O tom, jak si ANTHRAX zkomplikovali kariéru, jste si jistě přečetli mnohé. Těžko pochopitelné výměny zpěváků, odřeknutá turné plus neustálé odsouvání nového alba nevrhaly na kapelu dobré světlo, a kdyby nedošlo k celosvětovému obrození tradičního „80`s“ metalu, které vyústilo v monstrózní turné „Velké Thrashové Čtverky“, nebyl by comeback Newyorčanů zas tak jednoduchý. Okolnosti však byly kapele nakloněny, na stole se objevila smlouva s Nuclear Blast a „Worship Music“ po nekonečných peripetiích uzřelo světlo světa.

Mnoho diskutovaný post zpěváka obsadil starý známý Joey Belladonna, k čemuž nelze dodat nic jiného, než že se jedná o sňatek z rozumu. Nechci šahat Scottovi ani Charliemu do svědomí, ale není tomu tak dlouho, co jsme četli jejich kritické názory na pěvecké kvality tohoto borce a opravdu jen zatěžko vyloučit teorii, že poté, co je odmítl John Bush a zkrachovala spolupráce s mladíkem Nelsonem, je angažmá Belladonny ryze pragmatický tah ve snaze zachránit u svých fandů, co se dá. Joey se však svého úkolu zhostil na výbornou a album si doslova zabral pro sebe. Jeho zpěv je dominantní a pro novinku naprosto určující záležitost. Místy kupodivu trochu připomene svého předchůdce (ty protahované samohlásky v „I´m Alive“ nebo „Crawl“), ale osobně jako stoupenec spíše „Bushovského“ období, musím uznat, že zpěv je na velmi dobré úrovni a Belladonna má o mnoho lepší formu než v osmdesátých letech.

 Hudebně je novinka taktéž překvapivá, a to zejména tím, že se nekoná až zas takový návrat do thrashového období, jak by se spolu s angažováním původního pěvce dalo očekávat. ANTHRAX místy lehce přitvrdili a něco málo thrashe i zapojili, ale nijak zásadně se nevzdálili tomu, co hráli na posledních albech. Svou roli možná sehrál i fakt, že hudba byla složená za dob jiného zpěváka a Joey pouze přezpíval hotové věci. „Worship Music“ je zajímavý mix starých a novodobých ANTHRAX a dovoluji si odhadovat, že svoje si najdou jak „Belladonnovci“ (samozřejmě především zpěv), tak i „Bushovci“, kteří dle mého, nahrávku poberou mnohem lépe, než by čekali.

Začátek alba je pěkně nadupaný a oproti softmetalovému „We´ve Come For You All“ se jedná zprvu o pěkný šok. „Earth On Hell“, „The Devil You Know“ a pilotní singl „Fight ´Em Til You Can´t“, ze kterého se v mezičase vyklubala mimořádná hitovka, šlapou jako hodinky a album bezchybně rozjedou. Úvodní skladby v sobě spojují svižné tempo, hutný tvrdý zvuk (dokonce hutnější než je na takovém „Stomp 442“), úderné riffy, hitové melodie a mně začíná být pomalu jasné, že je třeba chystat fanfáry na oslavu grandiózního návratu legendy ANTHRAX.

Zhruba po patnácti minutách přichází zvolnění, ale razantní riffy a tepající energie zůstávají. Kapela má, zdá se, vše dobře rozmyšleno a po ostrém začátku servíruje klidnější „I´m Alive“ akorát včas. Album v pomalém tempu pokračuje baladou „In The End“ a počáteční thrashmetalová jízda začíná zvolna chytat (zejména díky melodickému vokálu) trochu hejvíkovský odér, ale kupodivu to ani nevadí a zmiňovaná „In The End“ je asi tou úplně nejlepší z kolekce.

Nahrávka se ve své druhé polovině už nedostane do tak strhujícího tempa, jakým překvapila na začátku, ale řízný rock´n´roll „The Giant“, sekaná „Judas Priest“ nebo divoká „Revolution Screams“ stále drží laťku pěkně vysoko. Zbývající dvě „Crawl“ a „The Constant“ jsou už trochu utahané, ale dva slabší kusy kousky nic nemění na tom, že se „Worship Music“ prostě povedlo a taliáni z NY jsou zpět na ztracených pozicích.

