Přiznám se, že k napsaní této recenze jsem se musel nějakou tu chvíli hodně přemlouvat. Ne, že by mi tvorba této legendární sebranky byla nějakým způsobem proti mysli. Právě naopak, ale věci se mají tak, že jakákoliv snaha o hlubší analýzu hudby "smrti s vůní napalmu" vyznívá v kontextu jejich postavení na scéně a neoblomné věrnosti svému hudebnímu stylu, dosti nicotně.
"Scum", "From Enslavement To Obliteration", "Harmony Corruption" a tak bychom mohli pokračovat až do současných dnů. Ano, hádáte správně, "napalmové" se ani s novou deskou nehodlaji změnit a nadále si hrnou ten svůj vysokorychlostní extrémní náklep, aniž by se zajímali o aktuální trendy. Pravda, v polovině poslední dekády minulého století vycházejí dvě pozoruhodné a na poměry NAPALM DEATH i experimentální desky. "Fear, Emptiness, Despair" z roku 1994 a "Diatribes" z roku 1996, z nichž ta druhá by se dala označit za posluchačsky nejotevřenější materiál v diskografii těchto anglánů. V žádném případě se však kapela nevzdala svých extrémně metalových hodnot, což si zasluhuje přinejmenším obdiv. A když si ještě uvědomíme, že se NAPALM DEATH pohybují na scéně již bezmála dvacet let a přitom ani v dnešní době nepůsobí archaicky, natož směšně, nezbývá nic jiného, než smeknout pomyslný klobouk.

Proklamovaný návrat ke grindovým kořenům (které koneckonců z muziky NAPALM DEATH nikdy nezmizely) se podařil vpravdě na výbornou. Počátkem úvodního kusu "Continuing War On Stupidity" nastupujete do zběsilého kolotoče rychlých a ještě rychlejších sypaček a přechodů. Mitch a spol. prostě umí, to se musí nechat. Barney nepředvádí nic, čím by vás překvapil, ale kdo zná jeho rozkošný soprán, moc dobře ví, že tenhle chlapík prostě nezklame! Navíc se k jeho chrochtání připojil i Mitch, čehož výsledkem jsou doslova vražedné dvouhlasy. Než jsem se při prvním poslechu "Order The Leech" stihnul jakž takž vzpamatovat, svítila na mém přehrávači osmička. Vskutku zběsilé tempo nasadila stará garda hned od začátku. Na desce nenajdete jedinou pomalejší anebo oddechovou pasáž. Zběsilý to "námrd"(výstižnější pojem bych hledal jen ztěží) je ukončen až zastavením disku na konci závěrečné skladby, z nichž ta nejdelší (nepočítaje závěrečnou) vykazuje stopáž něco přes 3 minuty.Ačkoliv tato "vysoká škola sypání" nejspiš do dějin originalních hudebních výtvorů nevejde, nic to nemění na tom, že staří pardálové bez problémů natrhávají drtivé většině své konkurence na scéně prdel a ještě se u toho stíhají jednou rukou rejpat v nose. Nezničitelná stálice!

PS: Závěrečná skladba “The Great Capitulator“ je na samém konci obohacena o pro našince velmi zajímavý bonus v podobě hlasu Mitchovy přtelkyně Veroniky pocházející z české republiky. Když jsem někdy v roce 1988 slyšel poprvé “Scum“, ani ve snu by mě nenapadlo, že jedna z desek NAPALM DEATH bude obsahovat i český jazyk...