Sobota
16.12.2017
Noční verze
 id
 heslo
WARREL DANE
Dle serveru Blabbermouth zemřel včera zpěvák amerických ... cely text

THERION
vydají 2. února dlouho očekávanou rockovou operu "Beloved ... cely text

MONSTER MAGNET
vydají 23. března 2018 své již jedenácté řadové album "Mindf ... cely text

OBITUARY
nový klípek k řádnému protřepání palice "Brave" sledujte ... cely text

DECAPITATED
Polská čtveřice byla na konci listopadu propuštěna na svobod ... cely text

GHOST
vydali digitální edici nového živého alba "Ceremony And De ... cely text

NAPALM DEATH
se krom toho, že se v únoru příštího roku představí u nás na ... cely text

ORPHANED LAND
Čerstvý singl „Like Orpheus“ z nové desky „Unsung Prophets & ... cely text

ANTHRAX
vydají 27. dubna příštího roku u Megaforce živý záznam „King ... cely text

MACHINE HEAD
Videoklip ke skladbě "Catharsis" ze stejnojmenného nového al ... cely text

LAIBACH
22. 3. 2018 - Majestic Music Club, Bratislava ... cely text

BRUTAL ASSAULT 2018
NOVÉ KAPELY S PARADISE LOST, NOCTURNUS AD, UNLEASHED AND ... cely text

GOTICKÝ MANIFEST
ČESKOSLOVENSKÁ GOTICKÁ SUBKULTURA VYDÁVÁ SVŮJ HUDEBNÍ MAN ... cely text

Stránka: 1/82 Jste na první stránce
 /82
Následující stránkaPočet záznamů: 816
STAR WARS: The Last Jedi - Není takový, jaký si ho fanoušci přáli mít.

Recenze bez spoilerů. Nenechte si ani naznačovat, co se stane, jinak si to neužijete. Tento díl bude jedna část diváků adorovat a druhá možná nenávidět. Nepochybuji o tom. Na jednu stranu je úctyhodné, kolik děje se Rianu Johnsonovi podařilo nacpat do filmu, který má sto padesát minut. Má to spád a je to strhující, ale současně i dost dlouhé. Na opravdu epickém konci už budete trochu použití a unavení. Je skvělé, že se podařilo uchránit dějové zvraty před vyzrazením v trailerech. The Last Jedi rozhodně překvapí. Rozhodně není takový, jaký si ho fanoušci přáli mít nebo jak si ho vybájili. Pro mě je zásadním problémem to, že někdy scénář zřetelně šustí papírem. Působí kostrbatě a lámaně. Měl jsem pocit, jakoby to snad ani nebyl filmový scénář, ale jen plnění guestů v nějaké hře. Jako bych se díval na letsplay. Zjeví se postava, dá hrdinům podivným úkol a oni se ho vydají plnit. V tomto ohledu jsou místa, kde je dějová nit zauzlovaná a rozhodně nejede přirozeně. Zápletka kulhá a belhá se. Současně je tu několik WTF momentů, kde budete muset zahodit zdravý úsudek a nepřemýšlet o tom, co to Johnson vlastně napsal. Čím víc budete o některých pilířích děje přemýšlet, tím více budete lomit rukama a k nebesům řvát slova jako „bože próóč“? Když už jsme u těch výtek, další z nich jsou hlavní hrdinové. Jejich charaktery se během filmu nijak nerozvíjí a tím pádem máte jen pramalou šanci si k nim vytvořit nějaký hlubší vztah. V tomto ohledu zaplať pánbůh alespoň za Kylo Rena. Některé postavy, které se tváří důležitě ale ani teď neobhájily svoji přítomnost na scéně a člověk se neubrání myšlence, že jen zbytečně zaplevelují děj, protože třeba vypadají cool. To vlastně vidím jako zásadní problém, neboť Kylo Ren má našlápnuto na to stát se kultem, ale co ostatní? První díl měl načrtnout nováčky v hrubých obrysech a druhému by slušelo je trochu rozvinout. Bohužel. Ani teď tu nevidím strhující nové postavy, jako v původní trilogii, kde člověka připoutali i vedlejšáci jako Jabba Hutt, Lando Calrissian nebo admirál Ackbar, který si fanouškovskou základu omotal kolem prstu jedinou hláškou. V tomto ohledu vytýkám vlastně stejnou věc, jako u Rogue One, ale tam to fakt nevadilo. Byl to film na jedno použití. Tady by měla být u postav nějaká perspektiva a mělo by s nimi být ještě nějak počítáno, ale není. ... celý text
[Downtown]   [14.12.2017]   [RIP]   [13 příspěvků]  

