S prvním albem plachtícím pod křídly Roadrunner Records přichází na metalcoreovém kolbišti zavedená firma CALIBAN. A z jejich již čtvrté desky je cítit vývoj. Vždy charakteristická agresivita a údernost ostře řezaného a metalovými finesami zdobeného hardcoru zůstala, přesto se tahle deska již nemusí líbit dřívějším skalním fanouškům. Do jejich hudby se totiž nenápadně (ale výrazně) vloudil silně melodicky odlehčený aspekt, včetně občasné, snad až nu-metalově líbivé vokální polohy. Někdo zapláče, jiný nadšeně zatleská. Každopádně se zmíněný vývoj odrazil ve výsledné barevnosti projevu a proměnlivější struktuře skladeb. Snad je to trochu za cenu možného obvinění z podlehnutí módním trendům, ale výsledný produkt rozhodně není čajíček pro náctileté holčičky.
Dnešní CALIBAN balancují na hraně ostrého rychlejšího thrash/deathu, který prezentují například jejich krajané DEW SCENTED a nasraně trhavého, emocionálně vyhraněného hardcoru stylově spřízněného s dalšími Němci HEAVEN SHALL BURN. A pak je tu samozřejmě ona melodická složka, tvořící tomuto tuhému rámu odlehčující nadstavbu. Kontrastní vokální polohy šikovně nastolují pocit náladových proměn, ale nečekejte vykalkulované přechody mezi melodickým a agresivním vokálem, tak jak je znáte z nu-metalu. Tady jde o funkční využití střídajících se vokálních „nálad“, stísněná deprese střídá uřvanou nervní vzteklost. Melodickým vokálem hnané líbivé refrény jsou sice občas cítit trivialitou postpunkových namistrovaných slávolezců, ale funkčnost tohoto modelu nejlépe dokazuje skladba „Certainly… Corpses Bleed Cold“, o kousek převyšující ostatní materiál na albu svým skvělým skloubením nervní rozháranosti a progresivně načichlé melodiky. Tady se rozhodně nejedná o nějaké jednoduché tralala popěvky - jasný vrchol alba.
To co CALIBAN žene nezadržitelně vpřed je výborně fungující rytmika, bicí vycházející z hardcoreové údernosti nezůstávají pouze u jednoduchého dusání a vytváří dokonalou živnou půdu pro růst kytarových houbiček s ostrými riffy zdobenými a hutným zvukem deformovanými kloboučky. Ostatně, za podařeným výsledkem se skrývá i produkční práce vokalisty IN FLAMES Anderse Fridena a mix nemá na svědomí nikdo jiný než Andy Sneap (MACHINE HEAD, KILLSWITCH ENGAGE, ARCH ENEMY). I z toho vyplývá jistá podobnost konečného materiálu a především zvukového kabátu jednak s thrashovým severem, ale též s ozvuky starých dobrých MACHINE HEAD. A když už jsem u těch přirovnání, ve skladbě „Diary of an Addict“ na vás vybafne docela zajímavý, silně technothrashový odér a i díky chvilkám, které jsou vyšperkovány táhlým naechovaným zpěvem se nejde ubránit připodobnění k FEAR FACTORY. Přesto nejsou CALIBAN nějací vykradači, jejich hudba stojí především na základech řvavého hardcoru, čímž sice sklouzává do jisté jednoduchosti, přesto díky přemíře „cizích“ vlivů vzniká i dostatek rozmanitosti a jednotliví členové mají hodně prostoru dokázat, že jsou skutečně zručnými hudebníky.
„The Opposite From Within“ je dalším pokračováním neúnavných pokusů německého metalcoru probojovat se na přední světovou scénu. Stále tomu něco chybí, místy originalita, jinde uspořádanost, spousta pasáží se dost rychle oposlouchá, ale celkově se CALIBAN rozhodně nemají za co stydět.
