Čtvrtek
14.12.2017
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2001

Vydavatel:
AMF Records / Disconnected

Stopáž:
55:00

Studio:
NEW SIN Audio Design, Itálie

Produkce:
Elvenking

1. To Oak Woods Bestowed
2. Pagan Purity
3. The Dweller of Rhymes
4. The Regality Dance
5. White Willow
6. Skywards
7. Oakenshield
8. Hobs An´Feathers
9. Conjuring of The 14Th
10. A Dreadful Strain
11. Seasonspeech

Damnagoras
zpěv

Jarpen
kytary, řev

Aydan
kytary

Gorlan
5ti strunná basa

Zender
bicí

To Oak Woods Bestowed (demo) (2000)
Heathereel (2001)
Wyrd (2004)
The Winter Wake (2006)
The Scythe (2007)
Two Tragedy Poet (…And A Caravan Of Weird Figures) (2008)

ELVENKING - Heathenreel

Je libo taneček s elfi pod korunami dubů staletých?
Jen žít a dýchat s lesem, brodit se listím, objímat stromy...
Nač ten ostych, kdo teď by se bál
vždyť do kola zve nás sám elfí král!

Elvenking člověka přímo vybízejí, aby plodil rozpustilé říkačky, aby snil o lesním reji, o štíhlých elfech, o temných očích noci a dalších bláhovostech, které se dnes nepěstují. Taková je prostě hudební přirozenost objevu z Apeninského poloostrova, který hraje folk metal, jaký jen tak neuslyšíte.

No, folk metal, řekněme raději elfí pagan speed s mnoha skvělými folkovými prvky. Anebo neříkejme a raději naslouchejme, co vy na to? Heathenreel je překrásnou mozaikou, která připomíná podzimní karneval barev. Začíná se keltskou zelení s veselým bubínkem, svůdně trylkující flétnou a prozpěvujícími housličkami. Klasika, jakou známe třeba z různých meziher Rhapsody. Své krajany Elvenking nijak nezapírá, ale zároveň bohapustě nevykrádá. Skvělý nástup úvodní “pohanskosti” Pagan Purity je stylově syrový a rozjuchaný, ale vzápětí přecházejí veselé kytarové vyhrávky do skvěle rozeklaného speedového popěvku - a refrén je zase kelťárna jak prase, jenže s dvojkopákovým podkladem...

A taková je tahle elfí smečka. Rozverně si hraje. Střídá hudební polohy, neustále mění tempo a instrumentace se střídá jako jarní počasí. Všechno sedí. Když do folkového veselí kousku Skywards, který se hrdě hlásí k nejlepším kouskům Skyclad, vtrhne na závěr death / blacková smečka ožralých goblinů, je to dechberoucí, nikoli křečovité. Silné náladovosti Heathenreelu napomáhá i dvojí vokál. Frontman Damnagoras vlastní stoprocentní taliánský ječák (a úskalí taliánských hejkalů známe všichni - příliš výšek a podivná výslovnost), ale v klidnějších pasážích připomene křehkým zpěvem Hansiho Kürsche. Sekerník Jarpen zase ukrutně skřehotá a řve - jeho výlevy se až s podivem nádherně vyjímají uprostřed libozvučného trdlování elfího orchestru. Musím přiznat, že u Damnagorase bych uvítal trochu hutnější hlasový spodek, protože ačkoli výšky drží obstojně, místy tam prostě chybí ta chvějivá síla a elektrizující náboj. Subjektivní, doznávám...

Kompozice, které Elvenking uhnětli, mi unesli dech kamsi do hlubin hvozdů. Jakákoli klišé mizí pod přívaly svěží invence. Například úžasná samopalna Dweller Of Rhymes sice začíná klasickým kytarovým heavy úprkem, ale plynule přechází do úžasného pohrávání s melodií a atmosférou. Monumentální sbory jsou střídány dravými kytarovými vyhrávkami, které totálně zapáchají paganofílií. Nádhera pro srdce Kristem uražená! A vůbec - kolik nápadů je schopna tahle smečka vtěstnat třeba do takové Oakenshield! To by mnohým mistrům kovotepcům vystačilo zředěné na tři řadovky. Možná lze místy Elvenkingům vytknout, že to s těmi ustavičnými proměnami přehánějí, a že místy by méně bylo více. Jenže to “místy” je velmi řídké - drtivě převažuje utěšený pocit z vybroušených a skvěle poskládaných hudebních eposů.

