Kdo si dnes dokáže připomenout rané období KAVIAR KAVALIER a zejména jejich legendární prvotinu „Dreams Of Kaviar“, během poslechu letošní novinky „Musik Aus Ordinationen“ jen těžko uvěří faktu, že se stále jedná o stejné hudební těleso. Pravda, výrazové prostředky ušly značný kus cesty, ale „filosofické“ jádro zůstává zachováno.

Tentokrát se Tomáš Kohout alias „Necrocock“ nechal po kaviárových hrátkách, lahvinkách s chloroformem a dovádění s asiatkama zavést do tajemných zakoutí nemocničních ordinací, které zajisté nebudou skoupé o nejedno místečko skýtající sexuální povyražení s povolnou slečnou a igelitovou taškou přetaženou přes její hlavu.

Za problém Necrockovy tvorby mimo hoblování v MASTER`S HAMMER lze považovat splynutí její jednotlivých proudů. Za ta léta postupného zjemnění druhdy silně kytarové hudby lze čím dál hůře rozeznat nahrávky vydané pod jeho jménem od těch s visačkou KAVIAR KAVALIER. Jedno je však stále jisté. Výrazným rozlišujícím prvkem tak nadále zůstává tématické uchopení. Zatímco poslední album NECROCOK bylo soundtrackem k myslivosti a poľovníctvu, letošní příspěvek se nadále drží v linii hledání skrytých půvabů v na první pohled nepříliš lákavých sexuálních úchylkách.

Půvaby však i navzdory výše úvedenému dokáže odkrývat i hudba samotná. Nasládlý syntetizátorový sound nasycený zvukem kytary, pohybující se v obtížněji popsatelném žánrovém mimoprostoru, zdá se, nabízí Tomáši Kohoutovi velmi bezpečný přístav pro jeho tvůrčí choutky. Ty 4 roky od minulého alba tak v charakteru nahrávky znamenají jen velmi málo korekcí. Základem se stala způsobilost zamotat hlavu správně úchylnými a zároveň chytlavými motivy, na kterých se pak jednotlivé skladby postupně vystavují.

V tomto směru lze směle prohlásit, že studnice nápadů je ještě stále plná životodárné tekutiny. Textům, jímž opět dominuje německý jazyk, zábavně zvrhlé motivy doslova svědčí a neznat ideologické pozadí KAVIAR KAVALIER, těžko by se v mnoha momentech dalo vůbec identifikovat. Jinými slovy, jejich hitová hudba dokáže často působit i „neutrálním“ způsobem. Situace se však mění v momentě, kdy se v refrénu jednoznačně nejchytlavější skladby z kolekce „Tomáš Kohout“ sám její autor libozvučnou češtinou pochlubí, že po jeho „působení“ se sotva stojí na nohou. Sebechvála, která by možná v naprosté většině případů působila směšně, vykouzlí i zde úsměv na tváři, ale na rozdíl od těch ostatních, zde se jedná o záměrně vtipný moment.

Těch je na desce pochopitelně mnohem více, nicméně nedá se říct, že by jejím cílem bylo pouze pobavení publika. Tomáš Kohout své „koníčky“ i přes nepředstíraný nadhled bere s patřičnou vážností. O tom koneckonců vypovídá i tradičně zdařilý booklet, který zdobí fotografie z nemocničních ordinací našich dědečků a babiček.

Škoda jen, kromě již zmiňované hudební „fůzi“ jednotlivých Necrocockových projektů, trošku přepálené stopáže. Snaha mísit nemocniční hymny postavené více na klávesových nástrojích s těmi, kde je silněji slyšet dravý zvuk elektrické kytary je v mnoha momentech velice nápomocna, ale ta bezmála hodinka je přeci jen příliš dlouho na to, aby klacek setrval ve stoprocentně stopořené poloze.

Deadmann
10.5.2013

Šéfredaktor už je přeci jen starší člověk, takže ke slovům, která uzavírají jeho recenzi mám pochopení, ale mě si Tomáš Kohout jednoznačně získal a prostřednictvím "Musik Aus Ordinationen" si mě pěkně dal...

[8 / 10]