Pátek
20.4.2018
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2013

Vydavatel:
Napalm Records

Stopáž:
61:00

Produkce:
Dave Wyndorf & Phil Caivano

1. I Live Behind The Clouds
2. Last Patrol
3. Three King Fishers
4. Paradise
5. Hallelujah
6. Mindless Ones
7. The Duke Of Supernature
8. End Of Time
9. Stray Tuned
10. Strobe Light Beatdown (Ltd. Verze)

Dave Wyndorf
zpěv, kytara

Garrett Sweeny
kytara

Phil Caivano
kytara, basa

Bob Pantella
bicí, perkuse

Spine Of God (1991)
Superjudge (1993)
Dopes To Infinity (1995)
Powertrip (1998)
God Says No (2000)
Monolithic Baby! (2004)
4 Way Diablo (2007)
Mastermind (2010)
Last Patrol (2013)
Mindfucker (2018)

MONSTER MAGNET - Last Patrol

Jaké budou desky bez Eda Mundella?

Toť otázka, kterou si poslední tři roky asi kladla celá řada uctívačů pekelného rockového stroje MONSTER MAGNET. V podstatě hned po vydání výtečné osmé řadovky „Mastermind“ a po dlouhých sedmnácti letech ohlásil Mundell, lačný po nových hudebních výzvách, svojí rezignaci. Plánovanou koncertní šňůru naštěstí zachránila okamžitá připravenost kytaristy Garretta Sweenyeho, který nakonec propadl „Wyndorfovu voodoo“ natrvalo a podílel se i na tvorbě právě recenzovaného disku „Last Patrol“.
 
Hned v úvodu odhalím, že album opět dopadlo parádně. Pokud tedy někdy někdo rozporoval skladatelské schopnosti Davea Wyndorfa, tak aktuální kolekce jednoduše splachuje veškeré zbytky pochybností do pěkné bílé toalety. Edova abdikace a špičková kvalita aktuálního materiálu vlastně v plné kráse potvrdila Wyndorfovu pozici centrálního mozku, scénáristy a režiséra. Dave v jednom z nedávných rozhovorů poměrně smířeně vysvětluje, že se Ed podílel na skladatelské činnosti čím dál tím méně a většinu kytarových partů na předchůdci stejně zformoval on společně s druhým kytaristou Philem Caivanem. I v této konstelaci se Dave snažil Mundella udržet. Jeho definitivní, a ne příliš vhodně načasovaný, exodus nebyl nikdy doprovázen menší hysterickou výčitkou z nitra kapely. Wyndorf se sice na pódiu proměňuje v nezkrotný živel, šílence co byl rád rozdával rány, ale jeho nadhled a úcta k bývalému dlouholetému parťákovi z něj dělá velmi sympatického chlápka.
 

V rámci kompletní diskografie je „Last Patrol“ typicky vystavěnou nahrávkou, chtělo by se říci až naprostou klasikou, která míří někam k úplným počátkům. Tehdy formace především vyzývala rozmáchnutější a trpělivěji budované spacerockové kytarové vyznění, kde cosi odkazovalo na velké Daveovy vzory, Angličany HAWKWIND. Kytary jsou znovu skvostně vrstvené, avšak zde vyznívají daleko více prostorově. Výrazně ubylo krátkých energických výpadů (Mundellovy to speciality). Sólování samozřejmě nemůže chybět ani teď, např. v mohutné šestistrunkové explozi „End Of Time“, není ale servírováno v takové hojnosti, resp. nemá tak výraznou roli jako tomu bylo kdysi.
 
Spíše než na košaté a nabušené vyznění jednotlivých skladeb, klade novinka značný důraz celkový tah, semknutou atmosféru a souznění skladeb. A to se jí daří vskutku mistrovsky, protože vás doslova nasaje do svého děje. Podobně jako když na noční obloze sledujete oslnivě zářící kometu a jste fascinováni propletenci barev všech těch prachových a plynových paprsků jejího ohonu, obdivujete její zdánlivě proměnlivou rychlost letu na pozadí hvězdných soustav.
 
I když se „Last Patrol“ navenek i nadále snaží uchovat výraz rozzuřeného býka, kterému není radno lézt do cesty, není zas těžké za touto hrubou skořápkou vycítit citlivou duši. Duši, jejíž blouznivá zpověď hledá pomocí muziky nejen rozhřešení, ale i harmonii a vzdálený vesmírný klid. Specificky husté ladění kytar skutečně nádherně míchá s divokými a poklidnějšími pasážemi, umí navodit a gradovat elektrizující napětí. Toto je navíc živeno výraznými podklady bicích a vhodně časovanými průchody čtyř tlustých strun basové kytary, kterou si při nahrávaní, po odchodu Jima Baglina, vzal za svou kytarista Phil Caivano.
 
Dalším velkým plusem je i plíživá hitovost valné většiny položek. Tato neútočí přímo, leč je zákeřně  skrytá v onom postupném odkrývání a uvolňování psycho-melodik, které usměrňuje kázající vokál principálův. Dirigent Dave znamenitě využívá všechny možné intenzity a odstíny svého nakřáplého hlasu, jeho zpěv je opravdovou ozdobou a tím nejlepším průvodcem-mocnitelem předkládaných hudebních a textových nálad včetně strhujících refrénů. Wyndorf dokáže fantasticky oscilovat mezi kráskou a zvířetem. Jeho „Hallelujah“ musí nutně vyvolat vibrování kostelních lavic a rezivění oltářních propriet, na druhou stranu vyprávění v „Three King Fishers“ nebo „Stay Tuned“ byste mohli klidně pustit svým dětem před spaním.
 
„Last Patrol“ není žádnou podbízivou rockovou děvkou vyvalující svoje kozy někde na baru. Je půvabnou bezprostřední paní v letech, ze které srší charisma a životní zkušenost. Vy máte tu čest přisednout ke stolu a naslouchat jejím příběhům.


Subeer

Zveřejněno: 29.1.2014



Názory redakce
Radicalcut
30.1.2014

Návrat vo veľkom štýle. Ešte donedávna to vyzeralo, že Wyndorf bude tráviť čas najmä koncertnými šnúrami pri výročí starých kultových dosiek, prekladaných povinnými jazdami pri príležitosti vydania nového albumu. Predchádzajúce dva albumy po jeho osobnom reštarte priniesli výrazné oživenie hoci nie vždy celkom vyrovnané. Forma MONSTER MAGNET na novej doske je takmer neuveriteľná, presne ten typ vzchopenia sa v ktorý možno vo väčšine prípadov len dúfať. Myslím, že po rokoch bude možné hovoriť o kultovej trilógii „Dopes To Infinity“, „Powertrip“ a práve „Last Patrol“.

[8 / 10]
Deadmann
30.1.2014

Fet, chlast, bigbít, psychedelie, gradující skladby. Velice dobrá záležitost.

[8 / 10]


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page