Neděle
19.11.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
1994

Vydavatel:
Noise Records

Stopáž:
74:32

Studio:
Horus Sound Studio/Hannover

Produkce:
Rock´n´Rolf

1. The Course
2. Black Hand Inn
3. Mr. Deadhead
4. Soulless
5. The Privateer
6. Fight the Fire of Hater
7. The Phantom of Black Hand Hill
8. Freewind Rider
9. Powder & Iron
10. Dragonmen
11. Genesis (The Making and the Fall of Man)
12. Dancing on a Minefield /bonus/
13. Poisoned Blood /bonus/

Rolf Kasparek
kytara, zpěv

Thilo Hermann
kytara

Thomas „Bodo“ Smuszynski
basa

Jörg Michael
bicí

Heavy Metal Like A Hammerblow (demo) (1984)
Death Metal (sampler) (1984)
Gates To Purgatory (1984)
Victim Of States Power (singl) (1984)
Branded And Exiled (1985)
Under Jolly Roger (1987)
Ready For Boarding (live) (1988)
Port Royal (1988)
Death Or Glory (1989)
Bad To The Bone (singl) (1989)
Wild Animal (EP) (1990)
Little Big Horn (singl) (1991)
Blazon Stone (1991)
The First Years Of Piracy (The Best of) (1991)
Pile Of Skulls (1992)
Lead Or Gold (singl) (1992)
The Privateer (singl) (1994)
Black Hand Inn (1994)
Masquerade (1995)
The Rivalry (1998)
Victory (1999)
The Brotherhood (2002)
Live (2002)
20 Years In History (2003)
Rogues En Vogue (2005)
The Final Jolly Roger (DVD/2CD) (2011)
Shadowmaker (2012)
Resilient (2013)
Rapid Foray (2016)

RUNNING WILD - Black Hand Inn

Jako bych to před sebou přímo viděl. Zapadajícím sluncem zrudlý soumrak a v něm se v pomalém přímořském větru s monotónním vrzáním houpající vývěsní štít s nápisem „Hospoda u Černé ruky“. Kolik básnické záhadnosti a tajuplnosti v sobě skrývá tenhle motiv. Netuším, kde k němu Rolf Kasparek přišel, a zda to vlastně mohlo vypadat přesně takhle (přece jenom moje fantazie je také jenom jedna), nicméně je pravdou, že v tomto případě se trefil opravdu stoprocentně. Tím spíš, že tentokrát bylo celé album, inspirované jakousi legendou o Černé ruce a zdobené zřejmě nejkrásnějším obalem, který kdy kapela na desce měla (sama to ostatně v bookletu konstatuje, když se symbolicky uctivě klaní svému v té době dvornímu malíři Andreasovi Marschallovi), kompletně výsadní autorskou prací právě tohoto šéfa pirátské družiny.

V logickém pokračování toho, co bylo načato na „Pile of Skulls“, jsou Running Wild znovu především expresně rychlí a do protipólu tomu staví pomalejší a houpavější metalové nálady, i když protentokráte (a zcela evidentně pro dobro věci) má rychlá nálada navrch. Pro příklad nemusím chodit daleko, neboť jen co odezní úvodní polomluvené, poloinstrumentální a především fascinující intro „The Curse“, přivalí se jako divoká horská řeka titulní kousek s dechberoucí ukázkou toho, jak moc rychlí a přemýšliví R.W. dokážou v drážkách tohoto alba být. Do nezastavitelného vodopádu kopáků hučí kytarový dvojblok, vyšněrovaný těmi nejúchvatnějšími vyhrávkami a sóly, které se kdy v Rolfově hlavě zrodily a skladba jako celek vás jednoduše přejede silou nekompromisního parního válce. Celá deska je takových okamžiků plná (pro pořádek například „Mr. Deadhead“, Powder & Iron“, „Dragonmen“, již tradiční 15:18 min. dlouhý příběh „Genesis (The Making and the Fall of Man)“ anebo „The Privateer“, zároveň i pilotní maxisingl k albu, na němž se objevily i skladby „Dancing on a Minefield“ a „Poisoned Blood“, v budoucnosti znovu přidané jako bonusy k některým CD reedicím), jen ještě jeden je třeba vyzvednout. „The Phantom of Black Hand Hill“, to je totiž do slova a do písmene klenot hodný té nejsvětovější speedmetalové síně slávy. A není to tentokráte jen strhující tempo a skvělý melodický motiv, co tuhle skladbu činí tak nedostižnou, je to především a hlavně Rolfovo cítění hudební dramatičnosti, které zde dosáhlo naprostého a absolutního vrcholu, protože na délce 6:25 min. je v ní nabito tolik pomyslného hudebního děje, že v kině by to nespravila ani obligátní filmová hodinka a půl. Rolf si touhle písní (a doufám, že nejen) u mě udělal pěkně velký dluh, protože dokud jí nezvěční naživo, nebude moci kytaru pověsit na hřebík, aniž by mohl v noci klidně usnout.

Ale zpět k albu jako celku. Pokud jsem „Death or Glory“ dosadil na post nejlepšího alba „prvního období“ R.W., tak „Black Hand Inn“ je tím nejpovedenějším v druhé fázi, a to i přesto, že kapela nepotřebovala další alba (zůstaneme-li u mého pomyslného rozdělení), než se k němu dopracovala. Stojí za tím zřejmě jednak Rolfova léty dobroušená zkušenost a profesionalita (nemluvě o tom, že jeho autorskou práci u některých skladeb bych přirovnal až k výtrysku geniality – znovu si srovnejte „The Phantom of Black Hand Hill“), ale jednak také nové obsazení (čítající nově velmi talentovaného kytaristu Thila Hermanna, přišedšího z německého spíše thrashového spolku Risk, a protřelého bubeníka Jörga Michaela, který už si s R.W. zahrál jako záskok na turné k „Port Royal“ a jehož průzračná čistota a jakási ´mohutnost´ hry na bicí byla určitě vítaným nábojem), které bych s jeho sílou zařadil hned za sestavu Kasparek-Moti-Becker. A pokud bych se pak ve světle tohoto porovnání měl ještě rozhodnout, zda nejlepším albem Running Wild je „Death or Glory“ nebo „Black Hand Inn“, přiznám se, že jednoznačně bych něco takového udělat neuměl, ale vlastně bych to ani nechtěl. Obě alba jsou totiž svým způsobem nádherná, a o to právě jde. Má-li tedy, alespoň teoreticky, některé z alb Running Wild sedět na pomyslném trůnu, tak ať jsou to zrovinka tyhle dvě, co se uskromní a posadí se tam spolu. Koneckonců, ten trůn by měl být ušitý přesně na jejich míru.


Louis

Zveřejněno: 7.9.2002


Autor recenze:
10 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,7 / 10



s kapelou RUNNING WILD:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page