Úterý
27.6.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2010

Vydavatel:
EMI

Stopáž:
76:34

Studio:
The Compass Point Studios - Nassau, Bahamy a The Cave Studio - Malibu, Kalifornie

Produkce:
Kevin Shirley

1. Satellite 15... The Final Frontier
2. El Dorado
3. Mother Of Mercy
4. Coming Home
5. The Alchemist
6. Isle Of Avalon
7. Starblind
8. The Talisman
9. The Man Who Would Be King
10. When The Wild Wind Blows

Bruce Dickinson
zpěv

Dave Murray
kytara

Adrian Smith
kytara

Janick Gers
kytara

Steve Harris
baskytara

Nicko McBrain
bicí


IRON MAIDEN - The Final Frontier

Také jste si všimli vývoje, kterým se tvorba IRON MAIDEN počala ubírat nejpozději od návratu Bruce Dickinsona za mikrofon? Pokud byla před čtvrtstoletím skladba „Rime Of The Ancient Mariner“ chápána jako jakýsi epický úlet, pak již dávno není tajemstvím, že se podobné kousky staly v právě uplynulé dekádě pro slavné Brity normou. Jejich současné skladby dorůstají desetiminutových délek, jsou vrstevnaté, začínají převážně akustickou kytarou, rozjíždějí se pomaleji než tomu bylo kdysi a stejně tak pomaleji gradují. Nicméně jsou stále velmi zdařilé – dalo by se o nich říci i to, že působí jako by byly tvořené pro náročnější posluchače. Nicméně singlová politika kapely je neoblomná, a tak je nutné rozsáhlé suity proložit nějakou tou chytlavou přímočarou halekačkou. Ruku na srdce, zde to dnes většinou hapruje. V současnosti se Maidenům prostě nedaří úderné věci, které by byly konkurencí klasice typu „Aces High“, „Run To The Hills“ nebo „Be Quick Or Be Dead“. I letošní první vlaštovka „El Dorado“ spíše zklamala než nadchla, a tak jsem byl zvědav, co se bude dít dál. Nakonec se veškeré obavy ukázaly jako velmi liché, protože „El Dorado“ je jasně nejslabším článkem novinky a Harrisovci jsou již tak zkušenou kapelou a miliardovou institucí, která si prostě nedovolí vydat nějakou podřadnou šmíru. Škoda jenom toho hloupého obalu, který nikterak nesouvisí s mytologicky vyznívající nahrávkou.

IRON MAIDEN

Je zvláštní, že právě Bruce Dickinson se na tvorbě nového alba po skladatelské stránce příliš nepodílel, protože některé ze zdejších skladeb spíše upomenou na jeho sólovou dráhu než na tvorbu IRON MAIDEN. Ano, novinka je zřejmě nejrůznorodějším z novodobých alb těchto Britů, stejně tak jako je albem zjevně nejméně typickým. Tento fakt berte jako pochvalu a nikoliv jako výtku. Ačkoliv pilotní singl „El Dorado“ vyloženě nenadchl a žádný zázrak nepředstavovala ani titulní kompozice „The Final Frontier“, kterou předznamenává pochmurný industriálně laděný úvod „Satellite“, vše se od songu „Mother Of Mercy“ natrvalo obrací k lepšímu. Zmíněná „Mother Of Mercy“ spolu s následující „Coming Home“ totiž zní jako nějaké rozmáchle gradující číslo Bruceovy sólové tvorby z devadesátých let. Kapela se zde dokonale vyhnula svému typickému klišé a působí i ve fázích, kdy se songy v polovině vzedmou z akustických částí k údernějším, velmi odlehčeně až vzdušně. Zvláštní je to hlavně z toho důvodu, že se Dickinson skladatelsky podílel jen na druhé jmenované a to ještě ne jako její hlavní autor. Před Stevem Harrisem nutno smeknout a to máme nejlepší momenty stále ještě před sebou. Na „The Alchemist“ jsem sice s předstihem slyšel kritiku, ale pro mne tahle věc představuje právě tu povedenou verzi silné rychlé úderky. Jde o song jedoucí divoce vpřed, obsahující typické „maidenovské“ kytarové breaky, song gradující v strhujícím refrénu – zkrátka song mnohem vhodnější pro výkop nového alba IRON MAIDEN než byly „The Final Frontier“ a  „El Dorado“.

