Kdo by to byl tušil, že se němečtí metaloví „klasicisté“ dohrabou až za oceán a v Mexiku, v zemi, která sotva mohla poznat taje a kouzla renesanční a středověké hudby, sklidí takový aplaus... Snad jen maestro Nostradamus, jehož oko prohlédlo i netušené. A aby Haggard dosvědčili, že i Mexičanům mohou zachutnat plody jiné kultury, přináší jako důkaz živé album Awaking The Gods.
Nemá cenu prodlužovat napnelismus této recenze – mexické publikum si zaslouží za svůj neobyčejně hlučný výkon čistou desítku a tichou závist mnohých evropských, či asijských větračů palic. Jakoby doležení satyrů dorazil mobilní nevěstinec – to je nějakého řevu a skandování. Fandové kvitují s povděkem každé slovo, každý tón a zejména každou pějící ženštinu. Už jsem dlouho neslyšel tak bezprostřední reakce – skandování, fotbalové vyřvávání, tleskání do rytmu atd. Navíc je zcela patrné, že Mexičané mají diskografii Haggard řádně nadrcenou. Znají názvy písní, texty, melodie... Může si kapela přát více?
Haggard samo sebou kvitují říjející publikum svůdným troubením, které je téměř k nerozeznání od toho na obou řadovkách. Nehledě na dálku přitáhli Němci v pěkně početné tlupě, která čítá nejen tři mužská hrdla, ale i dvě ženské vokalistky, čtvery housle, jednu violu, dvě kytary, jednu basu, jedny bicí a ještě úspěšně zapomenutý počet dechů (právo nas omyl si vyhrazuji !). A co nezvládne tento početný ansámbl, obstarají klávesy a samply. Takže nebylo třeba škrtat, nebo vypouštět instrumenty. Výsledek je bez mrknutí oka zvukově i aranžérsky srovnatelný se studiovou produkcí, nicméně přetrvává ve mně silné podezření, že se tu a tam využivalo dohrávek. Několikrát se mi pozdávalo, že se kytary až příliš blíží svým albovým předlohám (určitě jste i Vy postřehli, že se na Awaking The Centuries zvuk seker několikrát proměňuje a totéž konají i v mexickém běsu), ten jejich zamlžený bzučivý zvuk se nedá přehlédnout. Samozřejmě se coby naprostý pařez a neználek můžu mýlit, ale u vokálů jsem si zcela jistý. Může mi někdo vysvětlit, jak growler Assis Nasseri zvládne sám sobě dělat druhý hlas? Pokud má ještě chroptajícího kolegu, není uveden na soupisce. A pokud je jeho druhý hlas ze záznamu, tak to těžko můžu odhalit...
Nehledě na tyto hlodající moučné červy je ovšem dojem z Awaking The Gods dobrý. Aby také ne, vždyť Haggard umí svojí směsici minnesangu, renesančně prosvětleného muzicírování a death metalu míchat zdatně jako ten nejzručnějí alchymista. Přednost dostala logicky náplň stále ještě stále aktuální řadovky Awaking The Centuries, ze které zazní všechny podstatné kousky (včetně čistě klasického „Menuettu“). Nicméně ani na Thou shalt Trust The Seer... mouchy zbůhdarma neserou – jedenácti minutový blok náleží úžasné kompozici „In A Pale Moon´s Shadow“, zazní i „Lost (Robin´s Song)“ a smrtonosný flák „Origin Of A Crystal Soul“...
Na druhé straně CD je navíc vylisována i DVD stopa s obrazovým záznamem velké části vystoupení, takže majitelé odpovídající mašinky nechť se radují. My ostatní si zkrátka musíme vystačit pouze s audiem. Tudíž to vypointujme zhruba takto – pro skaláky naprosto nepostradatelné, pro začátečníky informativní. Ať už tomu Haggardi ve studiu vypomohli, či ne, faktem zůstává, že Awaking The Centuries se poslouchá moc pěkně...
