Středa
13.12.2017
Denní verze
 id
 heslo
WILDERUN - Sleep at the Edge of the Earth

Při spojení slov folk, Massachusetts a Boston se fanouškům tvrdé muziky nejspíš vybaví tamní pověstná celtic metalová scéna, která už se pár let těší globální oblibě. Nejen kombinací irských lidovek, kšand a placatých čepic živ je Bostoňan. WILDERUN jsou poměrně mladou metalovou kapelou, která je inspirovaná jiným (i když ne tak komerčně úspěšným) trendem - folk metalem. Na ploše dvou alb si tahle "zelená čtveřice", která se mimochodem nebrání ani kšandám, ani placatým čepicím, vypěstovala poměrně svébytný sound, v němž se střetává žánrová metalová fúze s velmi živým proudem amerického folku.

Už povznášející kombinace zvuku mandolín a dulcimeru v úvodním tracku jejich druhého alba "Sleep at the Edge of the Earth" celkem jasně signalizuje, že WILDERUN mají blízko k americkým tradicionálům a vzdálená jim není ani v Bostonu kulturně silná irská linie. Nenajdeme tu ale žádné metalové verze notoricky známých lidových odrhovaček. Folkové motivy sice tvoří jakési melodické refrény celé desky, ale WILDERUN s nimi pracují volně. Jejich projev se těžko někam pevně vřazuje, spíš se v něm prolíná několik různorodých přístupů - jak metalových, tak folkových.

WILDERUN

Obrovskou devizou nové desky WILDERUN je její plynulost. Struktura alba je charakteristická dlouhými, vzájemně propletenými kompozicemi, v nichž se variují zhruba tři ústřední motivy. Jakýsi kontemplativní útěk do divočiny ducha je v podání bostonské čtveřice nesmírně vtahující. Těžko se z něj vydělí jen jeden segment, protože skladby jako by se vzájemně komentovaly a vedly spolu živý dialog - co se v jedné zaskví jako folkový drahokam, zopakuje druhá v metalové bouři hněvu a naopak. I nosný motiv, který celkou desku uvozuje, se díky jemným proměnám neoposlouchá. A když ho kapela nechá ve ztišeném závěru zarecitovat klavírem, máte pocit, jako byste jeho část vlastně slyšeli poprvé. 

WILDERUN tak nepotřebují k životu skládat různorodé pohanské hymny - stačí jim jeden hymnus, který pečlivě opracovávají, rozvíjejí a zase se pomalu vracejí k jeho středu. Se zvyšujícím se počtem poslechů se pak dostavuje povznášející pocit, že co se zprvu zdálo jako snadno přístupná kolekce povědomých metalových riffů a hezkých dryjáčnických refrénů, je ve své podstatě mnohem vrstevnatější záležitostí. "Sleep at the Edge of the Earth" je unikátním příkladem metalové desky, která se dalšími poslechy neopotřebovává, ale naopak roste. 

WILDERUN

Svým epickým rozmachem aspirují WILDERUN na přiřazení k symfonizujícím heavy metalovým bardům, v jiných momentech zase progově zalomí riffy a rytmiku nebo se nechají dravě zmítat death / black metalovými inspiracemi až ke křehkému lyrickému utišení. Nikde ale nesetrvají příliš dlouho. Když už je chcete osočit z toho, že znějí jako BLIND GUARDIAN, přeskočí najednou do trochu jiného hudebního vesmíru. I když jsou segmenty desky povědomé, celek zní svébytně a vzpouzí se generalizacím. 

"Sleep at the Edge of the Earth" je trpělivá, skvěle vystavěná deska, které je radost odevzdat imaginaci. Skoro v každém momentu se za důvěru umí odměnit. Ač se místy dostavuje pocit, který by Bilbo Pytlík nejspíš popsal slovy "příliš malá vrstva másla natřená na příliš velký krajíc", je to jen daň za odvahu nahrát koncepční desku se silným vnitřním příběhem a vývojem. Byl by hřích, kdyby bostonští boys zůstali jen objevem pro pár vyvolených. V čase naprodukce zaměnitelného patosu je tohle nocování pod širákem na okraji Země výjimečný zážitek.  


Marigold

Zveřejněno: 13.8.2015

WWW odkaz:

Deska jedním dechem neskutečně epická i zakřiknutě lyrická. Folk-metalový bostonský čundr až na samý kraj světa. Deska, kterou je třeba spíš poslouchat než jen slyšet.

Autor recenze:
8,5 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,1 / 10




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page