ANTHRAX nepřináší nic nového a drží se svého léty prověřeného stylu. Album zní jednoduše a srozumitelně, často překvapí hitovou melodií a jsou z něj v první řadě cítit zkušenosti. Přiznávám, že jsem čekal více rázných, našlápnutých věcí a méně pomalých, ale zdaleka jsem nečekal až takto mazáckou desku, která bude obsahovat takové množství silných melodií a výrazných riffů. Není pochyb o tom, že konkurence, za kterou nelze považovat nikoho menšího, než jména kalibru METALLICA, SLAYER nebo MEGADETH, má co překonávat.

Sečteno podtrženo, ANTHRAX posílili svoje renomé a ukázali, že ač mají svoje hlavní invenční období už za sebou, stále dokážou udržet nadprůměrný standard. Doby kolaborace s PUBLIC ENEMY a diktování trendů jsou pryč, ale kapela má stále na to natočit silné skladby, které mohou prověřeným peckám typu „Fueled“, „Only“, „Born Again Idiot“ nebo (ze staršího období) „In My World“, „Caught In A Mosh“, či „Antisocial“ směle konkurovat.

„Worship Music“ lze bezesporu počítat mezi ty lepší alba z diskografie Newyorčanů a usmíření s fanoušky, o které jde především, téměř s jistotou proběhne. ANTHRAX mohou směle začít psát novou kapitolu své kariéry, která je jednou z těch neúspěšnějších v metalové historii a jak to tak vypadá, zdaleka ještě nekončí.  

Darkmoor
21.9.2011

Ponecháme-li stranou, jaká je asi skutečná forma mistra ofinky Belladonny a co tedy z nahraného bude schopen uzpívat i živě, musíme se nutně dostat k závěru, že na desce mu to zpívá výtečně. A vzhledem k tomu, že i zachycený materiál má potřebnou kvalitu s jasným vrcholem v podobě naléhavé "In The End" (s drobnou citací FAITH NO MORE), máme před sebou v podobě "Worship Music" nečekaně příjemný comeback. Tak snad jen škoda, že druhá polovina alba (jmenovitě tedy především "Judas Priest" a ještě závěrečná "Revolutions Scream" podtržená navíc dávno mrtvým "fórkem" s pauzou) nedosahuje kvalit té první...

[7 / 10]

Stray
20.9.2011

Je pravda, že to tedy trvalo. Nakonec však výsledek vyznívá hodně nadějně a 100% vrací newyorské "kokříky" zpět do dění, byť o albu nemůžu říct, že by se bez spekulací zařadilo k nejlepším dílům z bohaté diskografie ANTHRAX. Tato pozice totiž bude navždy patřit pětici řadovek z období, kdy ANTHRAX bavili hlavně "mladé" (nikoliv "pamětníky"), takže počínaje „Spreading The Disease“, konče „Sound Of The White Noise“ – zkrátka a dobře, mám na mysli "zlatý grál" jejich tvorby, ve kterém kapela získala na osobitosti, fanouškovské základně a hlavně svůj ráz - něco jako „Ride“, „Master“ a „Justice“ od METLY, chápete?

Stejně jako to před osmi lety předvedl zdařilý předchůdce „We´ve Come For You All“, i dnes se ANTHRAX drží spíše melodičtější „heavy“ polohy, než aby si razili cestu nějakým ostře riffujícím moshingem jako tomu bylo v dávných dobách. Je to logické a tak nějak to vlastně odpovídá i jejich věku. Každá kapela se vyvíjí a pokud něco ukázala předešlá alba s oblíbeným správňákem za mikrofonem - Johnem Bushem, tak rozhodně fakt, že i ANTHRAX půjdou cestou upřednostnění úlohy vokalisty na úkor nějakých zběsilých riffových manévrů. Současní ANTHRAX to je prostě prvotřídní americký heavy metal, který rekapituluje téměř všechny základní vlastnosti každého jejich období.

