Pondělí
21.8.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2012

Vydavatel:
Nuclear Blast

Stopáž:
57:59

Studio:
Twilight Hall Studio

Produkce:
Viktor Smolski & Charlie Bauerfeind

1. House Wins
2. Twenty One
3. Forever Dead
4. Feel My Pain
5. Serial Killer
6. Psycho Terror
7. Destiny
8. Death Romantic
9. Black And White
10. Concrete Wall
11. Eternally

Peter "Peavy" Wagner
zpěv, baskytara

Victor Smolski
kytary, klávesy

André Hilgers
bicí

Prayers Of Steel (jako AVENGER) (1985)
Deprayed To Black (EP jako AVENGER) (1985)
Reign Of Fear (1986)
Execution Guaranteed (1987)
Perfect Man (1988)
Secrets In A Weird World (1989)
Reflections Of A Shadow (1990)
Extended Power (EP) (1991)
Trapped! (1992)
Beyond The Wall (EP) (1992)
The Missing Link (1993)
10 Years In Rage (1994)
Black In Mind (1995)
Lingua Mortis (1996)
End Of All Days (1996)
XIII. (1998)
Ghosts (1999)
Welcome To The Other Side (2001)
Best Of - All G.U.N. Years (2001)
Unity (2002)
Soundchaser (2003)
From The Cradle To The Stage (Best Of) (2004)
Speak Of The Dead (2006)
Full Moon in St.Petersburg (Live CD, DVD) (2007)
Carved In Stone (2008)
Gib Dich Nie Auf (EP) (2009)
Strings To A Web (2010)
21 (2012)

RAGE - 21

Nezdolný sympaťák Peavy Wagner je buď to vášnivým hráčem blackjacku, jak napovídá klip k „Twenty One“, nebo lišáckým počtářem. Budeme-li jeho rozsáhlou diskografii procházet desku po desce, nezapomene-li zahrnout i výroční „odpadkové“ album „10 Years In Rage: The Anniversary Album“, symfo desku předělávek „Lingua Mortis“ a debutní a jedinou vydanou ještě pod názvem AVENGER, dostaneme se na číslo „21“, které září na letošním červeném artworku. Oko bere, nebo jednadvacátá řadovka? Nechme tedy trošku prostoru pro naše čtenáře, kteří jistě již teď zuřivě přepočítávají disky na svých policích, aby nám v diskusi vyřešili toto magické dvoučíslí, a pojďme se radši vrhnout, co nám to ten věčně dobře naladěný usměvavý tlouštík se svými kumpány připravil tentokrát.

Ihned na začátku musím prozradit, že mě záhadná „21“ spíše navádí k myšlence, jestlipak nejde jen o album tzv. další v pořadí. A není to ani tak zapříčiněno nepříliš vynalézavým názvem, jako spíše odbytým hudebním obsahem, který jede i letos na vlně ortodoxní metly, toužící po šablonovitém heavy metalu, který staví na přímočarosti a výrazných refrénech. Přesně tak vystavěných, aby si mohli fans z plných plic zakřičet, až zase ti v naší vlasti tak populární RAGE přijedou. Ne že by na tom bylo cokoliv špatného, ostatně i já můžu potvrdit, že krom es v rukávu, kterými jsou schopnosti bohatě naaranžovat progresivnější skladbu v orchestrálním podání, mají v merku i tento dřevně hoblující hevík. A pokud jste si na minulou desku posvítili jako svého času já, určitě mi dáte zapravdu, že (především v první polovině) i ta skýtala hned několik výrazných hitů, z čehož vyplývá důvod, proč ji v autě dosud tak často a rád protáčím.

S novinkou to ale bude horší. Problémem je tentokrát materiál samotný. Ten zní bez přehánění jako slabý poškrabek ze „Strings To A Web“ a dokonce i hodně rutinního „Carved In Stone“, který zachraňoval snad jen stále dobře sólující Viktor Smolski a několik příjemných písní, v čele (resp. spíše na zádi alba) s parádní „Lord Of The Flies“, jež paradoxně dostala křídla díky orchestrálním berličkám. Peavy pro jednou nehází záchranný kruh ani v případě skladby tohoto typu a to je při kvalitách této či přímo geniální „Empty Hollow“ z minulé řadovky jen těžko pochopitelné.

