Pondělí
18.12.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2002

Vydavatel:
Candlelight records

Stopáž:
51:48

Produkce:
Tom Kvllsvoll, Limbonic Art

1. The Ultimate Death Worship
2. Suicide Commando
3. Purgatorial Agony
4. Towards The Oblivion Of Dreams
5. Last Rites For The Silent Darkstar
6. Interstellar Overdrive
7. From The Shades Of Hatred
8. Funeral Of Death

Daemon
vokály, kytary

Morfeus
kytary, vokály, klávesy

Moon In The Scorpio (1996)
In abhorrence dementi (1997)
Epitome of Illusions (1998)
Ad Noctum - Dynasty of Death (1999)
The Ultimate Death Worship (2002)
A Legacy Of Evil (2007)
Phantasmagoria (2010)

LIMBONIC ART - The Ultimate Death Worship

Již několik černých lun se nám přeneslo nad hlavami od doby, kdy dva poťouchlí démonci Deamon a Morfeus vyextrahovali z hloubi svých temných myslí poslední studiový počin „Ad Noctum - Dynasty of Death“. Deska před třemi lety slavila celkem úspěch, a proto se oba hlavní protagonisté rozhodli, že nastal čas oblažit fanoušky novým materiálem.

Pro ty kdož dosud neměli s Limbonic Art tu čest připomenu, že se jedná black metal klasického norského střihu okořeněný stylotvornými klávesami. Tady bych se trochu pozastavil, neboť spousta lidí má LA zafixované jako symfonickou black metalovou kapelu. Já musím oponovat, protože osobně v jejich tvorbě nic symfonického neslyším. Ani na minulých albech, kde byly klávesy použity poměrně hojně, mi tvorba nikdy nepřišla obzvlášť symfonická. Ale ani žádné Dimmu Borgir nečekejte, jde opravdu o norský black, tak jak ho všichni známe z dob raných devadesátých let, nikoli o moderní „poblackovatělý” heavy metal.

A jak je na tom nový materiál? Vztaženo ke zbytku diskografie, jinak. Jestliže se dosavadní tvorba LA dala svým způsobem a vyzněním trochu přirovnat třebas k Anorexii Nervose (ano vím, že si zde trochu protiřečím :-), první co vás jistě napadne při poslechu nového alba bude jméno Darkthrone. Opravdu. Hlavní důvod této asociace bude asi zvuk, který se z pompézních výšin přesunul více do kanálních sfér a i samotné aranže písniček cosi napoví. Změny jsou cítit také ve struktuře skladeb, které nejsou již tolik „sypací“ jako na předchozích počinech, ale občas třeba i mírně zpomalí a dopřejí posluchači čas trochu si vydechnout. Klávesy samozřejmě nechybí. Jen mi připadá, že jsou opět trochu více utopené v celkovém zvuku a důraz je obecně kladen spíš na bicí a kytary. Občas ovšem překvapí svým vyzněním v určitých pasážích. Kupříkladu hned v první skladbě se z nich linou zvuky připomínající MIDI modul, který tvořil příslušenství počítačů typu Amiga v polovině osmdesátých let. Vskutku zvláštní použití v tomto typu hudby. Speciální pozornost kluci patrně věnovali nahrávání intermezz, kvůli kterým se snad museli plahočit až před brány pekelné. Opravdu mně nenapadá, kde jinde by se daly nahrát podobně zvrhle-úchylné cinkání řetězů, hlasy mučených, žbluňkání, kvákání a hlavně démonův jakoby dětský hlas v úvodu Towards The Oblivion Of Dreams. Veškeré kvičení a řvaní na všemožných blackových albech je proti tomuhle hadr.

Nové album Limbonic Art se mírně odlišuje od zbytku tvorby, ať již z hlediska kompozičního, či zvukového. Ovšem aniž by se od ní nějak drasticky vzdalovalo. „The Ultimate Death Worship“ zachovává tu správnou atmosféru, kterou fanoušci znají z předchozích alb kapely a stojí tedy rozhodně za poslech.


