Čtvrtek
19.10.2017
Noční verze
 id
 heslo
PARADISE LOST - The Plague Within

Až se budou jednou sepisovat dějiny metalu od 90. let do současnosti, PARADISE LOST nabídnou ideální materiál na případovou studii. Kapela, která na přelomu osmé a deváté dekády stála u kolébky ostrovního doomu, ztělesňuje všechny možné proměny žánru - opouštění žánrových doktrín, hledání melodičtějšího projevu, sbližování s hlavním proudem, neúspěšný pokus stát se jeho pevnou součástí a následně zase lehký ústup k původním hudebním východiskům. Smířlivá cesta vstříc fanouškům, kterým nevoněly depešácké koketérie kontroverzního "Hostu" ani rozměklý rockový zvuk "Believe In Nothing", jako by novou deskou "The Plague Within" opsala pomyslný kruh. 

I když se může zdát, že bájný Uroboros požírá svůj ocas a PARADISE LOST podstoupili dokonalý regres do časů "Gothic", bližší ohledání čilé zdechliny prozrazuje přeci jen složitější (hnilobný) proces. Předně, člověk nemusí být profesorem muzikologie, aby po prvních zatuchlých závanech otevíráku "No Hope in Sight" vytušil, odkud hřbitovní vítr vane. Jádro "Miltonovců" se zjevně nechalo ovlivnit svými volnočasovými aktivitami. Nick Holmes konečně pochopil, že jeho snahy o zpěv stály vlasy už několik generací posluchačů a při hostování v BLOODBATH si našel ideální polohu - vymezenou drsnějším frázováním a masitým growlingem, který se mu z veteránského hrdla valí jako mazlavé bláto. A Greg Mackintosh zase v supergrupě VALLENFYRE zjistil, že když do svých laufů bude míchat méně vody a více betonu, mohl by chrám PARADISE LOST držet pevněji v základech.

PARADISE LOST

A stalo se. Jestli na mě nová deska něco dýchá od první chvíle, je to mnohem větší semknutost a zarputilost, byť se tak děje za cenu obětování hitového potenciálu. V materiálu na "The Plague Within" můžeme cítit návrat časem, k triviálním a beznadějně pulzujícím riffům ze skvělé éry "Icon" a "Shades of God", přímočaré stavbě skladeb a řízně chrleným refrénům. Kapela ale nesetrává v první polovině deváté dekády a spouští se ještě hloub, až do temné studny death/doomového truchlení. PARADISE LOST zručně oscilují mezi dvěma extrémy. Mezi nejrychlejší a nejpomalejší skladbou své kariéry ("Flesh from Bone" versus "Beneath Broken Earth"), mezi brutálním retrem a soundem, který je naopak v něčem velmi současný.

Říká se, že když hrajete něco dostatečně dlouho, dostane se to znovu do módy. V případě Britů to určitě stoprocentně neplatí, ale je celkem vzrušující poslouchat, jak se počátky kapely a raná doomová echa propojují s módní stonerovou těžkostí a zemitostí. Po počátečních úšklebcích nad tím, že s řídnoucími vlasy musí kapela hledat žánr, kde frčí spíš dlouhé vousy, se ovšem dostavuje uznání. S přibývajícími poslechy se stoner doomová tryzna "Beneath Broken Earth" vyhoupla mezi moje nejoblíbenější skladby, ani ne tak pro okázalé rochnění v totální beznaději, ale proto, že v ní zní PARADISE LOST jako kapela kmetů, kterým činí zvláštní potěšení hrabat se ve vnitřnostech žánru, který sami pomáhali definovat. A s nemenším zalíbením vítám nekomplikovaný tah na branku, jaký nabízejí s gustem odriffovaná "Punishment Through Time", jílovitá hoblovačka "Terminal" nebo ryčná "Cry Out".

Problém mám s těmi pasážemi desky, v nichž se orchestráními aranžemi a ortodoxními riffy kapela propadá nejen do minulosti, ale i do určité apatie. "Sacrifice the Flame" a "Victims of the Past" jsou přesně tou částí alba, kde se PARADISE LOST ztrácejí v bezčasí mezi tím, co bylo a co je. Naštěstí druhou polovinu desku úspěšně resuscituje zmíněná "Cry Out" a hlavně závěrečná "Return to the Sun", v níž si člověk může vychutnat dobře známou podmračenou esenci Britů v balení, které mi přijde vůbec nejlákavější od roku 1997. Přesně tak dlouho jsem totiž čekal na album PARADISE LOST, které mě sekne drápem.

Holmes si zkrátka může bručet svoje: "No hope in sight / daylight before them dies / enshrined the horrified / no hope in sight." Tam, kde není na obzoru žádná naděje, se PARADISE LOST vždycky dařilo nejlépe.

P.S. Pokud něco nechápu, pak je to přehulený zvuk a produkce. Stačí si poslechnout "Icon" a "Shades" a jenom smutně kroutit hlavou, kolik se nám toho s loudness war vytratilo...


Marigold

Zveřejněno: 17.7.2015



Názory redakce
Rudi
17.7.2015

Všetko tu do seba zapadá. Greg je stroj na parádne riffy, Nickovi prospelo účinkovanie v hviezdnych BLOODBATH, album "The Plague Within" má všetko, aby sa mi páčil najviac zo všetkých "comebackových" nahrávok. Aj krásny obal.

Pre fanúšikov najkrajších čias "Shades Of God" - "Icon" absolútna povinnosť a ako bonus k tomu tešenie sa na jesenný koncert v Bratislave. V Randale, "u nás doma v obývačke" 25. októbra.

[9 / 10]
Hooya
17.7.2015

Album, které mělo bývalé svěží a životaschopné legendě definitivně zlomit vaz, se až nečekaně povedlo. Těžko říct, co tentokrát udělali Mackintoshovci špatně, že stvořili desku, která ač je vržena do metalového pravěku, nezní nikterak směšně, vykonstruovaně, vyšuměle, uměle. Atmosféra jako z vrcholných děl SATURNUS, ponurý hitový potencionál jako z období „Icon“, skvělý Holmes, svůdně se opakující riffy a přes pospolitost materiálu nemožnost si jakkoliv znechutit tento krásný zablácený monument. To jsem od Ztraceného ráje dávno nečekal!

[8 / 10]
Radicalcut
17.7.2015

Návrat k vlastným koreňom na posledných albumoch PARADISE LOST mi jednoducho sadol. A to až tak, že predchádzajúce 4 albumy som počúval podstatne častejšie, než klasické dosky. Podľa môjho názoru toto retro snaženie v dokonalosti formy a obsahu kulminovalo na predposlednom „Tragic Idol“. Novinka mi však príde pomerne fádna a bez výraznejších nápadov. PARADISE LOST doposiaľ vždy udržali svoj štandard aj v experimentálnej fázy kariéry a inak tomu nie je ani v tomto prípade. Neurazí, len jednoducho nebaví.

[6,5 / 10]
Mor na vaše duše! Deska, která zastihuje PARADISE LOST v zamračeném bezčasí a navzdory pokusům o ironické úšklebky nad snahou starých pánů dohnat dlouhými vousy minulost i současnost, se lepí na duši jako bláto na podrážky.

Autor recenze:
8 / 10

Redakce:
7,8 / 10

7,6 / 10



s kapelou PARADISE LOST:

s kapelou BLOODBATH:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page