Jako kdysi slavné vozové hradby chrabrého zemana Jan Žižky z Trocnova, si českou zemí razí cestu táborská stálice F.O.B.. V roce 2003 konečně vydala svoji prvotinu „Follow The Instructions“, další rok urvala rovnou třetí místo ve více než dvousethlavém zástupu kapel na soutěži Česká rocková liga a nedávno, opět u I.F.A. Records, vydala své druhé album, stroze nazvané „Default“.

F.O.B. mohli v pohodě vydat desku, která by jen pokračovala ve stopách předchůdce „Follow The Instructions“ a rozvíjela jeho nejsilnější momenty. I tak bych byl spokojen a slůvko „stagnace“ bych si nechal v zásobě pro nějakou jinou nahrávku. Jenže experimentální trojici je jakákoli sázka na jistotu evidentně cizí, raději briskně mění kabát a spolu s „Default“ se pouští jiným, zatím neprobádaným směrem. Aktuální materiál sází oproti „Follow The Instructions“ více na technický death metal a trochu potlačuje dříve v hojné míře přítomné thrashové a hardcoreové elementy. Produkce F.O.B. ovšem díky tomu na zajímavosti neutrpěla, ba naopak se mi zdá, že orientace na instrumentálně náročné pojetí kovu smrti sedí táborským zdaleka nejvíce. S povděkem kvituji i větší tah na branku v podání rytmické sekce, která se už tolik nevyžívá v pomalých až středních pasážích, ale často řádně práskne do opratí („Just Another Day“, „Imagination On The Sea“ nebo „Timeseller“, i když poslední jmenovaná je pouze předělávka vlastní skladby z prvního dema „Only Dead Can Survive“). Stejně jako při příležitosti minulého rozboru, musím i dnes vyzvednout zvukovou stránku alba (u bicí soupravy jen škoda těch utopených kopáků). Sound sice není na deathovou kapelu bůhvíjak průrazný, avšak jeho čistota umožňuje perfektně vychutnat do puntíku dotažené sólové výjezdy, zajímavě pokroucené rytmy a celou řadu jiných technických kudrlinek.

Ne, F.O.B. rozhodně nepřipravili desku, která se řadí do kategorie těch lehce stravitelných, naopak, k cestě do nitra „Default“ budete potřebovat nemálo velmi soustředěných poslechů. Je na vás, zda zainvestujete svůj čas do jedné z nejzajímavějších českých kapel nebo raději sáhnete po nějaké jednodušší zahraniční sypačce, která má šanci ohřát se v přehrávači rozumného člověka maximálně tak na jeden planý, nic neřešící večer.