Čtvrtek
21.6.2018
Noční verze
 id
 heslo
Rok vydání
2017

Vydavatel:
Epitaph / Deathwish

Stopáž:
43:53

1. A Single Tear
2. Eye Of The Quarrel
3. Under Duress
4. Arkhipov Calm
5. I Can Tell You About Pain
6. The Dusk in Us
7. Wildlife
8. Murk & Marrow
9. Trigger
10. Broken By Light
11. Cannibals
12. Thousands of Miles Between Us
13. Reptilian

Jacob Bannon
vokály

Kurt Ballou
kytara

Nate Newton
basa

Ben Koller
bicí

Gravel (demo) (1991)
Self Titled (7 (1991)
Where Have All The Flowers Gone (demo) (1992)
Dog Days (demo) (1993)
Halo In A Haystack (1994)
Unloved and Weeded Out (7''EP) (1995)
Caring and Killing (1995)
Petitioning The Empty Sky (CD/7''EP) (1996)
Petitioning The Empty Sky (1997)
Serial Killer (5''EP) (1997)
Among the Dead We Pray for Light (7'' split s COALESCE) (1997)
7'' split s Brutal Truth (1997)
When Forever Comes Crashing (1998)
Y2K (7''EP) (1999)
The Poacher Diaries (split s AGORAPHOBIC NOISEBLEED) (1999)
Jane Doe Demos (2000)
Deeper The Wound (split s HELLCHILD) (2001)
Jane Doe (2001)
Unloved & Weeded Out (2003)
The Long Road Home (DVD) (2003)
You Fail Me (2004)
No Heroes (2006)
Axe To Fall (2009)
All We Love We Leave Behind (2012)
The Dusk in Us (2017)

CONVERGE - The Dusk In Us

Procházím si dnes již velice pestrou diskografii CONVERGE a snažím se přijít na to, co mě vlastně před těmi lety k této kapele natolik připoutalo. Byla to divokost, nespoutanost a absolutní nepředvídatelnost fantastické desky „Jane Doe“ z roku 2001 anebo snad pozdější inklinace k metalu a melodice? Pokud bych se měl v této otázce přiklonit k jedné z nabízejících se možností, tak bych nejspíše volil tu první – tedy hc kořeny této americké bandy.

Pravda, i pozdější dění, kdy se skupina díky albům jako „No Heroes“ (2006) a především „Axe To Fall“ (2009) plně etablovala i na metalové scéně, ukázalo velmi zajímavou a proměnlivou tvář čtveřice, která si s podobnými otázkami nejspíš hlavy nikdy příliš nelámala.

Proč to všechno však vzpomínat v recenzi jejího devátého studiového alba? Protože právě na něm, možná více než kdy předtím, lze slyšet souhrnný kompilát téměř všeho, čím se CONVERGE doposud prezentovali. Od zuřivých hc nakládaček psychotického vyznění až po sólovými kytarami prostoupené metalové nájezdy. A pochopitelně nechybí ani patřičně náladotvorný „pomaláč“. To vše hezky zaobalené standardně natlakovanou produkcí, na jakou jsme od skupiny již dávno uvyklí.

CONVERGE

Poslouchá se to samozřejmě velmi dobře. Úvod je tradičně rozdováděný a v duchu té nejlepší tradice se to na posluchače hrne v rychlém sledu. Žádná taktická příprava se nekoná. „A Single Tear“ je dokonalou kombinací všeho výšeuvedeného. Výrazná melodická linka na pozadí ponechává zároveň dostatečný prostor řádění vzteklouna Jacoba Bannona, aby se pak skladba po neovladatelném rozjezdu zklidnila do středního tempa a dala ještě více vyniknout zoufalství a šílenství Bannonova vokálu.

Prostor na vstřebání je však ponechán minimální, neboť další a další podněty přichází v rychlém sledu a než se vše jakž-takž uklidní a srovná, pokud za uklidnění lze považovat valivý tanec „Under Duress“, přichází s následující „Arkhipov Calm“ další důkladný přeplesk. V těchto momentech se se stopáží jednotlivých skladeb příliš neplýtvá, důraz je kladen na okamžitý účinek. Na případný hloubkový rozbor si udělejte čas jindy, to v tuto chvíli prostě není náš problém!

Titulní píseň byla vyhrazena, jako např. na již uvedeném albu „Jane Doe“ pro pomalou a emocionální záležitost, přičemž tato příležitost, či lépe řečeno úloha, byla splněná na výbornou. Velmi atmosférická a křehká záležitost stojí zpočátku na čistě zpívajícím Bannonově hlase a jemné kytarové práci na pozadí, aby pak postupně nabírala větší a větší grády a ve finále servírovala další festival katarze.

Je s podivem, jak se stále dokáží jednotliví členové CONVERGE i navzdory spoustě dalších aktivit soustředit na svoji domovskou kapelu a přicházet, pravda s prodlužujícími se intervaly, před své posluchače s kvalitními alby. Toto recenzované však i přes pochvalná slova v předchozích odstavcích však už nezvykle často nabízí, hlavně ve své druhé půli, kromě kvalitní tvrdé muziky i rutinu. Pravda, ta má ještě stále do kategorie sebe-vykrádání či šedi daleko, avšak mnoho zde slyšeného je ke slyšení i na předchozích nahrávkách skupiny, a jestliže ani tentokráte nemůžeme hovořit o odbytých momentech či vyčpělých nápadech, tehdy to všechno bylo mnohem více vzrušující.

Buď jak buď, devátá deska Američanů je z globálního hlediska dílem velmi kvalitním a v rámci diskografie skupiny ostudu rozhodně nedělá. Osobně si však nejsem příliš jistý, zdali se k ní budu vracet stejně tak často, jak k jejím předchůdcům.


Dalas

Zveřejněno: 20.12.2017



Názory redakce
RIP
20.12.2017

CONVERGE nemají slabý desky a „The Dusk In Us“ tuto pravdu jen potvrzuje. Ano poslední deska není žádnou revolucí a kapela si dál jede v mantinelech subžánru, jehož základy sama vykopala. Co však po CONVERE chtít víc? Nějaký úkrok stranou? Je to vše, co mi u CONVERGE dělá dobře. Rychlé kytarové výjezdy chaotického čaroděje Kurta Balloua, stejně tak práce s jednoduchou melodikou, rozervaná hysterie od Jacoba Bannona a rytmika, která vás krájí na nudle. Jakékoliv úhyby jinam by byly krokem špatně. Spokojenost.

[8,5 / 10]
Nové album CONVERGE? Jako stále jó, místy hodně jó, ale...

Autor recenze:
7,5 / 10

Redakce:
8,5 / 10

8,5 / 10



s kapelou CONVERGE:

s kapelou THE DILLINGER ESCAPE PLAN:

s kapelou ALL PIGS MUST DIE:

s kapelou DOOMRIDERS:

s kapelou TRAP THEM:

s kapelou THE CHARIOT:

s kapelou NAILS:

s kapelou OATHBREAKER:



Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page