JUSTICE LEAGUE - Marvel opět zvýšil náskok nad DC

Další hřebík do rakve DC? Trochu to tak vypadá. Filmový DC svět tímto filmem opět o ždibec víc rezignoval na to, čím byl v minulosti výjimečný. Restart universa byl více než slibný a vytvořil velký kvalitativní náskok před o poznání limonádovější zábavou, kterou reprezentoval Marvel. Pryč je unikátní rukopis, kterým disponovali Watchmani, ideový přesah, který dal zárodek kultu díky filmu V jako Vendata nebo temnota prvních Batmanů. Mnohé scény, hlavně z prvních dvou jmenovaných filmů, se pro mě staly ikonické a viděl jsem je mnohokrát. Zato u Justice League vím jistě, že z ní již žádnou část nechci vidět podruhé. Liga spravedlnosti je vlastně takový odvar z Avengers. Částečně tomu pomáhá i fakt, že když se Zackovi Snyderovi zabila dcera, na židli režiséra ho vystřídal Joss Whedon, který Avengers režíroval a Ligu dokončoval. Dá se bez nadsázky říci, že výsledek tomu přesně odpovídá. Na filmu jsou citelné trosky a cáry temnoty, které Whedon rozřezal břitkým humorem. Bohužel i Batman, který by měl být vážný, za všech okolností trousí vtipy. Trochu hloupé je to, že většinu z nich tvůrci propálili již v trailerech. A o čem že to teda je? Na světě jsou tři mocné energo-krychle. Jednu maj lidé, jednu Amazonky a jednu střeží Atlantida. Kde se vzal, tu se vzal, na světě se zjeví padouch jménem Steppenwolf, kterého ověsili přídomkem „ničitel světů“ a začne krychle sbírat, přičemž s nimi zamýšlí jednu jedinou věc. Zničit náš svět. Jak jinak. Pokud se vám to zdá trochu málo na hlavního záporáka jednoho z potenciálně nejepičtějších crossoverů DC světa, tak nejste jediní. Záporák se tu opravu nepovedl, není cool, nemá charisma, má sice kolem sebe hodně hmyzodémonů, kteří parádně vybuchují, ale to opravdu nestačí. Steppenwolf je CGI třímetrový panák, ke kterému si vlastně za celý film nevybudujete žádný vztah a je vám jedno, jak na konci skončí. Možná je pro vás důležitější, aby to skončilo rychle, protože na finální digitální rvačku fakt nejde koukat dlouho, aniž byste nezívali. Co se naopak velmi povedlo, je design a sošnost superhrdinů. Všichni vypadají jako vlhký sen fanoušků DC. Hlavně Aquaman tu možná i svým charisma překonává svoji předlohu. O to víc vás pak bude štvát, že se z nich nevyždímalo mnohem víc, protože potenciál zde rozhodně je. Hrdinové se dají r ... celý text
[Downtown]   [9.12.2017]   [RIP]   [8 příspěvků]  

