Pondělí
20.11.2017
Denní verze
 id
 heslo
Rok vydání
1995

Vydavatel:
Massacre Records

Stopáž:
47:19

Studio:
The Dallas Sound Lab, USA

Produkce:
King Diamond, Tim Kimsey

1. From the Other Side
2. Killer
3. The Poltergeist
4. Dreams
5. Moonlight
6. Six Feet Under
7. The Spider´s Lullabye
8. Eastmann´s Cure
9. Room 17
10. To the Morgue

King Diamond
zpěv, klávesy

Andy LaRocque
kytara

Herb Simonsen
kytara

Chris Estes
baskytara

Darrin Anthony
bicí

Fatal Portrait (1986)
Abigail (1987)
Them (1988)
Conspiracy (1989)
The Eye (1990)
A Dangerous Meeting (1992)
The Spider´s Lullabeye (1995)
The Graveyard (1996)
Voodoo (1998)
House of God (2000)
Abigail II: The Revenge (2002)
The Puppet Master (2003)
Deadly Lullabyes Live (2004)
Give Me Your Soul ... Please (2007)

KING DIAMOND - The Spider´s Lullabye

Po předlouhé pauze od posledního albového zápisu („The Eye“ z r. 1990) se King Diamond opět probudili k životu v roce 1995. V mezičase se událo mnohé, z čehož bychom měli zmínit především Kingem oprášené Mercyful Fate na albech „In the Shadows“ (1993) a „Time“ (1994) a samozřejmě také Andyho LaRocquea, který, nemajíce zřejmě do čeho píchnout, se na čas stal součástí Schuldinerových Death a podepsal se mimo jiné i pod album „Individual Thought Patterns“ (1993), nicméně tím nejpodstatnějším z celých těch pěti let byl zřejmě fakt, že King Diamond začali být, jak jádrem kapely samotné, tak především fanoušky, natolik silně postrádáni, že vlastně nebylo jiného zbytí a znovuzrození se prostě muselo konat. Pro dobro věci samozřejmě, ale to snad ani nemusím připomínat.

Zmíněné jádro, tedy King a LaRocque, se proto obklopilo schopnými mladíky Herbem Simonsenem (g.), Chrisem Estesem (bg.), Darrinem Anthonym (dr.) z celkem neznámé kapely Mindstorm, připravilo materiál k nahrání (autorem hudby byli výhradně King s LaRocquem v typickém poměru 7 : 3 pro Kinga a texty /jak jinak/ pocházely výhradně z Diamondovy dílny) a poprvé v dějinách kapely nastoupilo do zámořského studia, konkrétně v Dallasu, kde se mezitím King usadil natrvalo. Výsledek, další černočernou nahrávku „The Spider´s Lullabye“, považuji za vynikající album, poznamenané především zřetelně čitelnou chutí do skládání a hraní s tím, že svou roli nepochybně sehrál také běh času, způsobující nutně další hudební vyzrání obou hlavních protagonistů, což se logicky rovněž muselo projevit. Ve všech skladbách nechybí poctivý příděl nejrozmanitějšího kytarového umění a z něj pramenícího zážitku (skvěle simulovaný běh pavouk v titulní skladbě, vysloveně melodicky speed metalový začátek „Eastmann´s Cure“ nebo zatěžkané pasáže v „To the Morgue“, poznamenané LaRocqueovým death metalovým výletem), ale je také znatelně slyšet, že King se poprvé (veden snad zkušeností z „The Eye“) kromě zpěvu věnuje výrazně i klávesám, jejichž zvláštní, dosud neslýchaný a až téměř psychedelický zvuk na pozadí tklivých a výrazně smutných melodií („Room 17“ nebo“The Spider´s Lullabye“, což je vysloveně velmi silný dramatický zážitek), je pro celkové vyznění minimálně nezanedbatelný, a také, jak se ještě v budoucnu ukáže, sehraje i daleko podstatnější roli. V přímém vztahu k tomu je i zřejmě jakési pomyslné a zároveň při bystré pozornosti postřehnutelné rozdělení alba (zdůrazněné i po textové stránce), ve kterém úvodních šest skladeb, lyricky spolu nijak nesouvisejících, symbolizuje spíše navázání na časy minulé (kupříkladu startující „From the Other Side“, která přes všechnu její výraznost a svébytnost zní jako z některého z výše uvedených novověkých alb Mercyful Fate, nebo „Killer“, která by se s její úderností a uhrančivým refrénem mohla klidně vyjímat na „Them“), zatímco poslední čtyřka, spjatá i s jakýmsi mini hororovým příběhem o muži jménem Harry a jeho obrovském trápení s pavouky, čerpá především z naznačeného novátorského přístupu, případně z něj vychází a ještě dále jej rozvádí. Tradičně silný je rovněž Kingův pěvecký výkon (srovnejte si třeba jeho pitvoření ve zmíněné úvodní skladbě), místy dokonce gradující v dokonalé herecké umění (to když se kupříkladu King v mluvené větě „Here comes another one …“ a následujícím hysterickém výbuchu smíchu /“The Spider´s Lullabye“/ přímo vžije do role Harryho).

Ze všech výše popsaných důvodů pak album přináší mírné zklamání snad jen pro milovníky rozsáhlých a spletitých Diamondových nervydrásajících příběhů, protože (s největší pravděpodobností) textově se King Diamond zřejmě jen nadechoval k něčemu mnohem mnohem většímu, k něčemu, co po tak povedeném hudebním návratu zřejmě také muselo přijít. A hřbitovní brána už se s až do morku kosti zadírajícím skřípotem polehoučku otvírala …


Louis

Zveřejněno: 14.1.2003




Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page