Pondělí
21.8.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2002

Vydavatel:
Music For Nations

Stopáž:
60:01

Studio:
Nacksving/Maestro Music

Produkce:
Fredrik Nordström

1. Wreath
2. Deliverance
3. A Fair Judgement
4. For Absent Friends (instrumental)
5. Masters Apprentices
6. By The Pain I See In Others

Martin Mendez
basa

Mikael Åkerfeldt
kytary, vokály

Peter Lindgren
kytary

Martin Lopez
bicí

Orchid (1994)
Morningrise (1996)
Live In Rijsel (bootleg) (1996)
My Arms, Your Hearse (1998)
Still Life (1999)
Blackwater Park (2001)
Deliverance (2002)
Damnation (2003)
Lamentations (DVD) (2004)
Ghost Reveries (2005)
The Roundhouse Tapes (live) (2007)
Watershed (2008)
Heritage (2011)
Pale Communion (2014)
Sorceress (2016)

OPETH - Deliverance

Rok a půl uběhlo od vydání famózního počinu „Blackwater Park“ švédských náladotvůrců OPETH a už máme co dělat s jeho následovníkem, jehož pozici mu ani trochu nezávidím. Navázat na úspěch bezesporu vrcholního díla v diskografii této pozoruhodné kapely je úkolem nesmírně zavazujícím. V případě OPETH je zcela po právu očekávaná kvalita s přívlastkem nejvyšší a jakékoliv klopýtnutí by se odpouštělo těžce. No, nebudu vás dlouho napínat a řeknu vám rovnou, že špatné, ba do dokonce ani průměrně desky se od OPETH zřejmě nedočkáme. Nejinak je tomu i případě „Delivarance“.

Už nějakou dobu před vydáním „Deliverance“ kapela ohlásila svůj záměr vydat alba dvě. Jedno metalové, jak jsme u nich zvyklí a druhé plné akustických skladeb. Na to si však budeme muset počkat až do března příštího roku. Teď tady máme první polovinu celku, která vychází 4. listopadu na značce Music For Nations. Než jsem sepsal své myšlenky do počítače, snažil jsem se věnovat poslechu „Deliverance“ co nejvíce času a pozornosti. Desku jsem slyšel minimálně patnáckrát a stále tápám ve snaze sdělit vám své dojmy. Ona je to velmi svízelná záležitost, protože v případě současných OPETH vznikají dva rovnocenné a zároveň rozdílné postoje.

První postoj zaujímá jedinec znalý předešlou tvorbu. Starší desky OPETH má velmi dobře naposlouchané a tím pádem mu nezbude nic jiného, než novinkový počin postavit do řady a porovnávat. Nejdůležitějším faktorem se v této chvíli stáva výsledek konfrontace s předchůdcem. Obstojí novinka v porovnání s velice zdatným sokem? Hm, možná budete zklamaní, ale na tuto otázka vám uspokojivě odpovědět nedokážu. Řekl bych, že je to tak půl na půl. Mikael a spol. i nadále dokáží složit překrásné a dlouhé skladby během jejichž průběhu rozehrají strhující festival změn nálad a pocitů. Nadále dokazují během jedné skladby plynule a nenásilně přecházet z hrubého doom metalu do art rockových výšin plných procítěných akustických pasáží. Nadále jejich skladby dokáží i přes svoji gigantickou minutáž skvěle držet pohromadě a žádná hudební odbočka v jejich průběhu nevede do slepé uličky. Nadále je v jejich hudbě patrná inspirace rockovými léty sedmdesátými. Nadále jsou OPETH výjimečnou kapelou ... V tomto ohledu se opravdu nic nemění ...

Překvapením je slyšitelné přitvrzení zvuku a tzv. přitlačení na pilu, čimž se OPETH tak trochu vracejí ke svým počátkům. Jednotlivé skladby tak opět tíhnou více k “čistokrevnému“ doom metalovému znění. Jako by si kapela řekla, že milovníci “unplugged“ písní si přijdou na své s vydáním proklamovaného akustického alba, tak tady to nebudeme zase tolik přehánět.
A na řadu přichází nepříjemná záležitost v podobě porovnávání s minulostí. A právě v tuto chvíli se nedokážu zbavit kacířské myšlenky o menší stagnaci, či dokonce sázce na jistotu. V tomto případě se „Delivarence“ chtě nechtě musí vnímat v těchto souvislostech. Deska už totiž nedisponuje tolika překvapivými momenty jako například již mnohokrát zmiňovaný „Blackwater Park“. Pozorný posluchač v mnoha případech sám pozná, co bude zachvíli následovat. I samotné skladby mému uchu zní poněkud “hitověji“, než bych sám očekával. Objektivně však musím říct, že to OPETH ani nemám za zlé, protože si dost dobře neumím představit, čím by ještě dokázali nějak více překvapit. Nic jiného, než změna hudebního směřování mě nenapadá ...

Tolik postoj stálého posluchače a jak k novince má přistupovat úplný novic, jenž nikdy neokusil sladkost plodů tohoto švédského stromu? Ten, má-li rád náladovou metalou muziku, musí být zcela jistě nadšen gejzírem kreativity a originality, která ho zahltí hned od úvodního tónu první skladby „Wreath“. Bude prožívat nepopsatelné pocity a octne mimo realitu. Jeho mysl bude díky hypnotizující síle této hudby paralyzována a ohromena. Až se vzpamatuje, začne se divit z jakého důvodu mu takovou dobu unikalo něco tak unikátního a místo toho investoval svůj čas a potažmo i peníze do mnoha jiných, zbytečných a nesmyslných desek ... Ano, takovou sílou disponují OPETH i na své šesté desce a to je fakt hoden obdivu.
Popisu jednotlivých skladeb se věnovat nehodlám, protože jak sami jistě uznáte, je to zbytečné. Zbytečná je i tato moje recenze, zbytečná jsou jakákoliv slova. Sežeňte si (nejen) nový OPETH, přečtete jejich texty, pusťte jejich muziku a ... naslouchejte. Opravdu to stojí za to!


Dalas

Zveřejněno: 26.11.2002

WWW odkaz:


Názory redakce
Rudi
23.11.2004

Môj vianočný miláčik roku pána 2002. Zvukomaľby, ktoré nikdy neprestanú fascinovať. Veľká škoda stupídnej firemnej politiky, ktorá rozbila pôvodne zamýšľané luxusné dvojbalenie "Deliverance/Damnation" na dva samostatné albumy. Najsilnejšími momentami sú pre mňa aj s odstupom dvoch rokov skladby "A Fair Judgement" (priamy potomok slávnych šľachtických rodov "Face Of Melinda" a "Harvest") a príjemná brutalitka "Masters Apprentices". Spolupráca s Mr. Wilsonom, ktorá započala na predchádzajúcom monolite "Blackwater Park" sa tu prehĺbila do utešených rozmerov.

[9,5 / 10]
OPETH jsou zpět v celé své kráse. Ne tak překvapiví a kreativní, jako na "Blackwater Park", stále však nanejvýš originální a ukazující ostatním směr.

Autor recenze:
9 / 10

Redakce:
9,5 / 10

8,9 / 10





Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page