Potřetí a znovu skvěle, tak bych v kostce charakterizoval nový počin britské kapely BLAZE. Ačkoli se o ni zpočátku kde kdo otíral s pohrdlivými úsměšky „to se to někomu dělá kariéra, když si udělal jméno u IRON MAIDEN“, postupem času mentorujících chytráků ubylo, a naopak rozšířily se řady těch, kteří tvrdí, že Blaze Bayley svojí práci umí a uměl více než dobře. Suma sumárum po třech letech se jeho kapela etablovala a zcela objektivně patří k absolutní špičce současné heavy metalové scény. A jak čas běží, ztrácí se z hudby BLAZE nadbytečné šilhání po Železné minulosti a rodí se z ní velice příjemný a moderní těžký kov, jaký snesou i věčně žehrající nimralové.

BLAZE stále více sází na vlastní karty; klišé a zbytečné přejímání se na „Blood & Belief“ objevuje pouze okrajově, přesně v té míře, aby byla naplněna heavy metalová šablona a ani o chlup víc. Podstatné je, že Bayley a spol. nedělají metal na klíč. Nepostupují způsobem: ano, tak my chceme hrát heavy metal, takže do názvu musíme umístit nějaké steel, force, storm, pak napsat texty o ničem (nejlépe o "ničem" hrdinském), no a pak vykrademe pár oblíbených kapel, navlečeme se do kůže, necháme se vyfotit u táboráku a kult bude na světě. Pro BLAZE je heavy metal vyjadřovacím prostředkem, což se projevuje v šíři témat, jaká jsou schopní reflektovat. Od klasických hevíkových veršovaček na téma rychlost, hazard, vitalita („Alive“, „Ten Seconds“), přes vtipně sarkastickou depku (pohodová „Hollow Head“) až po osobnější a zamyšlenější polohy („Regret“, „Sountrack Of My Life“). Kvalita textů je výtečná, Blazeovi odsýpají rytmicky od úst, přičemž mají vždy vysokou úroveň... Po předchozí desce se sice vytratil sevřený koncept, ale na škodu to v žádném případě není – album je mnohem pestřejší a živější.

Podobně jako texty si stojí i samotná hudba, jejíž emotivní zabarvení se neodehrává ve stereotypním: teď rychle (bojovně), teď pomaleji (hymnicky) a teď pomalu (tklivě). Blazeovci našli svou cestu. Zatímco první album „Silicon Messiah“ bylo jasným dozvukem neúspěšné Bayleyho epizody u IRON MAIDEN, „Tenth Dimension“ se vypravilo cestou syrového a na poctivých riffech postaveného hevíku, který těžil i ze starých osvědčených tradic hard rocku (vzpomeňme skvělý ledzepácký cover „Dazed and Confused“ z živého CD). A žádné stylové obraty se nekonají ani na třetí řadovce – ba naopak. Ubylo jakýchkoli dekorativních doplňků, první housle hrají oba osvědčení kytaroví kozáci Wray-Slater, kteří to drhnou vskutku pěkně od podlahy. Melodiky v riffech ubylo, zato koule to má hromské, stačí si vychutnat způsob, jakým oba sekerníci kříží svoje nástroje v úvodní „Alive“. Hromskou roli sehrává i zbrusu nová rytmika kapely (zejména bubeník, jehož jméno se mi nepodařilo vypátrat) a tradičně skvělá produkce a zvuk. Právě díky snaze být maximálně úderní a přímočaří se BLAZE vyvarovali nadbytečné klišé strusky a produkují tu nejčistší britskou ocel. Pravdou je, že v několika skladbách vyznívá snaha o maximálně silový riff samoúčelně a zmíněné položky pak ztrácejí čitelnost a zapamatovatelnost, ale vše vyvažují skvělé a moderní kompozice, v nichž se ke slovu dostává i velká deviza téhle kapela – schopnost vytvořit prostou, emotivní a nevtíravou melodii. Úpěnlivý riff z „Regret“ mi rezonuje v hlavě už pěkných pár dní, ale ani doomově nabíraný motiv „Life And Death“ nepatří mezi zapomněnky… A ten výčet by mohl být mnohem delší… ale nechť si každý doplní dle gusta.

Nebudu po třetí opakovat, že metalová obec se na Bayleym dopustila velké křivdy, když mu upírala pěvecké schopnosti. Hutnému a těžkotonážnímu témbru pana Jiskry prostě neseděl lehký hevík Železné panny, ale o to více pasuje k dunivé produkci BLAZE. Pan kapelník se nikam netlačí, užívá své snadno zapamatovatelné barvy, vyhýbá se zženštilým manýrům a dodává hudbě kapely potřebný výraz. BLAZE, to je mužná drtička, které si kvalitou své produkce bez nejmenších problémů podá 99% vyfoukaných kastrátů, kteří heavy metal přivedli do slepé uličky. „Blood & Belief“ je nejlepší položkou v diskografii kapely a ukázkou toho, že ono to lidi sakra ještě jde!!!