DEAD CROSS - Dead Cross

V první sestavě v současné době nejtvrdší kapely Mikea Pattona se vlastně jeho jméno ani nevyskytovalo. Základním stavebním kamenem byl Dave Lombardo, který k sobě přibral Gabeho Serbiana a Justina Pearsona, někdejší členy RETOX a THE LOCUST, a Mika Craina, taktéž z RETOX. Po roce, kdy kapela náhle ztratila zpěváka, je tu i slavný frontman FAITH NO MORE a DEAD CROSS dostávají nový vítr do plachet. A to doslova. Kdybych tohle poslouchal a nevěděl, kdo za tím stojí, rozhodně bych netipnul, že to vedou dva pánové, jimž je okolo padesátky. Výsledek odkazuje někam k hardcore/punku, možná alternativnímu metalu. Škatulkování jakéhokoliv Pattonova projektu je trochu problematické, protože to pokaždé někde přetýká. Albu nikdo neodpáře snahu vracet se do lůna žánru, k syrovému špinavému zvuku, jaký měly kapely na počátku osmdesátek. Současně je znát Pattonův rukopis, který, nejen přes pěvecké linky, ovlivňuje skladby naprosto zásadním způsobem. Právě to, spolu se splašenou baterií bicích pod taktovkou Lombarda, dodává DEAD CROSS tvář, jejíž rysy výmluvně napovídají, že nejde jen o hardcore/punkové retro. ... celý text
[Miničlánky]   [13.11.2017]   [RIP]   [Diskuse: zatím žádná]  

THOR: RAGNAROK - Parodie na Avengers s nádhernými obrazy a LED ZEPPELIN

Ještě před tím, než jsem šel do kina, mi neuniklo celkem velké "haló" kolem tohoto filmu. Zkazky o tom, že jde o nejlegračnější marvelovku a úplně něco jiného, než byly předchozí filmy, ve kterých se pohybovali Avengers, nešlo ignorovat. Takže se usazuji do křesla kinosálu a očekávám tu řachandu. A… ona se nekoná. Dokonce se vám musím svěřit, že jsem se ani jednou během filmu nesmál nahlas, naopak mám pocit, že jsem snad jednou nebo dvakrát naopak zavřel oči.Tím ale nezastírám, že podtón filmu je výrazně odlehčenější, než jakýkoli jiný Thor nebo Avengers, a svým naturelem má rozhodně nejblíž ke Strážcům galaxie. Rozhodně ovšem nemá ambice ze mě ždímat slzy smíchu. Thor, který padá na schodech, dostává ránu balónem do obličeje nebo se dohaduje s Hulkem o tom, kdo je větší hrdina – to na mě fakt nefunguje. Celkem hezky se pracuje s chemií některých postav, ať už je to vztah Loki versus Thor nebo třeba i krátce Dr. Strange, jenž se tu mihne. I přesto musím konstatovat, že jsem se víc nasmál při hororu "To", což mi tedy ve finále přijde dost divný.Občas jsem měl pocit, že vznikla parodie, kde sami sebe hrají některé originální figury, a stále to má velmi velkorysý rozpočet původních Avengers.Zápletka má téměř shakespearovské kulisy. Odin vyklízí Asgard a na scénu vchází jeho zapomenutá prvorozená dcera, bohyně smrti Hela, která se snaží zotročit všechny světy. Sám Thor uvízne na zvláštní planetě plné odpadků, které vládne trochu sjetý Jeffa Goldblum, provozující zápasy v obrovské aréně. Všichni tu vypadají trochu bizarně a všechno funguje tak, až má jeden má pocit, že tu každý musí brát nějaké drogy.Víc netřeba prozrazovat, stejně všichni víme, že se to na konci nějak skoulí a bude u toho velká bitevní vřava v CGI. Oproti posledním Strážcům Galaxie tu máme opět celkem necharismatického záporáka – vlastně první marveláckou záporačku, ze které jsem přesvědčen, že by šlo vytřískat mnohem více. Nejen proto, že Helu hraje Cate Blanchett.Co za to opravdu stojí, je výtvarná a hudební část filmu. Výjev, v němž Hela bojuje s armádou Valkýr, je opravdu velkolepý, a zpomalený záběr, jak na sebe v aréně skáče Thor a Hulk, je doslova ikonický. Jako prdel na hrnec pasuje hudba, která je napěchovaná osmdesátkovými synťáky. V případě, že se Thor žene do bitvy, spouští se automaticky „Immigrant Song“ od LED ZEPPELIN, který nápadně připomíná hlavní motiv Wonder Woman. I tohle na mě působí jako dokreslení stylu humoru filmu. Klobouk dolů před Markem Mothersbaughem. V tomto ohledu odvedl skvělou práci.Jako osvěžení, zajímavost a odbočka v rámci Marvelu budiž. Film má samostatný příběh a nijak zásadně neposunuje hlavní dění směřující k Infinity War. Pokud by ale měl být i další Thor crazy akční komedií v tomto duchu, rychle se toho člověk přejí. ... celý text
[Downtown]   [3.11.2017]   [RIP]   [Diskuse: zatím žádná]  

