Ještě pláčete nad "The Enduring Spirit" a říkáte si, jak vám to ti TOMB MOLD mohli jen udělat? Tahle kapela přece nahrála "Primordial Malignity" a "Manor Of Infinite Forms", alba ze kterých je cítit hrubá neotesanost a plesnivý jeskynní odér. Ale dnes už jsou úplně jinde, vesele surfují na barevných vlnách a jsou tak daleci svým potemnělým začátkům. Pravda je, že oba dva zmíněné zpěvníky sice patřily do ranku OSDM (rozumí čtenáři těm zkratkám? kdyby ne, vytvoříme slovník - pozn. korektora), nicméně už tenkrát na nich bylo znát, že tyhle hrubé mantinely TOMB MOLD jednoho dne stačit přestanou a oni opustí bezpečný přístav a vydají se v ústrety neprobádaným končinám.
OSDM (a zejména jeho hlubší, extrémnější "cavernous" forma) na sebe bere spoustu podob a i přes svou konzervativnost dokáže mnohdy nabídnout desky, které vybočují ze stereotypu a jsou "trochu jiné". Přesně do této škatulky se řadí i "Disgraced Emanations From A Tranquil State", druhé album od Američanů APPARITION (tady trochu pozor, neb v současnosti pod stejným jménem aktivně působí hned několik dalších kapel). Sestava z Los Angeles na to jde podobně jako to na počátku své kariéry činili TOMB MOLD když vesele roubuje INCANTATION worship OSDM s progresivnějšími vsuvkami a nebo odbočkami vedoucími lehce mimo stylový rámec.
Líbí se mi však, že pokaždé, když se APPARITION vydají na křídlech vznosných melodií vstříc slunečním paprskům a modré obloze, brzo následuje drsný pád zpět pod hladinu zapáchající bažiny. Tyhle vzletné kytarové linky a vzdušná sóla v sobě ukrývají vibes "The Sound Of Perseverance" od DEATH a současně odkazují na práci DECREPIT BIRTH někde v období "Polarity". Vždy se na chvilku vynoří ze slatiniště, vystaví na odiv svá barevná pírka, aby vzápětí podlehly drtivé převaze sukovité baráže monstrózního OSDM riffingu. Američané rádi hrají na pestrou notu, nicméně často se tak děje v tom negativním, temnějším slova smyslu. Dělají to vlastně dost podobně jako současní CRUCIAMENTUM, kteří rovněž produkují kompozičně velmi variabilní, leč ve velké většině případů ponurou práci. Posluchač tak dostane na stůl blackově zabarvenou kytaru (třeba v "Asphyxcreation"), nervní, typicky Vignovsky odsekávané riffy ("Paradoxysm", která nadto obsahuje pasáže ve stylu IMMOLATION v období "Close To A World Below" / "Unholy Cult") nebo synťákové výkřiky do tmy, jenž jsou však povětšinou naroubované na sílu a atmosféru skladeb spíše narušují místo toho, aby ji konstruktivně pomáhaly spoluvytvářet.
V "Imminent Expanse Of Silence And Not (Or Not)" zase dojde na sympatickou symbiózu disharmonického skřípění s drtivou old schoolovou kytarou (pokud jde o čistě OSDM riffing, najdeme zde i jednodušší, spíše údržbářsky-vyplňovací momenty). Velmi podařená je čtvrtá položka "Excruciating Refuge In Reoccurring Torment", jež vrhá APPARITION zpět do vlhkou plísní obrostlé kobky, dojde na rychlejší pasáže a ke slovu se více dostanou i hlubší doommetalové polohy, které Američanům sedí perfektně. Naopak závěrečná skladba "Circulacate" oplývá nejdelší vyklidněnou pasáží a ve své druhé polovině se láme a noří do odtažitého, blackověji zabarveného hávu. V těchto chvílích jsem si vybavil zneklidňující pocit, který u mě dodnes způsobuje poslech "Paramnesia", prvního alba ALTARS, které rovněž spadá do kategorie inovativního, leč spíše ponuře-nervního OSDM. Ve druhé polovině "Circulacate" vokalista Andrew Morgan dokonce položí do blackovější roviny i svůj vokál, většinu času temně mručící a jen výjimečně sklouzávající k agresivnějším polohám. Takovým, jako když rezavou rašplí přejedete skleněnou tabulku. Jen tak mimochodem dodávám, že Andrew ke zpěvu hraje i na bicí. Koho mi to jen připomíná... že by Maxe Klebanoffa z TOMB MOLD? Možná. Závěrem podotknu, že bicí sice plní svůj účel, nicméně jsou pojaté až příliš střídmě. Osobně bych uvítal nějaký ten zajímavější filling... Tak snad příště.
A teď ještě dodejme perličku. Víte, že tohle album má na sobě i českou stopu? Konkrétně se jedná o samotný obal, jehož autorem je jistý Vama Marga, tedy persona známá z poměrně zajímavého projektu DEPTHS ABOVE (stojí třeba za některými covery AD NAUSEAM nebo SOMNIATE). Celkově hodnotíme druhou desku APPARITION jako životaschopný OSDM s progresivnějšími přesahy, který se příliš nezvrhl do exhibiční roviny a stále tak dlí svými kořeny hluboko v podloží nečistého močálu. Jakožto osoba, která v death metalu zbožňuje spíše obludnost nežli krásu, nemohu býti nespokojen.
