Myslím, že letos bylo velice nepravděpodobné očekávat na novince německých HELLOWEEN nějaké stylové experimenty. Tahle pětice se totiž dostatečně vydováděla již před rokem, na svém rekapitulačním albu „Unarmed“, kde získaly jejich letité vypalovačky vzdušnější, dalo by se říci až popově orchestrální, kabátek. Návrat k ostrým kytarám a výrazným metalovým refrénům proběhl tedy dle očekávání.
Současní HELLOWEEN jsou ve svém ranku již natolik zabydlenou kapelou, že jsou jejich vyjadřovací vlastnosti předem velmi snadno odhadnutelné. Záleží jen na tom, jak se jim to které album povede a kolik procent skladeb přinese silné momenty nebo nějaký svěží nápad. Znajíc jejich vrtkavou formu z posledních osmi sezón, neočekával jsem zázraky, ovšem „7 Sinners“ působí jako celek velmi sympatickým dojmem. Kolekce totiž velmi zdařile spojuje všechny osvědčené ingredience stylu HELLOWEEN, prezentovaného po odchodu Grapowa s Küschem.
Jedním z nejzřetelnějších zjištění je skutečnost, že se zde kapela nebránila pořádně šlápnout na pedál. Ne že by „Hříšníci“ oplývali nějakou rychlostí připomínající pověstné začátky téhle hamburské kapely, ale znějí opravdu velmi razantně, tvrdě a moderně, stejně jako svého času album „The Dark Ride“. Mohutně se valící riffy již v úvodní „Where The Sinners Go“, dají všem jasně na srozuměnou, že u Pekelných dýní nastává, co se stylizace týče, druhé období temna. Spíše hardrockové než speedmetalové riffy zemitě duní a pořádně se nadouvají, vše následně vrcholí v refrénu s odkazy na titulek nahrávky, ovšem i na staré JUDAS PRIEST a jejich skladbu „The Sinner“ ze sedmasedmdesátého. Následná „Are You Metal?“ byla zvolena pilotním singlem, rozhodně mi však nepřijde na desce neobyčejná. Prostě průměrná sázka na jistotu, takže skladatelská záležitost Andiho Derise se sloganovým a do zblbnutí opakujícím se refrénem.
Dostáváme se tak k nejsilnější fázi alba. Zde je třeba povědět, že letos to se zapojením Sashy Gerstnera a Markuse Grosskopfa do skladatelského procesu opět vyšlo. Jejich položky patří totiž k nejlepším. Sasha sice nepatří k nejosobitějším kytaristům, ale je již od minule zřejmé, že postupem let plně pochopil, o co HELLOWEEN dnes jde, a tak jím psané songy dokáží kolekci vždy obohatit. Tak třeba „Who Is Mr.Madman?“, která svým textem, ale rovněž jedním fragmentem ze svého úvodu, přímo navazuje na slavnou „Perfect Gentleman“ z alba „Master Of the Rings“. Ta je zde zřejmě úplně největší hitovkou, která upoutá gradací a svou netradiční výstavbou zpěvových linek, které zde Derisovi velmi svědčí. Vynikajícím Gerstnerovým příspěvkem je rovněž rozmáchlá „My Sacrifice“ (vzpomínáte na „Giants“?), kde Andi Deris podává jeden ze svých životních výkonů nebo temná morda „You Stupid Mankind“, která zní jako metalový soundtrack k světové apokalypse. Naopak věčně usměvavý maskot Marcus Grosskopf přispěl mimo jiné skladbou mající v sobě hodně z kolovrátkové chytlavosti takových klasik jako „Dr.Stein“ nebo „Future World“, byť skladba začíná klasistickým kytarovým partem typickým spíše pro Ritchieho Blackmorea. Jeho song má jméno „World Of Fantasy“ a reprezentuje typicky veselou stránku HELLOWEEN v dobrém rozpoložení.
Je zajímavé, že „7 Sinners“ je prvním albem HELLOWEEN po deseti letech, kde všechny příspěvky snesou přísná kritéria a vytvářejí kompaktní celek bez vysloveně slabých míst. Je zde typická Derisovská balada „The Smile Of The Sun“, stejně tak jako rychlá věc od téhož autora, inspirující se rannými RAINBOW – „Long Live The King“ nebo tradičně bombastický závěr v podobě „Far In The Future“. Michael Weikath dodal letos dvě věci a obě označuji razítkem s nápisem „V pořádku!“ - typickou power metalovou hymnu „Raise The Noise“ a pak hutnější věc „The Sage, The Fool, The Sinner“. Osobně jsem tak s novým neobvykle kompaktním a důrazným albem velmi spokojen, i když pošesté mě na koncert už nikdo nedostane.
Nejlepší skladby: „Who is Mr.Madman?“, „Raise The Noise“, „World Of Fantasy“ a „My Sacrifice“.