Louža
Louža

Zveřejněno: 8.11.2002

WWW odkaz:


Názory redakce
Arrow
13.9.2003

Po troch rokoch mŕtveho ticha zo smrteľných hlbín mrazivých priepastí temného vesmíru k nám opäť prichádza posolstvo kozmických básnikov Limbonic Art...posolstvo smrti a jej uctievania...Ultimate Death Worship...

Brány času a brány vesmíru nám tentokrát otvára mrazivý sampel, varujúci, že ďalej môžu vstúpiť len tí pripravení prijať dotyk deštrukcie a vstúpiť do medzihviezdneho priestoru, ktorý Vás v sekunde roztrhá na neživé častice. Po tomto rituáli nám Limbonic Art nekonečné hranice vesmírneho pekla...prvé, čo udrie zraní a trhá je zvuk, zvuk, ktorý sa svojou surovosťou, ostrosťou a zastretosťou nedá porovnať so žiadnym doterajším počinom vesmírnych poslov. Je podstatne ostrejší, gitary sú viac skreslené a vôbec celý album je tak posunutý k väčšej agresivite a absolútnemu blackovému (až undergroundovému - nahrávalo sa u Morpheusa) vyzneniu. Sprvu som si myslel, že takýto trochu zastretý zvuk je skôr mínus, no po dôkladnom napočúvaní to vnímam presne opačne. Ultimate Death Worship si žiada posluchov viac. V porovnaní s Dynastiou z rýchlosti o poznanie ubudlo, no skladby sa aj tak nesú v sonickom tempe geniálne naprogramovaných bicích. Album prináša viac melodiky a kompozičnej pestrosti a v tomto smere sa jedná o návrat k časom In Abhorrence Dementia (spomeniem úvod Suicide Commando, pomalé sólo Towards the Oblivion of Dreams...) Klávesy a sample dostávajú viac priestoru, podstatne viac ako na Dynasty, no menej ako na In Abhorrence, viac vystupujú a podieľajú sa na tvorbe melodiky(From Shades of Hatred), no väčšinu času sa držia nosných gitár a jemne podfarbujú a dotvárajú hustú atmosféru. (Morpheus sa dokonca nechal dokonca počuť, že sa elektroniky v budúcnosti vzdajú úplne). Daemonov vokál je temný skvost, je zbytočné hovoriť o jeho extrémne krutom a chladnom vyznení no popritom jasnej zrozumiteľnosti. Tu musím spomenúť taktiež krátke účinkovanie Attilu Csihara v skladbe Towards The Oblivion of Dreams, čo je len ďalšie správne obohatenie albumu... Hlavným poslaním všetkých albumov Limbonic Art, tento nevynímajúc je priniesť dokonalú temnú vesmírnu atmosféru. A práve tá z tohto diela doslova exploduje, podobne ako hudba...tu sa mi vynárajú spomienky na časy Anthems, Nemesis Divina a ďalšie skvosty tejto doby.

Temnota, chlad a smrť...Nedá mi napríklad nespomenúť mrazivý záver úvodnej kompozície (Ultimate Death Worship), tvorený komentárom popravy väzňa smrtiacou injekciou. Dve skladby tvorené len klávesami a Daemonovým zmučeným ukrutným hlasom (Purgatorial Agony a Last Rite for silent Darkstar) prinášajú ďalšie dávky hrôzy...krátke chóry v závere Interstellar Overdrive spolu s agonickým vystupňovaním vokálu otvárajú brány vesmíru...celý album je takými momentami priam nabitý. Stačí len vstúpiť, nechať sa pohltiť agresivitou, surovosťou, temnotou a chladným vesmírom...započúvať sa do temných hýmn velebenia smrti...

[9 / 10]
Nové album Limbonic Art se mírně odlišuje od zbytku tvorby, ať již z hlediska kompozičního, či zvukového. Ovšem aniž by se od ní nějak drasticky vzdalovalo. „The Ultimate Death Worship“ zachovává tu správnou atmosféru, kterou fanoušci znají z předchozích alb kapely a stojí tedy rozhodně za poslech.

Autor recenze:
8 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,4 / 10



s kapelou LIMBONIC ART:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page