SEAR BLISS jsou v české kotlině velice známým pojmem. Troufám si tvrdit, že nejen pravidelní návštěvníci festivalu Brutal Assault dobře vědí alespoň to, že se jedná o „ty Maďary s tou trubkou“. Ti více zainteresovaní a ti co byli na festivalu při smyslech (a že jich bohužel nebylo moc) zajisté dokázali ocenit svojské pojetí atmosférického dark/black metalu a současně i bezpečně identifikovat, že v rukou Zoltána Pála se neblýskala trubka, nýbrž pozoun.

Často slýchávám názor, že pokud by SEAR BLISS nedisponovali zmíněným plechovým instrumentem, rozhodně by se o nich tolik nemluvilo a byli by považováni pouze za průměrnou kapelu, kterých jsou na scéně desítky. Těžko s tímto tvrzením mohu souhlasit, neb pozoun neplní funkci sólového, ale pouze doprovodného nástroje. Je tedy logické, že na pozounových partech produkce kapely v žádném případě nestojí, i když je samozřejmě pravda, že využití pro metalovou hudbu netypického nástroje přidává skupině na atraktivitě a jistým způsobem jí dodává punc originality.

Po důkladných poslechových seancích je jasné, že s „Glory And Perdition“ přichází druhý vrchol v tvorbě maďarské stálice. Ten první se odehrál na nahrávce „The Haunting“ (1998), která na zlatém podnose nabídla osmero dlouhých kompozic ve jménu zajímavého dark metalu s pořádnou porcí atmosféričnosti. Postupem času se však tvorba SEAR BLISS začíná radikalizovat, když vstřebává stále více a více black metalových klišé. Výsledkem zhoubné metamorfózy je aktuální disk „Glory And Perdition“, který se k nám dostává opět zásluhou Red Stream Records. Již podle ukázek, které se v srpnu rozléhaly kamenolomem u Konice bylo evidentní, že maďarští chasníci neváhali oproti předchozímu opusu „Forsaken Symphony“ sešlápnout rychlostní pedál ještě více k podlaze. Přesto však můžeme jen těžko mluvit o čistém black metalu, neboť SEAR BLISS si i nadále uchovávají svůj pověstný cit pro zadumané dark metalové mezihry s výraznou klávesovou melodikou (klapky dostaly největší prostor v instrumentálních skladbách, které jsou na albu hned tři). Z regulérních skladeb zaujme hned rozjezdová „Birth Of Eternity“ s patetickými pozounovými party a překvapivými hlasovými expresemi Andráse Nagyho v gradujícím refrénu (jaký rozdíl oproti nepřesvědčivému chrčivému mluvo-zpěvu ze starších alb!). Ve skladbách „Birth Of Eternity“ a „Shores Of Death“ se navíc participoval i jistý Attila Csihar, asi ta vůbec nejznámější postavička, kterou kdy maďarská scéna vyvrhla. Blackový atak sílí v „Night Journey“, posmutnělý dechový instrument je nucen pod náporem zuřivých riffů odstoupit do pozadí, přichází podmanivá klidná pasáž a poté opět silný refrén, kde majestátní pozoun znovu vynikne v plné parádě. Schopnost pohrát si s několika různými náladami během jediné skladby - to je hlavní devíza maďarských trubadúrů.

„Glory And Perdition! je ukázkovým dílem melodického black/dark metalu. I přes neustále se zvětšující podíl černého kovu se jedná o snadno identifikovatelný výkovek made in SEAR BLISS. Kapela, pro níž není výraz „vývoj“ pojmem ze slovníku cizích slov.