Tedy chválím a zase jenom chválím. To, že lze dohromady spojit rhapsoďáckou speedovou monumentalitu a folkovou lehkost legendárních Skyclad, bych považoval za utopii. Jenže tahle elfí banda to umí a jde jí to báječně. Mnohdy ta “lehkonohost” a členitost evokuje Blind Guardian. Ano, asi právě těm jsou Elvenking svou hudbou nejblíže. Jen po lepším zpěvákovi by se slušelo ve hvozdu poohlédnout. Ale i tak - narozdíl od zástupu dalších se mohou Strážcům bez uzardění podívat do očí...


Marigold

Zveřejněno: 11.6.2002



Názory redakce
Darkmoor
18.10.2004

Na tuhle italskou kapelu mě upozornil kolega Marigold s tím, že se jedná o jedinou konkurence schopnou s Blind Guardian. Začal jsem se těšit a to byla zřejmě chyba. Nevím jak pro Marigolda, ale pro mne osobně nastalo po poslechu velké rozčarování. Je pravda, že akustických, středověkem načichlých, pasáží nahrávka obsahuje spoustu. Taktéž nelze popřít, že skupina dělá vše pro to, aby zněla někde na pomezí mezi krefeldskými strážci a dejme tomu Skyclad. Ale jak už jsem naznačil, je to skutečně jen snažení, marné a toporné.

Pojďme pěkně z gruntu. První, co mi na nahrávce vadí je zvuk. Podle bukletu se nahrávalo v Itálii, mix proběhl ve známém švédském studium Fredman pod dohledem samotného Fredrika Nordströma, na výsledné produkci však není jeho práce vůbec znát. Je totiž demáčová až hanba. Další hrůzu pak představuje zpěvák Damnagoras, který, ač zřejmě také Ital, disponuje přesně tím tuctovým hlasem zpěváků německých druholigových speed-kapel. Není falešný, ovšem ve výškách šíleně utahaný a jeho kvílení sráží celkový dojem o další stupínek níž. První skladba To Oak Woods Bestowed je ještě povedená, s pěknými housličkami v refrénu. Totéž už ale nelze ani náhodou říci o následující The Dweller of Rhymes, z níž přímo čiší snaha o Blindovský refrén. Ovšem pouhá snaha, dodávám, příliš průhledná, v konečném součtu příliš ubohé, příliš rozplizlé. Nemá cenu probírat skladbu po skladbě, vystačíme si s jednoduchým konstatováním - bída s nouzí. Výjimkou je snad jen šestá Skywards, středověk říznutý renesancí, věc silná tak, že zapomínám i na kníkala za mikrofonem. Víc dobrého už na desce kapely, jejíž zpěvák má typickou „italskou“ výslovnost angličtiny, která používá operní ženský zpěv v typickém klišé a nebojí se chvílemi stylizovat do laciné parodie skřehotu ala Children Of Bodom, nenacházím. Konkurence pro Blind Guardian? Cože? Leda ve snu! Takže sorry, pánové. Sorry, Marigolde.

[6,5 / 10]
Milda
9.3.2004

Není to úplně nejhorší, ale tak nějak mě to vůbec nebaví.

[6,5 / 10]
Velmi příjemná kombinace folku a fantasy speed metalu ala BLIND GUARDIAN. Materiál obsahuje spoustu veselých a skočných kompozic, nezapomíná se ale ani na zamračenější fantasy epiku... Všechno o třídu dolů sráží slabý vokalista.

Autor recenze:
8 / 10

Redakce:
6,5 / 10

7,4 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page