Středa
13.12.2017
Denní verze
 id
 heslo
BLIND GUARDIAN - Beyond The Red Mirror

Ó bratři a sestry v kovu, dávno tomu již, kdy budoval jsem metalové chrámy a zvoněním na kovovou traverzu svolával loajální duše na mši. Dávno tomu již, kdy jsem coby panoš chrabrého rytíře mohutné postavy Votana vyrážel na hrdinné výpravy za smaženými kuřaty a šířením metalu na východ. Dávno tomu již, kdy jsem pálil svíce, velebil draky, moshoval s fiktivní loutnou, zvedal elfí prsten k nebesům a pěl a pěl s krefeldskými minnesängry, až mi klobouček z hlavy padal. Když se mí hrdinové ze země zelí a weizenů vydali na tažení po operách, kde při opulentních hostinách požírali tuny sladkostí a pompézních pokroutek, zlomil jsem nad nimi krk své loutny a smířil se s faktem, že tahle hovězí epizoda existence skončila. 

Předchozí album "At The Edge Of Time" sice lehce naznačovalo, že se úderce postupně vrací rozum, když hledá ztracenou magii v elementární síle riffů a refrénů (které nutně nejsou násobené stem a podepřené troubícími serafíny ze všech dostupných dimenzí), ale výsledek bych, s odstupem času trochu milosrdněji než v roce 2010, označil za spíše průměrný. Nová deska s typickým blindovsky-směrovacím číslem do "Říše za něčím" přichází s trochu strašidelnou pověstí pokračování "Imaginations From The Other Side", jedné z vrcholných položek diskografie německých fantastů. Udělejme si v tom jasno: Imaginace dodnes zbožňuju a o návratech heavy metalových kapel do času nejslavnějších desek nemám valného mínění. Dýně by mohly vyprávět. Jenže divná věc se udála - "Beyond The Red Mirror" nejen že rozvíjí textový koncept originálu a skutečně místy zní jako návrat k nejsilnější éře kapely, ale dokonce při tom dokáže působit dojmem desky, která není jen zbytečným kříšením dávno hnijící slávy.

Obrázek1

Prolog v podobě tradičně opulentního mnohohlasného zaříkávání sice ještě nenaznačuje žádný obzvláštní zlom, ale už ostré vzedmutí kytar "The Ninth Wave", mocně podpořených agresivním dusáním doplňkových perkusí (trademarkem desky, který připomene zvonivý sampl z "Imaginace"), naznačuje pokračující sebereflexi krefeldských. Hansi Kürsch konečně přestal trpět mnohonásobnou schizofrenií a pochopil, že kontrasty sólo vokálu s nadýchanými sbory jsou často více povznášející, než když posluchači bez ustání vřískají do ucha chóry nebeské. Stejně tak André Olbrich neinvestuje veškeré úsilí do toho, aby jeho "božský klacek" neustále maloval nové a nové melodie, ale snaží se, aby jednotlivé songy měly přímočařejší strukturu, v níž vynikne gradace a taková prkotina, jako staré dobré dvojité propletence sól.

Červené zrcadlo možná obsahuje několik skladeb, které ve srovnání s "Operou" a "Twist In The Myth" působí jako vlastně celkem obyčejný retro power metal ("Sacred Mind", "Twilight Of The Gods"), nicméně právě v těchto momentech se kapela dostává blízko ke zdroji energie a přesvědčivosti, který z ní dělá legendu. Když ve vrcholné položce alba "The Holy Grail", právoplatném dědici "Imaginations From The Other Side", agresivně frázujícímu Hansimu odpovídá monumentálně klenutý, leč řízný chór, staré mrazení je zpátky v plné síle. Přitom jde jen o pestré frázování, pravověrné riffování, melodickou vynalézavost při stavbě refrénu a schopnost skladbu vygradovat těmi nejobvyklejšími žánrovými prostředky. Co chtít koneckonců po těch starých psech víc, nicht wahr?

Když se navíc i v sochání obřích a velkolepě zaranžovaných kompozic zadaří udržet pompu na uzdě písňové struktury ("At The Edge Of Time" opatřená překvapivě "shadowgalleryovsky" nabíranými chóry, košatý fantasy muzikál "The Throne"), není vůbec těžké zavzpomínat na časy, kdy člověk používal desky Blind Guardian jako teleport z reality. Intenzita iluze už sice není taková, ale "Beyond The Red Mirror" má dost momentů, které člověka drží v bardím haptáku. Škoda, že konec desky se zase lehce zahledí do obézního autismu orchestrálních parád a fantasy operních maršů, ale pevně doufám, že to je jenom malá deviace na další cestě kamsi daleko za obzor. 

Nebudu říkat, že se k nám Blindi vrátili, protože pochopitelně nikdy nikam neodešli. Vrátil jsem se k nim já a je to překvapivě povznášející pocit. "Beyond The Red Mirror" je bez debat nejlepší deska kapely od roku 1998. 


Marigold

Zveřejněno: 9.2.2015



Názory redakce
Hooya
9.2.2015

Za jediný negativní faktor vnímám zvuk, který je slušně řečeno škaredý. Jinak však "Beyond The Red Mirror" skutečně navazuje na devadesátá léta kapely a zázrak je, že nejen svým výrazem, ale také kvalitou kompozic. Bez přehánění, z dvouzápřahu"The Holy Grail" - "The Throne" se mi doslova podlomila kolena. Slovy klasika musím dodat jediné: "Beyond The Red Mirror" je albem, jaké BLIND GUARDIAN už dávno potřebovali nahrát. Nejsilnější věc od časů "Nightfall In Middle - Earth".

[8 / 10]
Manatar
9.2.2015

Vše podstatné bylo řečené v hlavním článku a mě nezbývá, než jej pouze podpořit bodově. I já jsem zažil podobnou zkušenost jako Marigold. Po více jak patnácti letech přehlížení až ignorování nové tvorby Slepých strážců, kdy jsem se pouze občas vracel do Středozemě a dále do historie (k „Imaginations“ nejraději), jsem si novinku s chutí vychutnal. „Beyond The Red Mirror“ ukazuje, že šedivějící bardi stále ještě dokáží napsat silnou melodii a vygradovat jí v refrénu. Návrat k přímočařejšímu pojetí pak umožní, že ona melodie nezmizí pod záplavou pompézní vaty. Co na tom, že není rok 2001, ale 2015, tohle hudební dítko se vskutku podařilo.

[8 / 10]
Marigold zpět u dvora Slepých strážců aneb neuvěřitelné stalo se skutkem.

Autor recenze:
7,5 / 10

Redakce:
8 / 10

8,2 / 10



s kapelou BLIND GUARDIAN:

s kapelou DEMONS & WIZARDS:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page