Tomáš Fiala (BRUTAL ASSAULT) - O Brutalu a Antifě, ale i o Indii a vaření (rozhovor)

Jeden z dvou hlavních šéfů Brutal Assaultu, veganský kuchař, cestovatel, milovník Indie a kytarista vypráví o nejen o letošním ročníku nejslavnějšího českého metalového festivalu, ale třeba i o Antifě, Indii či veganském jídlu. A jako vždy je to vyprávění nesmírně zajímavé...Tomáši, letos jste s Brutal Assaultem překonali jeden z dalších velkých milníků - festival byl již dopředu vyprodán. Už uplynulo dost času na to, abyste mohli analyzovat, proč byl letošní ročník tak úspěšný?No, času bylo asi dost, ale upřímně žádná hluboká analýza tímhle směrem neproběhla a nevím, jestli proběhne. Mě spíš připadá, že se festival stal v dobrém kutálející se sněhovou koulí, která na sebe nabaluje další sníh. Přeloženo, jsme etablovaný festival, který jde od někud někam, svůj směr drží a snaží se zkvalitňovat a tím se na něj nabalují další a další lidé. Kombinace dramaturgie, útulnosti areálu, přinášení nových myšlenek a zkvalitňování služeb z nás, doufám, do budoucna udělá festival, který se v rámci svého formátu stane každoročně vyprodanou akcí… Úspěchu si samozřejmě vážíme, ale je to především obrovský závazek do budoucna, abychom byli schopni udržet vysokou dramaturgickou úroveň a úroveň služeb jako takovou.Když jsem se letos procházel areálem, měl jsem dojem, že ještě ve větší míře zde zněly jiné jazyky než čeština a byl jsem na vás hrdý, že dokážete udělat festival, jenž přiláká i lidi z dost velké dálky. Máte nějakou statistiku o tom, jaký byl u návštěvníků poměr domácí a hosté?No, nějakou statistiku máme, dotazníky, objednávky, sociální média. Obecně bych řekl, že letos jsme byli čeští cca z 30 %. Pokud seřadím další návštěvníky podle národnosti, tak nejvíc bylo Poláků, Maďarů, Němců, Rakušanů, občanů z bývalé Jugoslávie, Francouzů, Angličanů… a mohli bychom pokračovat dál. Jen např. z Jižní Ameriky na BA bylo přes 50 lidí. Na tom celém je potěšující to, že v každé zemi se najdou lidé, kterým je vkus Brutal Assaultu blízký. Věřím, že i tím se zbavujeme provinčnosti, která je pro některé akce tak typická a za mě nepřináší mnoho zajímavého.Za mě to je super, já jsem si hezky pokecal s různými fans ze zahraničí, včetně třeba deathmetalových fanoušků z Íránu, kteří nadšeně zvedali paroháče při SUFFOCATION. Jeden Ukrajinec, žijící v Německu, mě ujišťoval, že až si vydělá v Německu dost peněz, udělá zcela jistě Brutal Assault na Ukrajině:)... Pojďme teď ale na témata, o kterých se po festivalu hodně mluvilo. Nejdiskutovanější kapelou byli zcela jistě TIAMAT. Kde jsi byl v průběhu jejich setu? A je na pozadí jejich vystoupení vystaveno nějaké embargo nebo můžeš vysvětlit, co se vlastně stalo? Oficiální stanovisko managementu kapely byla únava a dlouhá cesta, pokud jsem četl správně...Tak to je dobře. Dokud budeme inspirativní, tak žijeme… Jak je pestrý svět, tak je pestrý i metal a jsem rád, obě pestré se nám daří do pevnosti dostávat. K TIAMAT, slyšel jsem o tom hrůzostrašné hlášky, tak jsem se rozhodl napsat agentovi, jestli by bylo možné vrátit část peněz, protože Johan byl mimo. Načež mi přišla odpověď, že odehráli plnohodnotný set v předem dohodnuté délce. Takže vlastně není co zpochybňovat. Dle tvrdých kritérií to tak skutečně bylo, tak jsem se jal vydat na video kanál a najít si pár songů, jak to vlastně vypadalo, a musel jsem konstatovat, ze proslovy mezi písněmi byly sice dost trapné, ale nějakým zvláštním způsobem zajímavé. Jako výlet, na který se vydáš, a nevíš, kam jdeš a kde skončíš. A mimo zapomínání textu to byla zpěvově dobrá show, takže v důsledku jsem trochu změnil názor. Jejich set určitě nebyl nejpovedenější, ale měl nějakej ksicht a svou platnost si nějak obhájil… I když do budoucna nevím, no, jestli má smysl podobnou věc opakovat. ... celý text
[Rozhovory]   [18.10.2017]   [RIP]   [261 příspěvků]  