Navrátilec a jediný pravý pěvec ANTHRAX - Joey Belladonna se zhostil své úlohy se vší parádou. Jeho hlas je mohutnější než kdykoliv dříve. Už žádné úsečné deklamace, žádné křečovité kvílení, na tohle jeho odpůrci opravdu zapomeňte, ale naopak nosný „powermetalový“ projev, který všechny skladby doslova táhne vzhůru. Jeho nejlepší chvíle přichází (kromě skvělé ústřední hitovky „Fight ´Em ´Til You Can´t“) zejména v rozmáchlejších skladbách jako „I´m Alive“, „In The End“ nebo „Crawl“, které z celkového pohledu hodnotím jako nejzdařilejší. Zklamání? Snad jen jediná slabší věc na albu - „Judas Priest“ (oslava legendy by si zasloužila opravdu lepší song) a tak trochu rekapitulační charakter nového díla, jinak samozřejmě po prvním, pátém i desátém poslechu vrním spokojeností.

P.S.1: Rozhodně lepší než nějaké nedomrlé přešlapy typu „Stomp 442“, které se řídily pouze tím, co si prý podle ANTHRAX žádala tehdejší (pro jejich původní styl) krizová doba a kde kapela zahodila vše (hlavně humor a nápady) pro co jí člověk odděloval od armády ostatních a prakticky jí na té desce skalní fanoušek ani nepoznal. ANTHRAX, vítejte mezi žijícími ("Among The Living")!

P.S.2: Název songu "In-The -End" a slovo "Indian" zní ve výslovnosti naprosto totožně, no není to povedená náhodička? Třeba nám tím kapela posílá nějaký kód. :-)

[8,5 / 10]

Dudri
19.9.2011

Poznáte ten pocit, keď vám vaša obľúbená kapela hádže polená pod nohy. Cítil som sa nesmierne podvedený, keď kapelu opustil fantastický John Bush a hlavne, že na nový album som čakal 8 rokov. Reputáciu si ANTHRAX mierne napravili angažovaním mladého Dana Nelsona, no s návratom Joeyho Belladonnu sa mi v hlave zjavila stávka na istotu popísaná vyššie, spojená s miernym sklamaním. Čo už, aspoň tu budeme mať ďalšie príjemné retro a aj ANTHRAX budú vydávať albumy viac-menej z povinnosti ako napríklad kolegovia MEGADETH, povedal som si.

ANTHRAX však prichádzajú s kolekciou vkusných skladieb, svojským humorom, modernými vplyvmi a Belladonna je možno prekvapivo v dobrej forme. V nervnej „Crawl“ dokonca pripomenie svojho predchodcu z 90-tych rokov a keď sa rozospieva v takej „The Giant“, celá sála vstáva a za obrovského potlesku kapelu zasypáva ružami.

P.S.: Za tento výkon som Joeymu ochotný odpustiť hlášku zo Sonisphere, kedy s plechovkou Redbullu v ruke vravel: “Máte dobré pivo!“

[8,5 / 10]

Hooya
19.9.2011

Tak s fanfárami bych to nepřeháněl, nicméně musím uznat, že „Worship Music“ zní lépe, než jsem očekával. ANTHRAX totiž na svém novém počinu se staronovým Belladonnou u mikráku nezrývají 25 starou půdu, ale hudebně se obrací spíše k novějšímu směřování, což je krok, který lze považovat za přinejmenším překvapivý a zároveň velmi sympatický. Nejde však jen o směr, kterým se Newyorská pětice vydala, ale především o kvalitu samotných skladeb. Ty se ve valné většině podařily a jsou po okraj naplněny typicky anthraxovskou pozitivní náladou. Celému tomuto kovovému veselení velí starý známý Joey, zpívající s velkou chutí. Netroufám si odhadnout, jak mohla placka znít s vyhozeným Danem Nelsonem, respektuji také hudební obsah desek nazpívané fanoušky oblíbeným a pěvecky vynikajícím Johnem Bushem, mému srdci zůstává nejblíže právě Belladonna. Moc bych si přál, aby ho zhrzení fans Bushovic éry definitivně vzali na milost. Album, byť se nese ve středním tempu, nevykazuje výraznější známky nudy a dokáže bavit po celou hodinu, a to i přesto, že druhá polovina desky maličko za tou první zaostává. Ale i tak je to na kapelu několik let prožívající vnitřní kolaps uspokojivý výsledek, nemyslíte?

[7,5 / 10]