Čtvrtek
14.12.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2012

Vydavatel:
Spinefarm UK, Universal

Stopáž:
50:47

Produkce:
KILLING JOKE

1. Pole Shift
2. Fema Camp
3. Rapture
4. Colony Collapse
5. Corporate Elect
6. In Cythera
7. Primobile
8. Glitch
9. Trance
10. On All Hallow's Eve

Jaz Coleman
zpěv, syntetizátory

Kevin
kytara

Martin
basa, syntetizátory

Paul Ferguson
bicí

Killing Joke (1980)
What's THIS For...! (1981)
Revelations (1982)
''Ha'' (1982)
Fire Dances (1983)
Night Time (1985)
Brighter Than A Thousand Suns (1986)
Outside The Gate (1988)
The Courtauld Talks (1989)
An Incomplete Collection (1990)
Laugh? I Nearly Bought One! (1992)
Pandemonium (1994)
Wilful Days (1995)
Killing Joke: BBC In Concert (1995)
Democracy (1996)
Alchemy - The Remixes (1996)
Killing Joke (2003)
Hosannas From The Basements Of Hell (2006)
Absolute Dissent (2010)
MMXII (2012)

KILLING JOKE - MMXII

„The band that preys together stays together”

Pokud se člověk chce nechat unést hudbou KILLING JOKE, a stojí to za to, tak se musí naučit naslouchat filozofiím a otevřít se světu dle Jaze Colemana.

Coleman je, bez větších diskuzí, jednou z těžce nepřehlédnutelných persón na různých to hudebních kolbištích a je velmi dobře, že jeho třicetčtyři let staré „enfant terrible“ ani letos neslevuje nic ze své vynikající formy, kterou téměř před deseti lety představilo reinkarnační eponymní album kapely.

KILLING JOKE

Hned zpočátku je nutno prohlásit, že „Dvatisícedvanáct“ nepřináší nic, co bychom u Angličanů již neslyšeli. Klasická skladatelská formule, čarující se zaklínadly post-punku, industrialu a hutného gothic rocku, oživená přesvědčivě dunivou melodikou, však pořád dokáže zaujmout bez toho, aby střídmý fanda skupiny nepřemýšlel nad tím, že je mu předkládána od obstarožní krávy přežvýkaná tráva. Jedním z velkých kreditů alba je, že perfektně svírá všech deset válů pohromadě, v tomto si opravdu nic nezadá s fantastickou, o šest let starší pekelnou jízdou „Hosannas From The Basements of Hell“. Dále nám tu neschází ani jednoduché, typicky zasyntetizátorované hitůvky, rozhoupávané osobitým riffingem Geordieho kytary a vygradované nátlakovými variacemi nezaměnitelného Jazova vokálu. Čtveřice „Fema Camp“, „Rapture“, „Colony Collapse“ a odvázaná filipika „Corporate Elect“ budiž důkazem, že Colemanova zaklínadla pořád umějí nejen očarovat, ale i donutit popřemýšlet.

„It’s an ADD generation
Everyone accepts the re-introduction of slavery
By a corporate elect”
(„Corporate Elect“)

Ať už jsou podobné obraty (stejně jako Jazovy názory) jednotlivci po chuti nebo ne, tak, alespoň pro mě, jsou vždy zajímavé pro porovnání s vlastními postoji, jelikož nejde o nějaké tuctové trendo-slinty. Ve výčtu pozitiv se nedá nezmínit i potřebná zvolnění v podobě jemně zasněné singlovky „In Cythera“ nebo poslední mrazivě dojemné zaříkávadlo „On All Hallow´s Eve“. Obě připomínající mystickou kulisu dýchající ozon pozdně podzimní Prahy, města, jenž si kapela oblíbila a i napotřetí zavítala k částečnému nahrávání do zdejšího studia Faust.

Light indutrialistu by jistě měla potěšit taneční hopsanárna „Trance“, k níž si stačí jenom domyslet laserovou show bez METALLICY, ale i takovéhle skladby KILLING JOKE umí. Černým koněm opusu se pro mě stala osmička „Glitch“ s velmi plnotučnou rytmikou, jež zvláště v závěru přidává na otáčkách srdeční pumpy, přičemž démonický křaplák Colemanův podtrhuje vůdcovské kázání apokalyptického textu. Chaos a konec světa měří všem stejným metrem.

KILLING JOKE

Pak je tu „Pole Shift“, hudebně výpravný devítiminutový úvodní vál, jež by možná zasloužil kosmetické prostřihy, aby jeho role nabyla na větší intenzitě. Zde se jenom těžko bráním dojmu, že bylo opomenuto pravidlo o pověstném méně znamenajícím více. Každopádně se jedná pouze o malou a ne zas tak ošklivou pihu na kráse, předkládanou v padesáti minutové stopáži, která sama přímo vybízí k dalším poslechům.

Jak bylo řečeno již v úvodu, tak i závěrem musím suše a rád zopakovat, že „MMXII“ je další povedené album těchto šamanů.



Zveřejněno: 7.6.2012



Názory redakce
Dudri
7.6.2012

Na prvé vypočutie je "MMXII" skvelým albumom, ktorý jednoducho ohúri. Niektoré skladby sa ale časom opočúvajú, vtedy sa však naplno ukáže sila napríklad úvodného dvojzáprahu a výbornej post punkovej hitovky so synthpopovým feelingom "In Cytheria". Pôvodne som si myslel, že toto bude najlepší albumom roka. Takto budú KILLING JOKE "až" druhí, možno tretí.

Hlavný problém vidím v tom, že na rozdiel od napríklad oboch eponymných albumov KILLING JOKE, je "MMXII" akýsi ... unavený.

[7,5 / 10]


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page