BRUTAL ASSAULT 2004 - Hvozd u Konice - 5. - 7. srpna 2004 - den druhý

BRUTAL ASSAULT 2004 - Hvozd u Konice - 5. - 7. srpna 2004 - den druhý

Po prvom dni, v ktorom zaujali iba R.E.T. a DYING PASSION – prví svojim typickým doom-rockom a druhí, napriek nástrojovej a personálnej zmene, tradične výborným post-metalovým (takmer až art-)rockom – som sa zobudil do sľubnejšie vyzerajúceho piatkového rána.

Úvodné pivko som skonzumoval pri vcelku čerstvej a skočnej grindovej úderke UTOPIA. Nasledujúci SACROSANCTUM nie sú ani zďaleka moja šálka kávy. CD som nepočul, ale ich dávnejšie vystúpenie vo mne zanechalo slabý dojem – na Brutale som zistil, že sa z môjho pohľadu nezmenilo nič. Nie príliš isté vokály, klasicky mužský a ženský, a v súčasnosti módny post-doom-rock – bohužiaľ po kvalitnejšiu porciu z toho istého súdka netreba chodiť ďaleko, stačí si pozrieť MEMORIU alebo o míle vpred vzdialených DYING PASSION. Päťčlenná formácia DEFLORACE program znateľne pritvrdila a odohrala priehliadku venovanú masovým vrahom, v súlade s programom aktuálneho CD „Massacre”. Ideovo aj hudobne „americká” kapela pôsobila vcelku sviežo, poránu sa takéto nášupy akosi absorbujú ľahšie...

V rámci dramaturgie priniesli trochu doomu-rocku GALADRIEL. Kapelu som videl nespočetnekrát a stále sa do jej tvorby akosi neviem dostať – našťastie v aktuálnom, progresívnejšom zložení smerujú Bratislavčania evidentne stále viac ku kvalite. Len sa mi žiada ešte viac vokálnej pestrosti, úspech sa však podľa reakcií hustnúceho publika dostavil. Počas (podľa programu) nasledujúcej trojice som sa nakŕmil, napil, pozhováral a ešte trochu viac pripálil, takže mi ušlo vypustenie SMASHED FACE z rozpisu a vystúpenia RITES OF UNDEATH a BED SORES.

BED SORESPřímý vstup Dalas: V případě BED SORES jsi kamaráde o moc nepřišel. Prestože mám skotačivou a říznou moderní metalovou muziku moc rád, bezhlavé kopírování amerických idolů se mi opravdu nelíbí a když si k tomu připočítám názvy skladeb jako „Motherfucking Plays", tak říkám rovnou, že tudy cesta nevede ... Konec přímého vstupu.

Ten kúsok, čo som videl z MELISSY len potvrdzuje slová napísané kdesi vyššie – že doomrocku sa v Čechách darí a pekná speváčka/klávesistka kapele nemôže ublížiť. Nanešťastie čoraz kapiel sa skôr snaží priblížiť svojim idolom a originalitu si necháva na neskôr – nuž veď uvidíme.

POPPY SEED GRINDER majú skvelý názov, obstojné debutové CD a čerstvo vydanú novinku. A hlavne speváka (teda skôr vokalistu), striedajúceho odkiaľsi z hrubého čreva ťahaný murmur s rykom podrezávaného podsvinčaťa. Súčasná zostava je zohratá, zvuk bol našľapaný a čitateľný, chlapcov to baví a mňa bavilo tiež. Dobré, dobré. Mnohohlaví BELTAINE sú hitom minulého roka, ale mňa ničím k pódiu nepritiahli. Nesporne ide o kvalitnú kapelu s vlastným ksichtom, ohlas bol vynikajúci, len ja som stál akosi bokom – ospravedlňujem sa. Zato ABORTION, akokoľvek sa podobnej „hudbe” v súkromí radšej vyhýbam, ma dostali do kolien. Neuveriteľne primitívna a neambiciózna hudba, ktorá rafinovane nastavuje krivé zrkadlo všetkým tým, ktorým ide hlavne o pózu. „Sme temní ako riť,” deklaroval vysmiaty Lepra svoju definíciu vlastnej tvorby; celé vystúpenie korunovala dementná pyroshow so štyrmi prskavkami – skrátka nadhľad a dobrá nálada od A do Z, a takých kapiel začína byť akosi málo. ADOR DORATH mne osobne pripadajú ako dosť precenená kapela. Ani z CD, ani naživo nejde o zázrak, len o ľahko nadpriemerný atmosférický doom-black. Sympatická je cieľavedomá snaha presadiť sa a potenciál tu je – na veľkú slávu je však ešte priskoro...

JACK SLATERNěmčouři JACK SLATER přijeli do Hvozdu představit svou aktuální nahrávku „Metzgore“, z jejíž názvu vyplývá, cože to vlastně bylo ke slyšení. Ano, nemýlíte se, byl to skutečně death metal ... A vcelku slušně zahraná brutální technická smršť nemohla žádného fanouška stylu zklamat. Od této poměrně neznámé kapely se jednalo o vyspělé vystoupení.

DEPRESY odohrali set, ktorý by zo všetkého najviac potreboval zmenu. Od krstu aktuálneho CD “Psychomantium Phenomenon” som Trenčanov videl snáď päťkrát s takmer rovnakým koncertným programom. Osvieženie novinkami začína byť nevyhnutné – kvalitatívne sa latka nehýbe, dojem z vystúpenia však tak trochu klesá. Po DEPRESY sa mi nanešťastie prihodil menšia borovičková nehoda (za ktorú “vďačím” kolegom z incipitum.sk) a ja som sa prebral až v sobotu v stane...

Jestliže už se o některých kapelách nedá napsat nic nového, tak jsou to ROOT, na tomto festivalu vystupující se železnou pravidelností. Své fanoušky již mají jisté a tudíž jim opět přehrávají jak staré a osvědčený kusy, jako například „666“ anebo „Upálení“, tak i písně z novějších desek. Prostě rooťácká klasika sevšímvšudy.

SEAR BLISSKrátce před půlnocí nastoupili na plac maďarští trumpetisté SEAR BLISS, kteří si přijeli odbýt svoji už třetí performanci v historii Brutal Assaultu. Přiznám se, že jsem od nich očekával i mírnou sondáž do nitra starších alb a alespoň jednu rozmáchlejší kompozici jako je třeba "Tunnels Of Vision" z "The Haunting" (1998), ale nestalo se tak, neb se čerpalo převážně z posledního alba „Grand Destiny“, ze kterého zazněly hlavně ty rychlejší blackovější skladby. Díky sázce na agresivnější notu přišel poměrně zkrátka i pozounista Zoltán Pál, který nejen, že si ve dvou skladbách vůbec nezahrál, ale ještě navíc mu pan zvukař dokázal vytáhnout jeho instrument do slyšitelných výšin až na samém konci první, nejméně pětiminutové skladby. I tak ale bylo vystoupení SEAR BLISS vynikající a spolu se setem trenčínských mágů DEPRESY se pro mě stalo jasným vrcholem druhého hracího dne.

Páteční večer pak uzavírali „baňýk pyčo“ grindeři ze CEREBRAL TURBULENCY a vampýři z IMMORTAL TERAS. Ti první, krom neustálého opakování uvedeného fotbalového pokřiku nabídli i slušnou grindovou šou. Ti druzí, s novým zpěvákem a s kopírkou CRADLE OF FILTH, spíše nudili a přinutili k odchodu.


Text: Thorn (slovensky), Reaper (SEAR BLISS), Dalas (vše ostatní psané kurzívou)
Fotografie: Dalas

 34

Další informace