Úterý
14.8.2018
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2010

Vydavatel:
Rise Records

Stopáž:
34:07

Produkce:
Joey Sturgis

1. Sexual Man Chocolate
2. Renob, Nevada
3. I Swear I'll Change
4. Shut Your Mouth
5. A For Andrew
6. Smokahontas
7. AC-130
8. Fumbles O'Brian
9. Turbo Swag
10. Lonely

Caleb Shomo
vokál, syntezátory, samply

Johnny Franck
el. kytara, vokál

Andrew Whiting
el. kytara

John Holgado
baskytara

Andrew Wetzel
bicí

Someday Came Suddenly (2008)
Attack Attack! (2010)

ATTACK ATTACK! - Attack Attack!

Tak takhle to dopadá, když si opatkované děti řeknou, že budou hrát metalcore a jako cíl před sebe postaví komerční úspěch v mainstreamových hitparádách na MTV. Výsledkem je produkt, jenž je určený přesně pro bandu teenagerů, kteří by před deseti lety poslouchali LINKIN PARK a mysleli si o sobě, že jsou „hustí“, protože poslouchají metal. Kombinace přísně ostylované a dobře vypadající mládeže, breakdownů a jednoduchých hitových popěvků, kterým sekundují široce roztažené klávesové plachty, má dokonalou popovou produkci, která opravdu budí dojem, jakoby vůbec nebyla ze světa tvrdých kytar. V tomto materiálu práci žánrového guru Joeye Sturgise zkrátka necítím.

Míchání stylů mám rád, ale pokud se tímto způsobem kombinuje ta nejoplzlejší středoproudá melodika, dancefloorové praktiky z počátku devadesátých let a prvky extrémního žánru, pak se mi ježí chlupy na zádech. Tohle opravdu nemůžu. Ačkoliv například IWRESTLEDABEARONCE kombinují příbuzné žánry, dělají to s vkusem a vystříhávají se laciností. Pokud si však přivoním k ohájským ATTACK ATTACK!, cítím nejprve vůni luxusního parfému, která velmi rychle přechází v hnědavý odér žumpy.

ATTACK ATTACK!

Co na tom, že má kapela výborný zvuk a perfektní produkci, když z melodických linek se vám dělá špatně už po třetím poslechu? ATTACK ATTACK! jsou jednou z nejzvrhlejších kombinací popu a metalcoreu. Breakdowny jsou přizdobeny nenásilným klavírkem, za nímž následují poněkud čtyřprocentní vokály, samply tu podbarvují uhlazené, nevyčnívající zbustrované kytárky a dostane se i na motivy koketující s nu-metalem. V krajním případě vám pak budou předloženy diskotékové fígle, na které neměl ve své době žaludek ani DJ BOBO. Při poslechu některých částí jsem si říkal, jestli lze při skládání podobné hudby klesnout ještě níž, aby tvorba byla prvoplánově „zábavná“. Usoudil jsem, že velmi těžko, a to se rozhodně nepovažuji za člověka vyznávajícího „tradiční metalové hodnoty“.


RIP

Zveřejněno: 13.6.2011




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page