Pondělí
21.8.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2011

Vydavatel:
Edel Music/Victor Entertainment

Stopáž:
56:35

Studio:
5-by-5 Studios, Pitäjänmäki, Helsinki (Finsko)

Produkce:
Matias Kupiainen

1. Darkest Hours
2. Under Flaming Skies
3. Infernal Maze
4. Fairness Justified
5. The Game Never Ends
6. Lifetime In A Moment
7. Move The Mountain
8. Event Horizon
9. Elysium

Timo Kotipelto
vokály

Matias Kupiainen
kytara

Jens Johansson
klávesy

Lauri Porra
basa

Jörg Michael
bicí

Fright Night (1989)
Twilight Time (1992)
Dreamspace (1994)
Fourth Dimension (1995)
Episode (1996)
Visions (1997)
Visions Of Europe (Live) (1998)
Destiny (1998)
Infinite (2000)
Intermission (2001)
Elements Pt. 1 (2003)
Elements Pt. 2 (2003)
Stratovarius (2005)
Polaris (2009)
Elysium (2011)
Nemesis (2013)

STRATOVARIUS - Elysium

Přestože album finsko-švédsko-německé speedové squadry STRATOVARIUS vyšlo již v lednu tohoto roku, myslím, že není od věci detailněji se mu podívat na zoubek, co že to tentokráte skandinávští strato-melodici s německým bubeníkem posluchačům nabízejí (zde je nutno zmínit smutnou zprávu, že Jörg Michael z osobních důvodů opouští kapelu). Máme tu obal v klasické modro-zelené kombinaci s ekologickým motivem znečištěné laguny a pelikána v popředí. Novou současnou éru STRATOVARIUS také symbolizuje hvězdicovitá hvězdná loď v pozadí, kterou bylo možno spatřit již na předchozím albu „Polaris“, a nové logo, němž je rovněž zakomponována hvězda (koneckonců Polaris = anglicky Severka). Máme tu tedy Polaris éru! Uvidíme, zda bude tak hvězdná, jako byla ta minulá („Episode“, „Visions“ a pro některé i „Elements I a II“), nebo zda se bude jednat o padlou hvězdu (jako např. eponymní album z roku 2005).

STRATOVARIUS

Úvodní, tradičně již singlový otevírák „Darkest Hours“ nepředstavuje žádné překvapení - typický STRATOVARIUS. Jeho problémem, který lze vztáhnout na téměř celé album, je Timo Kotipelto, a to nikoli kvalitou svého hlasu, ale stále velmi podobnými pěveckými linkami, s nimiž se vám tu a tam mohou asociovat některé starší songy z tvorby STRATOVARIUS. U prvního mě osobně překvapil pouze malinko tvrdší zvuk kytary, vůdčí roli zde ale mají Jensovy klávesy.

Následuje další a podle mého názoru vydařenější singl „Under Flaming Skies“ s nenápadným zajímavým orientálním úvodem, jinak opět stále stejné Kotipeltovy zpěvy. Poněkud rozsáhlejší záležitost představuje rozevlátá „Infernal Maze“, kde slyšíte tradiční zvuk kláves a v sólu se dočkáte preludování. Jako jeden z plusových momentů (možná i jako ten nejlepší) na albu vidím čtvrtou „Fairness Justified“ s pomalejším začátkem, kde zazní přemýšlivé sólo – song však zaujme především svými sbory a Kotipeltem.

Poměrně nezvykle tvrdě (v rámci diskografie kapely) začne povedená „The Game Never Ends“, která přejde v melodickou vyhrávku a v sólu hrají prim klávesy (koneckonců je z pera páně Johanssonova). Autorem druhého nejdelšího songu „Lifetime In A Moment“ je basák Lauri Porra. Začátek překvapí ponurým, jakoby církevním zpěvem, na který naváže mohutný kytarový nástup doplněný klávesami. Mám-li ji přirovnat k nějakému jejich staršímu songu, napadá mě „Kiss Of Judas“.

Dalším kouskem ve skládačce s názvem „Elysium“ je již druhá „horská“ balada „Move The Mountain“ (na albu „Polaris“ byla ke slyšení „When Mountains Fall“), v níž hrají prim klávesy (kdopak je asi autorem?) a kterou lze označit za poměrně zdařilou. Předposlední píseň „Event Horizon“ znamená tradiční prásknutí do koní za doprovodu zvonivých kláves (jako z „Black Diamond“), které svedou s kytarou v sólu velmi napínavý duel (vítěze nechám na vás). A to nejdelší nakonec – přes osmnáct minut dlouhý titulní kus. Před jeho začátkem vás varující ženský hlas vyzve k okamžité evakuaci a zahájí odpočítávání.

Obecně nemám nic proti (pře)dlouhým skladbám, některé z nich patří v mém hudebním žebříčku dokonce k těm nejvýše postaveným (namátkou kultovní opusy „Keeper Of The Seven Keys,“ „Halloween“ nebo „Dante´s Inferno“ od ICED EARTH atd.), ale „Elysium“ jejich kvalit nedosahuje. Nerozumějte mi špatně, není to zlý song, ale já od takové písně očekávám spoustu různorodých nálad, temp a zvratů. Takový píseň by nejenže neměla nudit, ale naopak by v ní mělo být obsaženo to nejlepší z tvorby kapely (zpěv, melodie, sóla, atmosféra). Je to šance využít dlouhý prostor k něčemu výjimečnému, a to se v případě „Elysium“ podle mého názoru tak úplně nepovedlo (snad až na bombastické sbory v závěru).

Navázala kapela na své předchozí album, které mělo být základním stavebním kamenem v post-tolkkiovské éře a odpíchla se dále ke hvězdám? Krátká a stručná odpověď zní: „Ano a ne!“ Na první poslech album nabízí vše, čeho si stratofanda jen žádá a co potřebuje k životu – zhruba hodinu melodické rychlo-jízdy s trylkujícím slavíkem Kotipeltem, válčící kytarou s klávesami (samozřejmě s křišťálově čistým zvukem), rychlými i šlapavými písněmi, baladou a jedním opusem (vzhledem k délce spíše megaopusem). Oproti svému předchůdci natočili vyrovnanější materiál, z kterého sice nelze nic zatratit, ale na druhou stranu ani vyzdvihnout. STRATOVARIUS tak po odchodu diktátora Tolkkiho stále nenašli novou tvář, jak jsem tajně doufal. Skladatelským potenciálem a novou krví (Porra a Kupiainen) určitě disponují. Uvidíme, jak se také vypořádají s odchodem bubenické chobotnice Jörga Michaela. Je ale možné, že se spokojili s oprášením a pouhým nalíčením tváře staré.


Walram

Zveřejněno: 28.9.2011


Zda kapela nasedla do svého vesmírného korábu a vydala se vstříc hvězdným výšinám, kam se ještě nikdo neodvážil, to je dle mého názoru poměrně sporné a viděl bych to pouze na let po orbitě matičky Země.

Autor recenze:
7 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

7,2 / 10



s kapelou STRATOVARIUS:

s kapelou KOTIPELTO:

s kapelou REVOLUTION RENAISSANCE:

s kapelou HELLOWEEN:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page