Pondělí
24.7.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2011

Vydavatel:
InsideOut

Stopáž:
53:35

1. Road Salt Theme
2. Softly She Cries
3. Conditioned
4. Healing Now
5. To The Shoreline
6. Eleven
7. 1979
8. The Deeper Cut
9. Mortar Grind
10. Through The Distance
11. The Physics Of Gridlock
12. End Credits

Daniel Gildenlöw
zpěv, kytary, baskytara

Johan Hallgren
kytara, vokály

Leo Margarit
bicí, vokály

Fredrik Hermansson
klávesy, vokály

Entropia (1997)
One Hour By The Concrete Lake (1998)
The Perfect Element, Part I (2000)
Remedy Lane (2002)
12:5 (unplugged) (2004)
Be (2004)
Be - Original Stage Production (DVD) (2005)
Scarsick (2007)
Ending Themes On The Two Deaths (DVD) (2009)
Linoleum (EP) (2009)
Road Salt One (2010)
Road Salt Two (2011)
Falling Home (2014)
In The Passing Light Of Day (2017)

PAIN OF SALVATION - Road Salt Two

Zamést s metalem, to se musí umět. Své o tom ví i Daniel Gildenlöw, předák kdysi progresivně metalové formace PAIN OF SALVATION. Už to není jen Kiskovic Míša, kdo na každém kroku vytrubuje cosi o nesnášenlivosti vůči všemu metalovému, ve Švédsku se k němu přidaly hned dvě další persóny – právě Daniel a společně s ním i souputník z „konkurenčních“ OPETH Mikael Åkerfeldt.

Zda se u Daniela jedná o opravdové zhnusení, či jde jen o Strayovský výkřik desetiletí, bych na tomto místě nechtěl řešit. Jak to je, ví pouze on sám, a nám nezbývá než mu žrát z ruky, nebo se jít bodnout. Zatím mu jeho upovídanost zkusme věřit, neboť v těchto dnech přichází na trh druhé pokračování projektu „Road Salt“, který jasně potvrzuje, že metalovou stránku věci u PAIN OF SALVATION už nelze hledat.

PAIN OF SALVATION

Popravdě řečeno, hledali jste ji někdy? Tato kapela nikdy neoplývala nějakou drsností a alfu a omegu tvorby tvořila především barevná hudební koláž různých stylů a nevysychající studna emocí, které Daniel dokázal umně zasévat do srdéček naslouchajícího stádečka. Při rozjímání nad touto otázkou jsem si také uvědomil fakt, že na všech jeho deskách bych na vrcholu žebříčku oblíbenosti skladeb vždy vybral jednu z nejjemnějších. Daniel prostě nikdy na paroháče příliš nebyl, spíše hodný rocker filozofující nad otázkou Bytí, proto mu nevoli vůči stylu, který tu všichni tolik milujeme, prosím, odpusťme.

Na „Road Salt Two“ se Gildenlöwovci, stejně jako na loňském předchůdci, přetvořili do ráje 70. let, pro rockovou hudbu tolik zásadního období. Vize jistě zajímavá, svým provedením díl první však s naprostým přehledem obsadil chvost dosud bezchybné diskografie Švédů. Z celé této retro rockové pózy jsem zůstal velmi smutný. Daniel však ví, jak na své ovečky, a i když jistě není žádným druhým Mesiášem, jak ho někteří věrní nazývají, rozhodl se jednu ztracenou ovci najít tímto druhým dílem.

Pokud jsem tedy loni spílal nad rozdrolením zajímavých momentů mezi více méně vatové kousky a celkově nezáživným vyzněním materiálu, zde mé výtky už nejsou na místě. Aktuální počin je opět téměř hodinovým retro dílem, které však tentokráte nestíhá nudit a svou semknutostí a záživností přináší jen hřejivé pocity. Zase tu jsou krásné chvíle, kdy soustředěně poslouchám skladbu, s nadšením pobrukuju s Danielem refrén (pravda, ne vždy tak dobře, jak to umí on a jeho spoluhráči) a v koutu duše se už těším na další neméně skvělý kousek. Asi jako když se na svatbě nemůžete nabažit výborné knedlíčkové polévky a přesto se už nemůžete dočkat, až vám číšník přinese vynikající svíčkovou s pěti.