BLADE RUNNER 2049 - Nejlepší možné pokračování kultu

Jedno doporučení. Vlastně dvě. Nenechte se zmást trailerem a nechoďte na film unavení. Vyžaduje plnou pozornost a díky svému tempu vám v tom nehodlá nikterak pomáhat. V traileru jsou všechny ty nejakčnější scény, které ve filmu jsou. BLADE RUNNER je ale úplně jiný. Je hypnotický a až neústupně pomalý. Dává tak vyniknout momentům, v nichž se (někteří) budete pást na scénách, které jsou dechberoucí po estetické stránce. Mnohé z nich bych klidně bral jako obraz a vlastně jsem málokdy za posledních deset let viděl film, který by mě tak nadchnul tím, jaké obrazy v něm vidím. Film je vizuální špičkou, v některých ohledech působí dokonce až téměř jako art, ve kterém jsou předkládány pomalé a zdánlivě vyprázdněné obrazy, nemající jinou funkci, než vás očarovat svým barevným laděním a koncepcí.Další věc, kterou potřebujete vědět, je to, že film skvěle navazuje na původní „Blade Runner“. Ten se stal kultovním hlavně díky atmosféře temné dystopické budoucnosti, která v žádném jiném filmu nebyla tak dokonalá. Návaznosti tu jsou všude, od postav, příběhu, přes velmi svojskou hudbu, jíž pro první film skládal Vangelis. Hudba je úzce napasovaná na zvukové efekty a velmi často se mění.Potenciální problém možná bude s tím, že pro některé diváky bude Blade Runner nuda. O rytmu jsem už mluvil, svoji roli hraje i to, že film je dlouhý a ten, kdo se nechá namlsat trailerem, bude hodně zklamaný. Přes obrovský rozpočet, který je vidět, se dá říci, že nový Blade Runner je téměř anti-hollywoodský. V tomto ohledu si dokážu představit lidi, kteří budou po stošedesáti minutách filmu otrávení, protože se málo střílí, věci málo vybuchují a hodně se povídá nebo i mlčí. Co trochu zamrzí asi všechny, je pár příběhových failů, které ve filmu, co se tváří velmi domyšleně, fakt nepůsobí dobře.K příběhu bych nerad více prozrazoval. Snad jen to, že film se odehrává třicet let po prvním, a Harrison Ford tu hraje stejnou postavu jako v jedničce. Jednotky Blade Runners stále loví replikanty, tedy umělé bytosti. To vše se děje na troskách civilizace, která má mnoho vrstev. Od armády dětských dělníků, kteří ve špíně rozebírají tišťáky, přes střední třídu v přeplněných městech, jež je masírována reklamou na umělý sex, až po elitu, která žije obklopena opravdovými technologickými zázraky.Film nastoluje filozofické otázky ohledně toho, jak je vystavěna civilizace a společnost. Z toho, jak je tu vykreslena budoucnost, na vás nutně padá tíseň. Sám hlavní hrdina je také replikant a hlavní zápletkou je fakt, že objeví něco, co odkazuje k prvnímu filmu a má zůstat skryto. Film pracuje v mnoha ohledech v náznacích. Věci se neříkají nahlas a je jen na vás, jak se dokážete vcítit do jednotlivých postav, abyste porozuměli tomu, co právě prožívají. Mnohé otázky zůstávají nezodpovězeny. I v tomto ohledu se podařilo na původní film mistrně navázat. ... celý text
[Downtown]   [11.10.2017]   [RIP]   [18 příspěvků]  