Osobně odmítám vyzdvihovat jednotlivé písně či je nějak hlouběji popisovat. Obsahují totiž přesně to, co poslední desky, akorát ve slabší skořápce. Pakliže si tedy na novou desku přece jenom vyměříte svůj čas, buďte připraveni na další sadu obligátních a již notně opotřebovaných riffových předváděček a sólíček mistra Smolskiho, typicky šlapající rytmiku a výrazně povědomé refrény, které hned napoprvé budou útočit na přízeň vašich uší. Aby taky ne, některé jistě poznáte, jen jsou jinak pojmenovány. Netuším, zda to měl být Peavyho vtípek, či jen zapomněl „Destiny“ přejmenovat na „Carved In Stone Part II“, každopádně nejsem příznivec podobných fórů a na lovení a dešifrování motivů z desek minulých nemám zrovna náladu. Podobně jako na další šéfkuchařovy špeky. Tradičně dobře udělaná kaše z brambor letos zkrátka chutná jako z prášku a není třeba ji konzumovat, jen aby se neřeklo.

Zvláštní, prokládat tuhle lacinou a odfláknutou práci s ironicky sebejistým heavymetalovým zásekem jiného veterána – Adriana Smitha a jeho PRIMAL ROCK REBELLION. Ten s úsměvem a nadhledem dokázal, že na tomto poli působnosti je stále co říci. Naproti tomu kapela, co tohle dokazovala ještě v nedaleké minulosti a byla tak jednou z posledních jistot skomírajícího žánru, to letos popřela a dokonce si ochotně vykopala svůj hrob. Nerad bych hlínou zasypával své oblíbence, pokud se ovšem Peavy s Viktorem do příště nezmátoří a neudělají krok směrem, ve kterém stále mají možnosti vymáčknout ze sebe šťávu jiného typu než je ta bílá (čtenář vike vám o ní poví své), tak tu opravdu nemají co dělat.


Hooya

Zveřejněno: 29.3.2012

WWW odkaz:


Názory redakce
Walram
29.3.2012

Vzhledem k tomu, že se považuji za člověka (myslím, že se najdou takové momenty), který vidí sklenici spíše poloplnou než poloprázdnou, nebudu k „21“ bodově natolik příkrý jako kolega Hooya. Jasně a bez debat je třeba říci, že jistou opotřebovanost u RAGE nelze přeslechnout. Co by ale taky člověk po tolika deskách chtěl? Alb mají koneckonců takový počet, že bych je nechtěl házet přes zeď, jak praví Mistr Werich ve Fimfáru. Na druhou stranu, RAGE měli ve své kariéře chvíle, kdy na ně člověk mohl klást ta nejpřísnější měřítka a Peavy & spol. mu to navíc spočítali ještě i s úroky. Ty doby už jsou, přátelé, sice pryč, přesto však i na novince „21“ existují pozitivní hudební chvíle, v nichž se skupina snažila přijít s něčím novějším či méně tradičním (v rámci své tvorby) a kde jsem povytáhl obočí či udiveně pokýval hlavou. Mám na mysli především Peavyho hlasový projev ve „Forever Dead“ a „Serial Killer“. Mě osobně nejvíce chytla svým refrénem „Feel My Pain“ a naopak největší výhrady směřuji ke „Concrete Wall“, která stojí na hodně dřevním a u RAGE použitém motivu.
Celkově v jejich diskografii řadím toto album přibližně někde na úroveň „Carved In Stone“, což je ovšem v éře s Victorem jejich nejslabší album. Uvidíme, jak se můj názor na „21“ bude dále vyvíjet. „Welcome To The Other Side“ jsem zprvu na chuť moc nepřišel a objevil jej až po několika letech.

[7 / 10]
Album vydané z povinnosti? I tak by se mohla nová deska RAGE jmenovat.

Autor recenze:
4,5 / 10

Redakce:
7 / 10

6,1 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page