Nejvíce to kapele sluší již tradičně v intimních baladách. „1979“, „Through The Distance“, či z minulé desky nedostižná „Sisters“, to jsou přesně ti PAIN OF SALVATION, jak je mám nejraději. Schopnost s pomocí pár tónů rozechvět srdce a způsobit silný a neutuchající mráz v zádech, v tom vždy tkvěla jejich síla. Mezi nejpodařenější položky musíme zařadit také „Healing Now“ či následující „To The Shoreline“. Obě svým provedením a emočním krásnem (díky Loužo) berou dech. Silných momentů je na rozdíl od minulého kousku dostatek, krátká funky vsuvka v páté, rockové „Eleven“ nebo gradace v „The Deeper Cut“ nám směle poslouží jako důkaz.

PAIN OF SALVATION

Celá tahle deska je krásným průvodem historií s otiskem jedinečného rukopisu švédského talentu a jeho zručných spoluhráčů. Sám Mistr předvádí úchvatnou škálu svého hlasového fondu a troufám si říct, že jeho vokální projev každou deskou zraje. Kam až s ním ještě dokáže v budoucnu zajít, už má představivost nepobírá.

Po symfonickém outru „End Credits“, citující zásadní melodie z celé uběhnuté hodinky, je pouť u konce a dost možná, že i celá retro kapitola. Daniel nemá ve zvyku stát na jednom místě delší čas, sám sebe nazývá poutníkem, tudíž se společně těšme, kam se vydá příště. Třeba se dozvíme, že to s tím metalem nemyslel zase tak vážně. Holt nikdo není dokonalý.

Dal jsem mu zabrat, schovával se, ale našel mě a přiměl mě, vrátit se zpět mezi ostatní kamarády (co myslíte, potkám se tam s Darkmoorem?). Teď sedí pár metrů ode mě, dívá se a odpočívá. Je spokojený. Usmívá se. Dokázal totiž najít jednu ovci, která mu vloni uprchla. Spokojenost je i na mé straně, neboť „Road Salt Two“ je deska hodna kapely PAIN OF SALVATION, jen je potřeba se myšlenkově odtrhnout od minulosti a užít si skupinu v její aktuální zastaralosti.


Hooya

Zveřejněno: 6.10.2011



Názory redakce
Dalas
6.10.2011

I navzdory tomu, že některé starší nahrávky PAIN OF SALVATION mám velice rád, nebudu se pouštět do rozborů jejich historie a hudebního vývoje. Dělají si věci po svém a to je mi bez ohledu na výsledek sympatické.

Ten letošní pro mě představuje příjemné retro, vzývání duchů let sedmdesátých a k tomu patří i ty kolegou Darkmoorem zmiňované "rozprskané" kytary. Záměrný archaismus, který ve spojení s přesvědčivými skladbami prostě funguje.

Nejlepší skladba: Mortar Grind

[7 / 10]
Subeer
6.10.2011

Retro fungující na prvním dílu u mě překvapivě nefunguje na jeho pokračování.

Jsem s to uznat, že „dvojka“ muzikatsky kvalitní materiál je, viz. postřehy kolegů a všechny moje body v hodnocení. V dlouhé řadě pozitiv honosící PAIN OF SALVATION, nyní postrádám jeden nejdůležitější ukazatel a tím je spontálnost, která pro mě hudbu přibližuje, prodává (přihazuje body navíc).

Na „jedničce“ jsem, narozdíl od „dvojky“, zpočátku viděl spoustu much, ostatně jako na všech ostatních albech těchto Švédů, ale, narozdíl od „dvojky“, nikdy nescházela jiskra, nadšení, příjmné napětí, jež hmyz stříkly Repelentem.