JUNIUS - Eternal Rituals For The Accretion Of Light

JUNIUS na své poslední desce přicházejí s žánrovým posunem směrem k přímočařejšímu a i tvrdšímu vyznění, které si zachovává vše ze své někdejší éteričnosti a atmosféry a přidává v některých skladbách velmi funkční šlapavé metalové pasáže. Výsledek je, navzdory až metalové tvrdosti, mainstreamovější a chytlavější.Mnohdy mě v souvislosti s albem „Eternal Rituals For The Accretion Of Light“ napadá slovo gotika mnohem častěji než postrock, při některých pasážích tu cítím pach PARADISE LOST, ANATHEMY, jindy dokonce DEFTONES, a to mě u JUNIUS trochu znejišťuje. Nic to ale nemění na tom, že si kapela uchovává svoji rafinovanou podmanivost a melancholii. Jen už skladby nejsou tak ambientně křehké a tvárné. Mihotavou mlhu nahrazují hitové melodie a u každé jiné kapely by mi tato změna přišla zvláštní a možná i neakceptovatelná, ale tady to sedí. Jen si musím trochu zvyknout, že je na přebalu napsáno JUNIUS. ... celý text
[Miničlánky]   [10.10.2017]   [RIP]   [Diskuse: zatím žádná]  

WREKMEISTER HARMONIES - Light Falls

Na Brutal Assaultu na mě jejich koncertní produkce působila jako živá voda. Dvoumetrový Krakonoš z Chicaga, JR Robinson, je zjev k pohledání, a u mnohých by to uhrál na své charisma i kdyby tam jen přednášel své básničky bez jakéhokoliv hudebního doprovodu. Moje prvotní nadšení se lehce vytratilo při poslechu studiové tvorby, ale i tak mám pocit, že bychom si poslední album WREKMEISTER HARMONIES měli připomenout. Light Falls by Wrekmeister Harmonies „Light Falls“ skvěle pracuje s mihotavou atmosférou ploch, které pomalu plynou. Meditace, kde v pozadí kvílí steel guitar a základ tvoří buďto hypnotické nenásilné monolity, přešlapující někde mezi ambientní vyklidněností a filmovou epikou, nebo zbustrovaná špína, valící se neomaleně korytem postrockové až dronové řeky. Hned z počátku musím říci, že celkem ostré přechody mezi těmito polohami občas ruší. Mnohem přirozeněji působí klidné pasáže, které mají tendenci kolébat vás na kytarových strunách. Některé pasáže mají stejnou hloubku a epičnost jako první album YNDI HALDA. Mám tu ale neodbytný pocit, že výbušnější rezavé pasáže bustrovaných nástrojů, které skvěle fungovaly naživo, tu působí násilně a deska tím ztrácí místa, která by mohla být neskutečně silná. Ty tu pak doslova tonou v močálech zkreslených zvuků. Naštěstí takových bolístek není mnoho a tak pokud máte rádi kapely jako GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR, budete více než spokojeni. ... celý text
[Miničlánky]   [5.10.2017]   [RIP]   [Diskuse: zatím žádná]  