Druhá polovina alba je doslova po okraj naplněna progresí. Je jako dlouhá cesta neznámými krajinami plná dobrodružství. Všech pět skladeb je přesně tím vzorem tvorby současných IRON MAIDEN, o kterém jsem mluvil hned na začátku recenze. Songy se pomalu rozjíždějí v akustických úvodech, třeba hned jako mystikou obestřená „Isle Of Avalon“ a jejich party jsou plynule vrstveny podle toho jak v nich přibývá napětí a gradace – katalyzátorem tohoto je samozřejmě „božský Bruce“. Každá ze skladeb prochází mnoha fázemi a krajinami, nabízejícími nepřeberné množství zajímavých momentů, takže pokud u téhle pouti vytrváte až do konce, odmění se vám kvalitním zážitkem. Největší klenoty alba totiž představují „Starblind“ a „The Talisman“, stejně jako „The Man Who Would Be King“, které doslova posouvají tvorbu IRON MAIDEN až do teritoria historicky střiženého heavy metalového artu. Celkově to vidím tedy takto: obal nosiče + dvě úvodní skladby = nic moc, počínaje „Mother Of Mercy“ začíná spanilá jízda vítězství, o kterém se brzy budou psát legendy.


Stray
Stray

Zveřejněno: 19.8.2010



Názory redakce
Louža
19.8.2010

Koupit či nekoupit? Rozhodně koupit! Maidni ani po třech dekádách existence nezklamali. Podivné intro si sice mohli nechat od cesty, ale i to jasně naznačuje, že se kapela snaží pohybovat kupředu jak jen jí to hromada legendárních alba a miliónů fanoušků, na patách přilepených, dovolí. Vývoj v rámci hudební scény tedy asi ne. Ale snaha o vývoj v rámci kapely určitě. "The Final Frontier" navazuje na dlouhá epická alba posledního desetiletí. Vyvaroval se ovšem jejich kolovrátkovitosti. Písně i přes svou délku mají hlavu a patu. Působí možná trochu uvolněněji, než bylo zvykem například na dvou předchozích deskách. Všechny skladby jsou na jednu stranu velmi kvalitativně vyrovnané, na stranu druhou ovšem žádná vyloženě nevyčnívá svou genialitou. A to bohužel ani flák poslední ze sólo pera páně Harrise. Dickinson přes svůj relativně malý skladatelský přínos opět celé dílo táhne v před. Zkrátka klasičtí Maidni nového tisíciletí. Ač trochu jiní, v ničem si nezadající s klasickými Maidny 80.let. Plně funkční legenda v přímém přenosu.

[8,5 / 10]
Darkmoor
18.8.2010

Pominu-li netradičně laděný úvod (když Dickinson pěje do akordů jak od PRAŽSKÉHO VÝBĚRU má to bezesporu účinek), je "The Final Frontier" naprosto tradiční deskou "nových" IRON MAIDEN se všemi klady i zápory. Není naštěstí tak utahaná a nudná jako přímá předchůdkyně, ovšem do přelomové "Brave New World" má také daleko. Příjemné písně, jakými jsou titulka (docela milá ve svém obyčejnosti a neustálém omílání hlavního sloganu), "Mother Of Mercy" (takto klasicky gradované číslo s povedenou melodickou linkou a vypjatým refrénem), "Starblind" (která sice dosti sází na známou notečku, ale nevadí, a když se přivane refrén, zamrzí snad jen klesnutí hlasem), "The Talisman" (tiše startuje o to výš se vytasí refrén), "The Man Who Would Be King" (hodně vrstevnatá) nebo závěrečná "When the Wild Wind Blows" (s nejsilnějším melodickým motivem a dle hesla nejlepší na konec i nejsilnější položka nahrávky), střídají věci na pomezí typu "Coming Home" (kdy nevíte, jestli vás to ještě baví) a ty pak vyvažují nudné a ještě nudnější kousky jako "El Dorado", z minulosti naprosto vykradená hopsanda "Alchemist", či vyždímaná brnkačka "Isle Of Avalon". Ale příjemný komplítek...

[7 / 10]
"The Final Frontier" je další z Velkých alb od IRON MAIDEN. Kapela pokračuje v tvorbě rozmáchlých desetiminutových kompozic, které občasně kombinuje s několika přímočarými songy.

Autor recenze:
8,5 / 10

Redakce:
7,7 / 10

7,7 / 10



s kapelou IRON MAIDEN:

s osobností Bruce Dickinson:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page