Novinka mi připadá na PAIN OF SALVATION až moc pohodlná, svázaná, účelová. Ani „ To The Shorline“ nechci koupit i když je pěkná, ale pořád nějak chladná, stejně tak „Eleven“. Například. „1979“ je potom svým patetismem pitomě vlezlá a „The Physics of Gridlock“ se lekcí „frániny“ vyloženě trapná.

Svým způsobem mě „Road Salt Two“ připomíná úspěšného manažera, který má ve svém „officu“ nad stolem pověšený vlastní potrét. U někoho to může vyvolat zvýšený pocit respektu u mě jistý druh vnitřní prázdnoty.


[6,5 / 10]
Stray
5.10.2011

Vynikající album a to v každém svém detailu. Duchovně založený Daniel potvrdil svou současnou skepsi z přeřvaných moderních produkcí, ale i skutečnost, že je skvělým songwriterem, ať už hraje cokoliv. PAIN OF SALVATION dokazují, že se i v dnešní době dá dělat hudba úplně jinak, pěkně po staru a s větším citem. Album je doslova narvané nádhernými písněmi inspirovanými sedmdesátkovým pravěkem nejen rockové, ale dost možná i scénické hudby. Bez slabších okamžiků pokračuje "dvojka" v tom, co již sdělila "jednička", jenže zde je to již s lepšími songy, a tak v konečném zúčtování musím na celý projekt "Road Salt" nahlížet úplně z jiného úhlu, protože až s "dvojkou" to celé získává na dotaženosti, smyslu a umělecké hodnotě.

PAIN OF SALVATION se dnes nachází zkrátka úplně jinde než v dobách "Remedy Lane" a vědí, že kumšt nespočívá v množství zahraných not na jednu skladbu, ani v délce skladeb samotných, natož pak v počtu zvukových vrstev. Pro Daniela v jeho současném komornějším rozpoložení je tedy rozhodně za většího borce stoprocentní zastánce dřevnosti Jack White z THE WHITE STRIPES, než kdejaký progový pidlikač. A to je velmi dobře. I já si myslím, ať už o jeho prog-metalových současnících, nebo o jejich předcích - YES (zachraň se kdo můžeš), JETHRO TULL (tady už vyloženě ZDRHEJTE) své. Naštěstí s tímhle nemají PAIN OF SALVATION nic společného. Přeji jim další skvělá díla.

Nejlepší song: "To The Shoreline"

[9 / 10]
Darkmoor
5.10.2011

Milý kolego Hooyo, je mi moc líto, ale bohužel se mezi kamarády letos nepotkáme. "Road Salt Two" totiž plní naprosto dokonale funkci přímého následníka jedničky, tudíž je stejně zvukově posunuto do minulosti (a ty rozprskané retro kytary mě u švédských kapel začínají štvát stejně jako do červena vysmažené nahrávky všech těch současných tvrďasů bez dynamiky). Daniel na sebe opět strhává většinu pozornosti a na některé jeho nejvypjatější hlasové polohy začnu být zřejmě brzy alergický - kde jsou ty časy, kdy v rozhovorech prohlašoval, že hlasové předvádění se už nemá zapotřebí. Je sice pravda, že dvojka se zdá o chloupek kvalitativně vyrovnanější než jednička, na druhou stranu neobsahuje takový trhák jako minuloroční "Sisters". A i když třebas brnkačka "Healing Now", "To The Shorline" s navazujícím motivem v křehoučké "1979" (minulou půjčku ze Shreka tentokráte nahradila citace nesmrtelné "Ecstasy Of Gold" od mistra Morriconeho) a hlavně minulost nejvíce připomínající "The Deeper Cut" jsou bezesporu super skladby, pořád se vracíme k tomu "škvrkprskprásk" zvuku v drsnějších pasážích. Pro mě je to zkrátka plichta a těším se na příště, snad už opět mezi kamarády.

[6,5 / 10]
Jsou zpět, opět jsou retro, jsou ale lepší než vloni. Mnohem lepší! Radujme se, veselme se!

Autor recenze:
8,5 / 10

Redakce:
7,2 / 10

7,6 / 10



s kapelou PAIN OF SALVATION:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page