Sobota
21.7.2018
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2011

Vydavatel:
Kscope

Stopáž:
83:02

Produkce:
Steven Wilson

1. CD 1:
2. Grace For Drowning
3. Sectarian
4. Deform To Form A Star
5. No Part Of Me
6. Postcard
7. Raider Prelude
8. Remainder The Black Dog
9. CD 2:
10. Belle De Jour
11. Index
12. Track One
13. Raider II
14. Like Dust I Have Cleared From My Eye

Steven Wilson
vokály, kytara, basa, klávesy

Pat Mastelotto
akustická kytara

Sand Snowman
akustická kytara

Steve Hackett
kytara

Mike Outram
kytara

Tony Levin
basa

Nick Beggs
basa

Nic France
bicí

Pat Mastelotto
bicí

Trey Gunn
kytara, basa

Markus Reuter
kytara

Jordan Rudess
piáno

Theo Travis
saxofon, klarinet, flétna

Ben Castle
klarinet

London Session Orchestra
smyčcové nástroje

Dave Stewart
doprovodné vokály

Insurgentes (2008)
Grace For Drowning (2011)
The Raven That Refused To Sing (And Other Stories) (2013)
Hand. Cannot. Erase. (2015)
(2016)
To The Bone (2017)

STEVEN WILSON - Grace For Drowning

„Lidé, kteří téměř utonuli, hovoří o okamžiku, o jedné chvíli stádia klidu, o usmíření. Stejné stavy popisují i ti, jenž málem skolil mráz. Po tom, co jsem se dozvěděl o těchto zážitcích, mě napadla metafora právě s životem. Cítím, bez toho abych byl zvláště domýšlivý, jak se všichni svým způsobem topíme, protože život dnešních dnů je jedna velká intenzivní zkušenost. Zkrátka, ve svém věku jsem už dospěl k jistému osobnímu smíru. Prostě se dále nechci zvlášť zatěžovat tím, co si lidé myslí o mojí hudbě nebo o tom jestli se správně oblékám a tak podobně. A album odráží tuhle mojí náladu“, vysvětluje Steven Wilson okolnosti vzniku jeho druhé sólové desky.

STEVEN WILSON

Recenzovaný dvojdisk „Grace For Drowning“ skutečně představuje přehlídku hudební galerie vydechující atmosféru vykreslovanou v předchozím odstavci, navíc přidává velkolepě utříbené myšlenky a muzikantské ambice tohoto čtyřiačtyřicetiletého skladatele a multiinstrumentalisty. Více než osmdesátiminutová exkurze mezi obrazy Wilsonovy hudební duše má jedno velké pozitivum, a to, že zapomínáte na čas. Pozor, nic není donesené ve strhujících motivech, ale pouze v impulzech různé síly, které umějí nevnuceně udržet ve střehu. Celá kolekce pak disponuje mocným fluidem a pnutím, nutícím vás o ní přemýšlet, vracet se a dále ji objevovat. V prvopočátku si z ní nic moc pamatovat nebudete, avšak pokud máte rádi mistrovsky ukočírovaný prog-rock, tak se zdravých sympatií vyžadujících další poslechy budete zbavovat jenom stěží.

Inkubační doba k pochopení tohoto díla může být dlouhá, nicméně je krásná, pokud nelitujete a necháte do hry mezi vás vstoupit právě čas. Přílišná snaha porozumět autorovi hned může posluchače okrást o pochopení širších podnětů, souvislostí a vazeb tvůrčího procesu. Prvním z nich je grafická prezentace od Lasse Hoileho výborně korespondující s intimní náladu. Sám Steven pokládá spolupráci s Lassem za neocenitelnou. Každá nehudební nadstavba, a jsem toho názoru, pomáhající probudit zájem o hudbu by měla být brána za její součást, o „Grace For Drowning“ toto platí dvojnásob.

STEVEN WILSON

Wilson, v podstatě na zelené louce, dosti odpoután od jeho dalších hudebních anabází natočil upřímnou, precizní a svěží poctu svojí velké inspiraci - sedmdesátkovému prog rocku. I tady slyšíme krásu v hledání symbiózy mezi jazzovými a rockovými postupy, příznačnou pro matadory KING CRIMSON, jejichž dílo „Lizard”, což Steven otevřeně přiznává, z velké části definuje jeho DNA. Právě tato souvislost mě podnítila prokládat si poslechy „Grace For Drowning“ různými alby KING CRIMSON přičemž bylo úžasné sledovat s jakou láskou je studnice nápadů ošetřována a využívána.

Wilson však především zůstává sám sebou. Několikrát střídmě načichlý domovinou PORCIPUNE TREE, ale i BLACKFIELD („Postcard“), na rozdíl od svých „učitelů“ vždy schopný využít nápadů odvážně, ale především přiměřeně tak, aby se nosná chuť neutloukla s kořením. Steven zde umí mistrovsky naslouchat a zužitkovat umění vybraných spoluhráčů a jim přizpůsobit svoje tvůrčí záměry. Namísto aby od ostatních muzikantů požadoval zhudebnění svých vizí, zná přesně jejich styl hraní a ví, že se hodí k jeho myšlenkám.

Definuje téma, nechává ostatním volnou roku a vzniklý materiál pak společně rozvíjejí. Například jazzový bubeník Nic France měl za úkol neustále sólovat a tímto Wilsona inspirovat k doformování idejí. Na podobných základech jsou využívány i ostatní nástroje a muzikanti, mezi jinými bych určitě jmenoval psychedelii šířícího Theo Travise.

STEVEN WILSON

Nejsvětlejší okamžiky a jim podobné nechávám v případě „Grace For Drowning“ naprosto stranou, protože obě jeho části jsou především komplexním živým organismem, který, pokud jste s to se na něj naladit, umí o vašem rozpoložení velmi příjemně komunikovat.

„Grace For Drowning“ jsem bohužel neuvedl do loňské Valhally, mrzí mě to hlavně kvůli tomu, že by z pohledu dnešních dní bylo hodně vysoko, ale všechno má svůj čas.


Subeer

Zveřejněno: 15.3.2012




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page