Neděle
18.2.2018
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2012

Vydavatel:
Century Media

Stopáž:
47:18

Produkce:
Harry Wijerink

1. Into The Timewastes
2. Deathhammer
3. Minefield
4. Of Days When Blades Turned Blunt
5. Der Landser
6. Reign Of The Brute
7. The Flood
8. We Doom You To Death
9. Vespa Crabro
10. As The Magma Mammoth Rises

Martin Van Drunen
zpěv

Paul Baayens
kytary

Alwin Zuur
baskytara

Bob Bagchus
bicí

The Rack (1991)
Last One On Earth (1992)
Asphyx (1994)
Embrace The Death (1996)
God Cries (1996)
On The Wings Of Inferno (2000)
Death... The Brutal Way (2009)
Deathhammer (2012)

ASPHYX - Deathhammer

Zdá se, že holandští ASPHYX jsou definitivně v sedle, a tak po minulé nahrávce „Death…The Brutal Way“, která představovala vysoce hnilobný kus poctivé smrtonosné flákoty a prakticky návrat ve velkém stylu, rovněž i novinka „Deathhammer“ platí za povedenou porci death metalu staré školy, která bez větších příkras definuje základní proporce žánru.

ASPHYX

Podmáčená travnatá krajina země tulipánů zřejmě skrývá více záludných močálů, než se mohlo na první pohled zdát. Nová deska ASPHYX má tak atmosféru útrpné pěší túry Froda Pytlíka a Sama Křepelky k úpatí hraničních skalisek Mordoru skrze nekonečné mokřavy. Tulipány opravdu nehledejte, spíše dejte pozor na plazy.

Pokud se vám vždy pozdával hrdelní projev legendárního křiklouna Martina Van Drunena, zvláště pak u minulé nahrávky, nebudete ani letos zklamáni. Stejně tak to platí o všech ostatních položkách, včetně řezavého zvuku kytary Paula Baayense . Ten voře brázdu do krvavého mokvajícího masívu vskutku soustředěně a hlavu ani na okamžik nezvedá. Znovu se dostane jak na rychlejší vypalovačky mající podobu bezskrupulózních vánic –  třeba hned úvodní duo „Into The Timewaste“ a „Deathhammer“ (skladby jako dělané pro živá vystoupení), nebo naopak na ponurá, téměř doomově zabarvená čísla typu „Minefield“ a „Der Landser“, která se pod nízko položenou soumračnou oblohou rozpínají do sedmiminutových délek a vyvalují se v tíživé atmosféře zmaru a utrpení a to až na hranici krajnosti.

Abych řekl pravdu, ASPHYX jsem na počátku jejich dráhy příliš neposlouchal. Vždy pro mě představovali béčkovou deathmetalovou kapelu, ale počínaje minulou návratovou fošnou mne začali přesvědčovat o svých kvalitách, takže momentálně u mne (při srovnání třeba s obtížněji se vyjadřujícími krajany z PESTILENCE) jednoznačně vítězí. ASPHYX, to je death metal velmi vysoké kvality, který ctí své staré pořádky charakterizující jej od nepaměti. A za to je třeba si jich považovat.


Stray
Stray

Zveřejněno: 14.3.2012



Názory redakce
Martin Lukáč
14.3.2012

Len ťažko môže byť „béčkovou deathmetalovou kapelou“ spolok, ktorý už na debute – a je úplne jedno, či za ten chceme považovať oficiálny „The Rack“ alebo niekoľko rokov „pozdržaný“, pred „škripcom“ nahraný „Embrace The Death“ - dominoval vrcholnou mierou vlastného ksichtu a autentickou surovosťou. Ledaže by sme za meradlo „áčkovosti“ považovali plnenie športových hál, a tade teda u mňa cesta nevedie.

Druhý „ponávratový“ album holandských veteránov je bez problémov na úrovni prvých, najzásadnejších dlhohrajúcich materiálov zo začiatku 90. rokov a s väčším pritlačením na pílu a úprimnou zvukovou špinavosťou a zúrivým vyznením zdatne atakuje trón súčasného old schoolu.

[10 / 10]
Už od minulé řadovky je jasné, že ASPHYX prožívají životní formu.

Autor recenze:
8 / 10

Redakce:
10 / 10

9,1 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page