Pátek
22.6.2018
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
1999

Vydavatel:
Nuclear Blast Records

Stopáž:
38:10

Studio:
Astia-Studios, Lappeenranta (Finsko)

Produkce:
Anssi Kippo

1. Warheart
2. Silent Night Bodom Night
3. Hatebreeder
4. Bed Of Razors
5. Towards Dead End
6. Black Widow
7. Wrath Within
8. Children Of Bodom
9. Downfall

Alexi Wildchild Laiho
zpěv a sólová kytara

Alexander Kuoppala
kytara

Henkka T. Blacksmith
baskytara

Janne Warman
klávesy

Jaska Raatikainen
bicí

+ host:

Kimberley Goss
výkřiky

Something Wild (1997)
Children of Bodom (singl) (1997)
Hatebreeder (1999)
Tokyo Warheards (live) (1999)
Hate Me (singl) (2000)
Follow The Reaper (2000)
You`re Better Off Dead (singl) (2002)
Hate Crew Deathroll (2003)
Trashed, Lost & Strungout (2004)
Are You Dead Yet? (2005)
Chaos Ridden Years ´06 (2006)
Blooddrunk (2008)
Skeletons In The Closet (2009)
Relentless Reckless Forever (2011)
Halo Of Blood (2013)

Síň slávyCHILDREN OF BODOM - Hatebreeder

Letos tomu bude již patnáct let, co se dala do kupy parta náctiletých klacků z finského města Espoo, co měla krom sympatií k alkoholu též společnou představu, co hrát a jak to hrát, a to pod dnes již všeobecně známým názvem CHILDREN OF BODOM. Vzhledem k tomuto malému jubileu jsem se rozhodl, že není od věci malinko zavzpomínat a zaplnit jedno černé místo v diskografii kapely na zdejším serveru.

„... from now on we are enemies - You and I“- přesně tak nás slovy z filmu „Amadeus“ přivítali v roce 1999 CHILDREN OF BODOM na svém druhém (nebo též zeleném) albu „Hatebreeder“ a učinili tak podstatný krok na cestě k vlastní slávě a popularitě. Po vynikajícím debutu „Something Wild“ (viz legendární recenze kolegy Louži) chlapci (věkový průměr členů kapely vyjma Alexandera Kuoppaly činil v té době kolem 20 let) nelenili a kuli železo (či spíše kosy), dokud bylo ještě žhavé.

Navzdory výše použitému vypůjčenému citátu se v případě „Hatebreeder“ nejedná o nepřátelský akt. Ba právě naopak! „Hatebreeder“ je pravděpodobně nejmelodičtějším albem skupiny, kde kytara doslova zpívá, na rozdíl od vokální (kytarové a v podstatě mediální) tváře skupiny, Alexiho Laiha, který zde ještě místy provozuje blackový skřehot. Zvuk alba dává totiž vyniknout nejvíce až speedmetalovým kytarám v kombinaci s klávesovým doprovodem a již zmíněným skřehotem páně Alexiho. Oproti debutu se jedná o dotaženější tvorbu, došlo ke zkrácení písní a tím i odstranění některých hlušších míst. Album, kterým se prolíná mix různých metalových stylů, je i dnes poměrně svěží záležitostí, i když se vyskytují jedinci, kteří je mohou považovat do jisté míry kvůli použitým melodiím za infantilní. Já k nim ovšem nepatřím. Koneckonců tato nahrávka (společně se svým předchůdcem „Something Wild“ i následovníkem „Follow The Reaper“) nalajnovala trasu celé řadě kapel (převážně finských) kombinujících blackový i deathový vokál v kombinaci s rychlými kytarovo-klávesovými souboji (namátkou NORTHER či KALMAH).

CHILDREN OF BODOM

Vybrat nejlepší píseň je úkol přetěžký, neboť jak se říká, urodilo se. O tom, že hlava hlavního skladatelského mozku Alexiho Laiha tehdy přetékala nejen alkoholem, ale i použitými nápady, svědčí i jeho účinkování a skladatelský vklad ve skupině s hvězdným obsazením SINERGY. A jednalo se nejen o personální propojení (tlouštíka Alexandera Kuoppalu později v kapele nahradil ze SINERGY přišedší Alexiho dětský vzor Roope Latvala), ale i též o propojení v rovině osobní. V SINERGY totiž zpívala jistá Kimberley Goss, která byla přítelkyní a do roku 2004 i manželkou Alexiho Laiha. Na album „Hatebreeder“ jako host přispěla nejen výkřiky, ale i textem v jejich koncertní tutovce „Silent Night Bodom Night“. Mimochodem text „Bed Of Razors“ byl napsán právě pro Kimberley Goss, ačkoli se jedná o jediný song, který nebyl výlučnou skladatelskou doménou Alexiho Laiha (podílel se na něm i druhý kytarista Alexander Kuoppala).

Úspěšnost, oblíbenost a kvalitu druhého bodomského počinu reprezentovaly nejen nadcházející koncertní šňůry, v jejichž průběhu byl nahrán první živák skupiny (teprve po dvou studiových albech!) „Tokyo Warhearts“, ale také fakt, že v jejich pozdějších, resp. současných, koncertních setlistech se vždy našlo místo pro 2 až 3 songy z tohoto alba, přičemž píseň „Downfall“ je vždy tou poslední, jež koncert uzavírá. Album obsahuje řadu hudebních odkazů – na klasickou hudbu, konkrétně Mozarta („Hatebreeder“ a „Black Widow“) nebo také na finskou skupinu STONE, v níž hrával již zmíněný Roope Latvala („Wrath Within“ a cover „No Commands“, který se nalézá na některých verzích alba). Zkrátka a dobře skladatelská potence a brilantní hráčské umění finských mladíků byly zúročeny více než povedenou nahrávkou. A k vrcholu chyběl již jen krůček ...


Walram
Walram

Zveřejněno: 10.7.2012

WWW odkaz:

Zelená není jen barva islámu, trávy, absintu, nechvalně známé peprmintové lihoviny, vodníků, marťanů či jiných šibalů, je to také barva, která v případě CHILDREN OF BODOM symbolizuje
bravurní skloubení rychlosti, melodiky, agresivity a hráčského umu.

Autor recenze:
nehodnoceno

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,9 / 10



s kapelou CHILDREN OF BODOM:

s kapelou SINERGY:

s kapelou NORTHER:
NORTHER - N [Louis]

s kapelou KALMAH:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page