JAKUB ZYTECKI - Feather Bed

Sólové EP kytaristy z DISPERSE z mého pohledu vlastně překonává materiál, který tvoří pro svoji „hlavní kapelu“, která se letos představila i na Brutal Assaultu a zřejmě měla být podobným zpestřením programu, jakým byl progresivní fenomén PLINI minulý rok. To se bohužel nepovedlo. Nezoufejme si ale. JAKUB ZYTECKI je rozhodně talentovaný mlaďas, jenž se vzhlídnul právě v hudbě, kterou reprezentují osoby jako CHIMP SPANNER nebo PLINI. <a href="http://jakubzytecki.bandcamp.com/album/feather-bed-ep">Feather Bed [EP] by Jakub Zytecki</a>Svému obdivu k nim ale dokáže vtisknout i vlastní rukopis a oprostit se od strohého opisování. Jak můžete z řádek výše čtených odvodit, jeho tvorba je široce rozkročena mezi progresivním instrumentálním rockem, ambientem, djentem, postrockem, elektronickými dobarvovánkami a možná i špetkou moderního jazzrocku nebo fusion. Výsledkem je pestrý epický hudební příběh, který vás překvapí zvukovou plastičností a příjemnou odlehčenou hravostí. Skladba, která mě ve výsledku nejméně baví, je titulní „Feather Bed“, a to hlavně kvůli tomu, jak moc je podobná DISPERSE. Zpěv tu působí jako něco navíc, něco, co bere prostor dalším zajímavým nápadům. ... celý text
[Miničlánky]   [27.9.2017]   [RIP]   [1 příspěvků]  

NORTHLANE - Mesmer

Pětka ze Sydney je tu s novým albem a opět jím potvrzuje pozici nejnadějnější kapely z mladých metalcoreových kapel. Už čtvrtá řadovka je rozkročena mezi technickým metalcorem, djentem a, nebál bych se říci, neoprog rockem. Ačkoliv lze konstatovat, že jsou NORTHLANE technicky náročnější, daří se tu velmi dobře držet kompromis mezi instrumentálně zajímavou hudbou a náladovostí.Prostředky, které používají, jsou široce rozevřeny mezi hranaté nepravidelné meshu-riffování a rockové písničkářství. I v tom ale nepodléhají jednoduchým cestám a žádná z melodických pěveckých linek neútočí na první signální. To má nevýhodu v tom, že album rozhodně není na první poslech, ale jejich postupy se vám nepřejí.NORTHLANE u mě mají výsadní pozici ještě v jedné věci. Je to jedna z mála kapel z metalcoreového ranku, která celkem hojně používá čisté melodické vokály, aniž by mi z toho nabíhala kopřivka. I za „Mesmer“ musím vyseknout poklonu zpěvákovi, kterým je Marcus Bridge, jenž si v melodických polohách dokáže postavit linky, co netahají za uši. NORTHLANE jsou na svém posledním albu techničtější a žánrově ještě více otevření na všechny strany, stále si však zachovávají svůj rukopis, který spatřuji hlavně v tom, jakým způsobem do skladeb pašují epičnost. „Mesmer“ se na současném metalcoreovém kolbišti rozhodně neztratí. ... celý text
[Miničlánky]   [20.9.2017]   [RIP]   [Diskuse: zatím žádná]  

Stránka: 1/82 Jste na první stránce
 /82
Následující stránkaPočet záznamů: 816
Rychlá navigace:


Copyright © 2003 - 2012 Metalopolis.Net, všechna práva vyhrazena.
Doslovné ani částečné přebírání tohoto materiálu není povoleno bez předchozího svolení.

ISSN 1214-6218

Locations of visitors to this page