Pondělí
23.10.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2012

Vydavatel:
Reprise

Stopáž:
51:50

Studio:
Paramount Studios, Los Angeles; Ameraycan Studios, Encore Studios, North Hollywood

Produkce:
Nick Raskulinecz

1. Swerve City
2. Romantic Dreams
3. Leathers
4. Poltergeist
5. Entombed
6. Graphic Nature
7. Tempest
8. Gauze
9. Rosemary
10. Goon Squad
11. What Happened to You?

Abe Cunningham
bicí

Stephen Carpenter
el. kytrary

Frank Delgado
samply

Chino Moreno
vokál, el. kytary

Sergio Vega
baskytary

Adrenaline (1995)
Around The Fur (1997)
White Pony (2000)
Deftones (2003)
B-Sides & Rarities (CD+DVD) (2005)
Saturday Night Wrist (2006)
Diamond Eyes (2010)
Koi No Yokan (2012)

DEFTONES - Koi No Yokan

Přiznám se, že po „White Pony“ se mi žádná z desek kalifornských DEFTONES nezaryla hluboko pod kůži. „Koi No Yokan“ je po dlouhých dvanácti letech prvním zářezem, který se dostal až na kost. Má záliba v aktuální desce však rozhodně není způsobena tím, že by se DEFTONES, jako mnoho jiných stárnoucích kapel, snažili nostalgicky vrátit ke svým kořenům. Na albu „Adrenaline“ jsem sice vyrostl a slyšel ho nesčetněkrát, ale parta ze Sacramenta se nyní dostala do unikátní tvůrčí konstelace a byla by škoda toho nevyužít.

V minulosti vždy tak trochu stáli stranou hlavního dění. Na velkých pódiích koncem devadesátek profičela nu-metalová revoluce, ale kapelu to nijak nezdeformovalo. Stále si točila alba, které tak trochu stála mimo hlavní proud. Vždy si našli dost příznivců, pro spoustu lidí včetně mě, byli v jisté době modlou, ale nikdy nebyli mainstream. Díky tomu je dnes těžké Morenovce někam zařadit. DEFTONES jsou zkrátka DEFTONES. Nevytvořili jen vlastní rukopis, ale i vlastní abecedu.

„Koi No Yokan“ ve své podstatě přirozeně navazuje na minulé album. Pokračuje v melodičtější cestě rozmlžených nálad, které tu a tam prořízne ojedinělý riff, jenž vysune rezavé hroty minulosti. Oproti „Diamond Eyes“ je tu méně melodií, které vám zahrají na první signální, ale o to jsou trvanlivější. Je tomu půl roku, co si tímto albem proplachuji pravidelně hlavu a jeho melodie se mi nepřejedly. Nezačaly hnít a smrdět. 

DEFTONES na novince působí semknutěji a více si společně rozumí. Chinovy vokály jsou více položeny do instrumentálních linek a tím je často dosaženo mnohem éteričtějšího vyznění skladeb. Jedinou výjimkou jsou občasné agresivní vpády Carpentera. Jako v případě riffu, který postavil na konec sklady „Rosemery“, kde jakoby najednou v rozvláčné snivé písničce na chvíli předal otěže FEAR FACTORY a MESHUGGAH současně. A rozhodně toto spojení nezmiňuji jen proto, že se nahrávalo na osmistrunnou kytaru. Tyto ojedinělé tupé riffy vlastně albu nejvíce škodí.

Rozvláčné tempo a absence ostrých nebezpečných hran a bezstarostná přímočarost DEFTONES sluší. Všechny skladby na novince jsou hutné tvrdé náladovky, které vás příjemně kolébají na svých vlnách. Nedokáži již vnímat hranice mezi zvukomalebnými jemnými pasážemi, které vás zasáhnou svojí intimitou a dunivějšími, agresí přiostřenými kytarovými tsunami, které se tu a tam na albu objevují. Vše funguje jako jeden celek. 


RIP

Zveřejněno: 13.5.2013

WWW odkaz:


Názory redakce
V-dur
13.5.2013

Popové poňatie metalu na albume "Diamond Eyes" bolo slabé a mohlo sa zdať, že za to môže samotný koncept. Špekuľovať sme mohli akurát nad tým, prečo by taký koncept nemal vyjsť práve DEFTONES, ktorí sa s ním v minulosti zahrávali často a svojho času im dokonale vyšiel napríklad v skladbe "Digital Bath".

Špekuláciám je koniec. Vždy tak trochu mäkkí, jemní a zasnívaní DEFTONES spravili na "Koi No Yokan" reparát a nahrali majstrovský metalový album, ktorý si obľúbi nielen vaša frajerka a mama, ale - prečo nie - teoreticky aj 14-ročná sestra vašej frajerky. A vy sa za to nebudete ani chvíľu hanbiť.

[8,5 / 10]
Dudri
13.5.2013

"Koi No Yokan" pružne reaguje na aktuálne hudobné smery, akými je zasnený post-rock, polyrytmický a podladený djent alebo do osemdesiatych rokov sa vracajúci shoegaze. V skratke, takto by zneli THE CURE so sedem(a osem)strunovou gitarou, skúšobňou na Islande a domovom v slnečnej Kalifornii.

Prechody medzi žánrami sú však veľmi plynulé a aj keď album môže pôsobiť o niečo unavenejšie než jeho predchodca, je členitejší a farebnejší.

Od hopsavej úvodnej "Swerve City", cez nervnú "Leathers" a až po fantastickú "Tempest" dokážu DEFTONES držať napätie a zaslúžene im patrí minuloročné miesto na hudobnom Olympe.

[9 / 10]


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page