Neděle
26.3.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
2016

Vydavatel:
Relapse Records

Stopáž:
57:40

Studio:
MCA Studios & Depot Studios, Auckland, New Zealand.

Produkce:
Jamie Saint Merat

1. Abrogation
2. Yield To Naught
3. There Are No Saviours
4. Shrines Of Paralysis
5. Bow To Spite
6. Chasm Of Fire
7. Extinguished Light
8. End The Hope

Paul Kelland
zpěv, baskytara

Michael Hoggard
kytara

Jamie Saint Merat
bicí

Ulcerate (demo) (2003)
The Coming Of Genocide (demo) (2004)
The Coming Of Genocide (compilation) (2006)
Of Fracture And Failure (2007)
Everything Is Fire (2009)
The Destroyers Of All (2011)
Confronting Entropy (single) (2013)
Vermis (2013)
Extinguished Light (single) (2016)
Shrines Of Paralysis (2016)

ULCERATE - Shrines Of Paralysis

Zajímavá to země, ten Nový Zéland. Kiwi, haka, Milford Sound, rugby, Mt. Cook… však to všichni dobře znáte. Osobně si již nějaký ten pátek (konkrétně pak od vydání přelomového záznamu „Everything Is Fire“) dovoluji k tomuto výčtu starých známých trademarků ostrovní země přiřazovat i jeden nadstavbový. A sice ULCERATE. Samozřejmě, kapela z Aucklandu rozhodně není bůhvíjak světoznámá – ostatně podniká v oboru vpravdě obskurním – nicméně svojí specifickou produkcí již dlouhá léta kompletně zastiňuje drtivou většinu žánrových souputníků. Svým způsobem je to takový endemit zdejší hudební říše.

Současný technický death metal (jakkoli je tato škatulka ULCERATE těsná) má velmi často sklony k exhibování, k bezkoncepčnímu skladatelství, k úsměvnému soutěžení o co nejhustší notovou osnovu. Pryč je jeho počáteční syrovost, kompoziční důmyslnost i atmosféra. ULCERATE tohle všechno mají a vrací tak zapomenuté žánrové atributy zpět do hry (samozřejmě v balení odpovídajícímu třetímu tisíciletí).

Osobně je mi sympatická současná vlna old school BDM (zejména z US, Anglie či Austrálie) sázející na co největší syrovost a co nejvíce hmatatelnou atmosféru (tak jako to kdysi činili IMMOLATION, INCANTATION a nebo třeba VITAL REMAINS). Stejně tak i ULCERATE, ač sami působí v trochu jiném oboru, na odkazu výše zmíněných deathmetalových ikon staví a vkusně jejich vliv reflektují ve své vlastní produkci. Krásnou poklonou staré žánrové architektuře bylo především již jednou zmiňované dílo „Everything Is Fire“, kde se ULCERATE podařil dokonalý mix instrumentální ekvilibristiky, obhroublosti a odtažité atmosféry. Úspěšného receptu se trojice z Aucklandu drží dodnes, loňská kolekce „Shrines Of Paralysis“ samozřejmě není výjimkou.

ULCERATE

Jak si novinka stojí v porovnání s předchozími deskami? Je logickou pokračovatelkou čtyři roky staré „Vermis“, jež se nesla ve znamení odklonu od monolitického a dodnes velmi těžce stravitelného kolosu „The Destroyers Of All“. Jestliže „Vermis“ nabídla širší a barevnější paletu motivů a nálad a pestřejší práci s tempem skladeb, tak „Shrines Of Paralysis“ jde v tomto ohledu ještě o trochu dále (v kontextu tempa je to snad nejrychlejší a nejvíce kontrastní nahrávka ULCERATE). Neznamená to však, že ony typicky rozjímavé, do nekonečna se rozlévající disonantní plochy jsou najednou rozbity na kusy a pomalu se ztrácejí ve zběsilém víření desítek bez ladu a skladu na sebe vrstvených kytarových dialogů. Gigantické, atmosférické bloky zůstávají i nadále tou nejvíce zásadní útočnou zbraní v bohatém arsenálu ULCERATE, nicméně zde jsou ohraničeny výraznějšími a na první poslech nápadnějšími motivy (některé z nich se dají považovat za vyloženě návykové – viz. melodie v titulní skladbě v čase 6:10 nebo závěr strhujícím způsobem vystupňované „There Are No Saviours“). Směle předpokládám, že i v předchozích posudcích na práci Novozélanďanů jsem musel zmínit jejich vytříbený cit pro gradaci skladeb (ta byla ostatně velmi dobře patrná již na „Everything Is Fire“). Na „Shrines Of Paralysis“ tomu samozřejmě není jinak, dokonce si dovolím konstatovat, že tentokráte ULCERATE tuto dovednost dovedli k naprosté dokonalosti. Příkladů je v drážkách „Shrines Of Paralysis“ dostatek: titulní skladba, členitá a nevyzpytatelná singlovka „Extinguished Light“ nebo kolosálním vyvrcholením disponující „There Are No Saviours“.

Už ani nevím, kde jsem slyšel něco o tom, že ULCERATE „pomalu ztrácejí své kouzlo“, neb tzv. „stále hrají to samé“. Osobně tento názor mohu sdílet jen těžko, tahle kapela se sice drží svého řemesla, nicméně ho nepřestává rozvíjet a i na tak omezeném manévrovacím prostoru obohacovat a neustále posouvat někam dál. I po deseti letech od vydání „Of Fracture And Failure“ zůstávají ULCERATE naprosto svojským a originálním tělesem a díky své nekonvenční a zcela nezaměnitelné produkci nepřestávají hrát jednu z vůdčích rolí na poli současné deathmetalové kultury. Kolik dalších takových kapel znáte?

ULCERATE (logo)


Reaper

Zveřejněno: 21.2.2017


I po deseti letech od vydání „Of Fracture And Failure“ zůstávají ULCERATE naprosto svojským a originálním zjevem a díky své nekonvenční a zcela nezaměnitelné produkci nepřestávají hrát jednu z klíčových rolí na poli současné deathmetalové kultury. Kolik dalších takových kapel znáte?

Autor recenze:
9,5 / 10

Redakce:
zatím nehodnoceno

8,8 / 10



s kapelou ULCERATE:

s kapelou IMMOLATION:

s kapelou INCANTATION:

s kapelou DEAD CONGREGATION:

s kapelou ALTARS:

s kapelou PORTAL:
PORTAL - Vexovoid [Martin Lukáč]

s kapelou IGNIVOMOUS:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page