Pondělí
18.12.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2011

Vydavatel:
Spinefarm Records

Stopáž:
66:13

1. Sienipilvi
2. Komeetta
3. Uusi olento nousee
4. Luhistuva aikahäkki
5. Maavaltimo
6. Siirtorata 100 10100
7. Andromeda
8. Loputon tuntematon
9. Kaaos hallitsee
10. Ääretön

Ontto
basa, vokály

Korjak
bicí

Moit
kytara

Evill
klávesy, vokály, efekty

Jun-His
kytara, vokály

Muukalainen Puhuu (2009)
Split s CANDY CANE (2010)
Kosmonument (2011)

ORANSSI PAZUZU - Kosmonument

Prvotina těchto blackstronautů z Finska mi utkvěla v paměti jako zajímavý, leč poněkud nedotažený experiment. Ambiciózní kloubení chmurného blacku a sedmdesátkové psychedelie v důsledku zanechalo dojem nepoměru ve prospěch prvého zmiňovaného. Zkrátka, jakoby si blackeři hráli s houbičkami a bylo jim jedno, zdali výsledný jev vykazuje nesourodost misantropně naladěného chundelatého koťátka. Nemluvě o tom, že odkazování se k PINK FLOYD mně přišlo přinejmenším zavádějící.

ORANSSI PAZUZU

No nic, zpět k aktuálnímu albu. Stěžejní změnou oproti předchůdci tvoří zvrat celkového výrazu ve prospěch zahulených hrátek. A jak jsem naznačil, nejde o aristokratickou (v dobrém i špatném slova smyslu) vzletnost PINK FLOYD. Schéma repetetivnosti, jež se vkradlo do kostry mnoha skladeb, jistá špinavost produkce i hraní samotného, toto vše je mnohem bližší spíše takovým FAUST.

A právě minimalističtější přístup je z mého pohledu tím nejspornějším bodem desky. Přičemž problém nevězí v přístupu samotném, ale v tom, že s ním skupina mnohdy neumně nakládá. Mnohdy spodek v podobě baskytary a bicích kolísá mezi záměrnou jednoduchostí a banalitou a ztěžuje skladbám gradaci. Kdyby to tak šlo vždy zvládnout tak dobře jako v hammondkově-retrařském výletu „Andromeda“. Jakoby se délka stopáže samotné už tak nesnadno trávila. Jednotlivé složky se prostě ne vždy sešly v ideální celek, což zamrzí, neboť kytarové party, klávesy a místy i basové linky oplývají osobitostí a nápady.

Přesto se tento počin poslouchá nadmíru příjemně kvůli dotaženosti atmosféry a nálad, která dle mého předchůdci chyběla. Možná proto, že dříve to spíš vypadalo, jako by se blackmetalová skupina jala hrát psychedelický rock, zatímco nyní psych-rockové uskupení hraje black metal. Nebo za to mohou zpestřující a překvapivé skladby s přesahem téměř do ambientu?

Tenhle aspekt alba každopádně působí velmi dobře, dojmem zdánlivě neškodného podivína-konspirátora, jehož chmurné mumlání o mimozemšťanech je stejně tak zábavné jako znepokojující. Věřím, že po eliminaci neduhů a ještě větším zdůraznění zlověstné trhlosti se ORANSSI PAZUZU svého kvalitativního vrcholu ještě dočkají.


Naathir

Zveřejněno: 16.12.2011




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page