonce odmítají udělat tlustou čáru za minulostí. Doplatil na to nejen Blaze Bayley u Železné pany, ale také Tim „Ripper“ Owens, rovněž podvakráte propůjčivší své hlasivky heavy metalové legendě. A i když album „Demolition“ nedosáhlo kvalit svého předchůdce „Jugulator“ (přestože navázalo především na jeho lepší stránky), přece jen by si jej JUDAS PRIEST měli také umístit do výstavní skříňky. Nenásilné hrátky s modernou ruku v ruce s poctivou kaličskou prací, ústící ve třináctero úderných a výrazných skladeb, z nichž na některé se prostě nezapomíná (ano, i já musím zmínit „Metal Messiah“), orámované důrazným a jedovatým melodickým vokálem, říkejte si co chcete, ten kluk zkrátka JUDAS PRIEST dvakrát nakopnul ke světlejším zítřkům, a já mu to (stejně jako Bayleymu v jeho případě) nikdy nezapomenu. Jen kdyby nás takových bylo víc.

[7,5 / 10]
Rudi
14.12.2004

Výborný album, ktorý však podľa všetkého dokážu oceniť iba fanúšikovia nezaťažení slávnou "halfordovskou" érou.
Áno, dá sa mu vytýkať vražedná dĺžka či poslabší zvuk, ale to podstatné funguje. Skvelé skladby.
"Machine Man", "One On One", "Bloodsuckers", "In Between", "Lost And Found" a najmä famózna hymna "Metal Messiah" - a to som vymenoval naozaj iba moje srdcovky, ktoré spoľahlivo fungujú aj po troch rokoch.
Návrat Mr. Halforda bol z komerčného hľadiska očakávaný a neodkladný, na etapu s Ripperom (najmä na geniálny živák z Paríža) však budem vždy rád spomínať.

[8 / 10]
Podařené album JUDAS PRIEST – syrové a hrubé. I bez Halforda dokáže legendární skupina držet krok s metalovou konkurencí, přičemž se nebojí i trochu riskovat přijímáním moderních vlivů. Někteří ji za to možná odsoudí – já ne.

Autor recenze:
8,5 / 10

Redakce:
7,7 / 10

7,5 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page