Úterý
14.8.2018
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2010

Vydavatel:
Napalm Records

Stopáž:
66:29

Produkce:
Matt Hyde & Dave Wyndorf

1. Hallucination Bomb
2. Bored With Sorcery
3. Dig That Hole
4. Gods And Punks
5. The Titan Who Cried Like A Baby
6. Mastermind
7. 100 Million Miles
8. Perish In Fire
9. Time Machine
10. When The Planes Fall From The Sky
11. Ghost Story
12. All Outta Nothin'
13. Watch Me Fade (bonus - Ltd. verze)
14. Fuzz Pig (bonus - Ltd. verze)

Dave Wyndorf
kytara, vokály

Ed Mundell
kytara

Phil Caivano
kytara

Jim Baglino
basa

Bob Pantella
bicí

Spine Of God (1991)
Superjudge (1993)
Dopes To Infinity (1995)
Powertrip (1998)
God Says No (2000)
Monolithic Baby! (2004)
4 Way Diablo (2007)
Mastermind (2010)
Last Patrol (2013)
Mindfucker (2018)

MONSTER MAGNET - Mastermind

S Davem Wyndorfem bych jednou rád zašel na pivo. Je to týpek, jenž prožil na horské dráze života nějaký ten k zblití výkrut. Osobnost, z níž čiší vedle obrovského kvanta charismatu i cosi pro mě blízkého, něco co bych nazval tajemně nevázanou přirozeností. Podobně by se dalo mluvit o novinkovém počinu jeho skvadry MONSTER MAGNET. Lapely, jejíž celkovou tvorbu jsem postupně objevoval a pořádně docenil až během letošního roku. V říjnu vyšlý disk znamená úžasné završení téhle poznávací exkurze.

MONSTER MAGNET

Z posluchačského pohledu je „Mastermind” v diskografii Američanů asi nejlépe stravitelná nahrávka. Těžké, avšak skvostné voivodoské psychedelie a kosmičnosti prvních třech počinů i větších aranží se téměř nedočkáme. Album se nedá správně přirovnat ani k žádnému z mladších záseků, řekněme, že se jedná o nejpřímější a nejúdernější nahrávku s obrovským nákladem vzácně nenucené melodiky. Pětice zvládla nahrávání hudby během v současné době neuvěřitelných šesti dnů a pěkně od podlahy naflákala to, co umí nejlépe. Tedy tradičně pořádnou nálož bohatých kytarových bloků stonerrocku, sem tam šmrnclých nepronikavým bluesovým parfémem. Přidejme smrtící návykovost refrénů, které jsem při prvním poslechu začal zpívat hned při druhém opakování, jako bych je znal odjakživa. Dále pak jednotlivé pozice skladeb na zručně poskládaném setlistu, nedovolujícím jakýkoliv odpočinek nebo přemyšlení o tom, že bychom si radši pustili něco historicky peprnějšího anebo žánrově rozjímavějšího. Kvintetu to zkrátka sluší ve všech možných tempech a náladách, jež zde Dave společně s Mattem Hydem koncepčně, produkčně a zvukově dotáhli do modelové preciznosti.

Hádat se nebudu v případě námitek ve tvaru „tohle je mě podvědomé odtamtud, tamto zas odtud“. Pro mě intenzita „Mastermind“ jednoduše požírá jakékoliv nároky na kritické komentáře, přičemž pomyslný záporný potenciál je jednoduše pokaždé splachován do hajzlu silou vroucí rockové krve, vypumpované přímo ze srdce. Wyndorf navíc přirovnává proces tvorby každého alba k řízení letadla, které se má každou chvíli zřítit. Čili nikdy není dost času na všechno, co chcete vlastně udělat, ale vždy se snažíte v dané chvíli o to nejlepší. Výsledek je potom, i kdybychom si nakrásně přáli, neopravitelný. Někdo z podobného přístupu možná vycítí a nadnáší muzikantskou rutinu, já to spíše beru jako jistý druh nadhledu nad vlastní genialitou, a tuhle variantu zmiňuji pouze proto, abych tuto silně pozitivní recenzi krotil. Není snadné z pozice kritika násilně nacházet mouchy, když součet všech činitelů rovnice vychází vždy vysoce kladně. Čtenář s podobnou zkušeností „naprostého ohromení“ mě snad v mojí prostotě pochopí a přísněji smýšlejícímu posluchači přeji někdy podobné pocity zažít.

Již od samého začátku vám padá dolní část kusadel při sabbathovském entrée hlučně bublající sopky „Hallucination Bomb“, strhující k další hudební show. Ať už to jsou punkem čpící rychlé erupce „Bored With Sorcery“, s následovníky „100 Million Miles“ a masivním plivancem do ksichtu „Perish In Fire“, středně silné záchvěvy „Gods And Punks“ a „Mastermind“, houpavý hymnický flák „Dig That Hole“, baladické přívaly lávy v „Time Machine“ a „Ghost Story“, uzavřenou smyčci nebo táhlá apokalyptická ozvěna „When The Planes Fall From The Sky„, všude nacházíme stejného jmenovatele: Na rytmice (zvláště nazvučení basových partů přidává radosti) vystavěný energický podklad pro nespočetný přísun hutných i intimnějších kytarových riffů a vyhrávek, nesložitých o to však údernějších sól. Přichází i zpestření, nikoliv netradiční, v rozjímavé skladbě „The Titan Who Cried Like A Baby“, kde mají zmiňované zbraně pohov a zpěv je pouze promítán na atmosférické klávesové pozadí. Podivnou poetiku textů autor vysvětluje jako přepis šíleného snu života ve 21. století a jeho přednes, aniž by musel překračovat hranice svých možností, bez jakéhokoliv afektu podobný pocit jenom dokresluje.

MONSTER MAGNET - Mastermind artwork

Celkové shrnutí nahrávky Davem Wyndorfem se nachází v rozhovoru na USB Ltd. deluxe boxsetu a mírně zkrácené ho nechávám v původním znění a přidávám svůj desetibodový souhlas.

„Just imagine driving your car in 125 mph while checking your e-mail and watching porno, there is so much information, so much crap going on these days”


Subeer

Zveřejněno: 9.12.2010



Názory redakce
Stray
4.12.2010

"Mastermind" obsahuje vše, co všichni seznámení od těchto stoner rockových bijců žádají - silácké nápěvy, notně podlazené kytarové bouře v středních tempech, hromada sól, atmosféra jak z raketoplánu vypuštěného na orbit v 23.století, nějaká ta klasická vsuvka nakrmená psychedelií a hlavně tuny odhodlání. Dave Wyndorf ve svých nových a velmi povedených skladbách zní jako chlap-krocan, co si to chce rozdat s celým světem, což mě velmi těší, protože je dobré v dnešní hektické době mít své pevné jistoty. Tohle je prostě Rock N Roll, hudba pro hovada a ne "indie" anorektiky a vegany, chápete??!!! SVALY-REFRÉNY-RÁNY DO DRŽKY!!! Člověk si jen říká: "Proč ten Ed Mundell musel odejít zrovna teď?" Jejich nejlepší album od skvělé a zároveň podceňované "God Says No".

[8,5 / 10]


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page