Středa
18.7.2018
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2016

Vydavatel:
Century Media

Stopáž:
45:44

Studio:
Dugout

Produkce:
Daniel Bergstrand

Dark Funeral (EP) (1994)
The Secrets Of The Black Arts (1996)
Vobiscum Satanas (1998)
Teach Children To Worship Satan (EP) (2000)
In The Sign... (EP) (2000)
Diabolis Interium (2001)
Under Wings Of Hell (split s INFERNAL) (2002)
De Profundis Clamavi Ad Te Domine (live) (2004)
Attera Totus Sanctus (2005)
Attera Orbis Terrarum - Part 1 (DVD) (2007)
Attera Orbis Terrarum - Part II (DVD) (2008)
Angelus Exuro Pro Eternus (2009)
Where Shadows Forever Reign (2016)

DARK FUNERAL - Where Shadows Forever Reign

Taky to cítíte ve vzduchu? Mráz, umrlčina a čerstvá hlína. Inu, co? Starý kadáver se vrací. Sedm let kdesi hnil, ale nyní ho máme zpátky s pořádným zahřměním. Black metalovým legendám, které v 90. letech kopali první satanskou ligu, jak známo, hnití zas tolik neškodí. Obzvlášť, když probíhá kontrolovaně podobně jako v případě švédských rubášníků DARK FUNERAL.

Jakmile spatříte obal nové desky z dílny nestora přemrzlých plání Necrolorda, chápete, že v téhle říši prostě stále vládne ten samý starý stín. Velkolepý chladný návrat do časů výpravných manifestů DISSECTION a EMPEROR, do časů, kdy se řvalo Vobiscum Satan. Pro překvapení není na „Where Shadows Forever Reign“ místo. Je to manifest blackmetalové stálosti a nereznoucí kvality. Zásadním posunem oproti předchozí desce je, vedle ručně malovaného coverartu, absence latiny v titulu (poprvé od roku 1996 a debutu "The Secrets of the Black Arts"!) a robustní produkce Daniela Bergstranda. Ta sice nepotěší fanoušky severských cirkulárek, ale ti, kteří ulítávají na dunivém, dokonale čitelném a válcujícím soundu takových BEHEMOTH, budou rázem jako doma. S připočtením výkonu nového vokalisty Heljarmadra, kterému je i v extrémně vyšponovaném skřehotání rozumět skoro každé slovo, by se návrat DARK FUNERAL dal označit za optimální porci temnoty pro staromilce.

Obrázek1

„Where Shadows Forever Reign“ není žádný démonický divočák, naopak spíše prozrazuje jistou rozvážnost a nápadnou zručnost kapely, která si dává záležet, aby v pravou chvíli vynikl melodický základ tracku a v pravou chvíli vám dopravila neurvalé Dominatorovy blast beaty až do míchy. Z nahrávky, která se nese zcela v duchu pravověrného syrového rouhačského nordic BM, jehož podobu napomáhali Švédi ve druhé polovině 90. letech tesat do černých skal, výrazně vystupují úvod a závěr. Ve zběsilých tempech prodávají Funerálové nejlépe svůj infernální talent roztočit skladbu do závratných obrátek a udržet si při vysoké intenzitě nakažlivou čitelnost (nekompromisní náklep záhrobních řízků „Unchain My Soul“, nakažlivě vyšponovaný marš plenitelů „As One We Shall Conquer“ a dokonalý regres do devadesátek v podobě eponymní hymnické mordy).

Slabinou desky je její prostřední pasáž, v níž si DARK FUNERAL tak trochu rozpačitě čechrají černé peří v nižších tempech a hledají formuli, která by nahradila energii a stisk extrémních pasáží. Samozřejmě můžete v této souvislosti oprávněně namítat, že za posledních pár měsíců vyšlo pár lepších BM alb. Že DARK FUNERAL hrají to, co jim kouč Ahriman ordinuje už roky - dlouhé nakopávané míče, pořádnej klepec a trefovat zařízení. To je sice pravda, ale tohle jsou prostě DARK FUNERAL. A pořád mají svojí černou magii v paži. „Where Shadows Forever Reign“ nebude velký démant jejich diskografie, ale rozhodně je to deska, která kapele nedělá ostudu. A staromilcům se postará o nejednu příjemnou vigilii nad rakví zašlého mládí.Hnití zdar a za sedm let zase nashledanou v téhle švédské hrobce.

Obrázek2


Marigold

Zveřejněno: 16.6.2016



Názory redakce
Arrow
17.6.2016

DARK FUNERAL si stále idú svoje a prichádzajú s dobovým materiálom, ktorý je možné v kontexte jeho kvality hodnotiť pozitívne. Oproti minulosti výborný zvuk necháva viac vyznieť vydarené melodické linky a je snáď jediným moderným atribútom albumu. Celkový kladný dojem nie je spôsobený len nostalgickým povzdychom nad minulosťou, ale úrovňou diela samotného. To sa napríklad o posledných pokusoch GORGOROTH nedá povedať.

[7 / 10]
Koscj
16.6.2016

Pred viac ako desiatimi rokmi som sľúbil (pri recenzii "Attera Totus Sanctus"), že sa ešte k tvorbe DARK FUNERAL určite vrátim a tak som v týchto dňoch splnil svoje slovo.

Aktuálna novinka neoplýva ničím novým, čo ale v prípade tejto kapely nepovažujem za vadu krásy. Rýchly, mizantropický a chladný black metal postavený na "nenápadných" melodických základoch. Stará blackmetalová škola sa pokúša znieť miestami moderne, no aj napriek tomu ide skôr o kus, ktorý je možno predhodiť skôr žánrovým pamätníkom, ako blackmetalovej omladine.

A hoci ani dnes nie je black metal mojim najobľúbenejším hudobným žánrom, tak práve DARK FUNERAL pred tými desiatimi rokmi boli kapelou, ktorá mi ukázala, že aj tento štýl môže byť aj o niečom viac, ako len o warpainte, guľometných pásoch, hlúpučkých pózach a samoúčelnom hluku a škrekote. Aktuálny album ukazuje, že tak ako vtedy, majú Švédi aj dnes ešte čo k veci povedať.

[6,5 / 10]


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page