Ještě dnes si velmi dobře pamatuji, jak moc jsem byl zaskočen, když jsem poprvé spatřil ony silně kontroverzní černobílé fotografie, které zdobí obálky starých alb BELPHEGOR. Reprodukce zachycující litry hovězí krve a necudné běhny bez ostychu obcující s kozlími lebkami oprávněně vzbuzovaly pochybnosti o duševním zdraví jejich autorů a doslova jako magnet přitahovaly pozornost i té nejvíce benevolentní cenzury.
Za těch pár let se nezměnilo zhola nic, akorát místo notně zvrhlých fotek nám chlípní Rakušané nabízí neméně obscénní malby, které dozajista upoutají oko cenzorovo stejně tak spolehlivě, jako obálky z „Blutsabbath“ (1997) nebo „Necrodaemon Terrorsathan“ (2000). Existence BELPHEGOR však nestojí a nepadá spolu s diskutabilní image, ale naštěstí za ní stojí i vcelku akceptovatelné výsledky na poli hudebním. Pravda, jednodušším a na tradice sázejícím black/death metalem sice do světa díru neudělají, leč i ten největší škarohlíd musí uznat, že svoji černou práci vykonávají svědomitě a nanejvýš zodpovědně.
Zatímco na minulém albu „Lucifer Incestus“ (2004) jsme byli mimo jiné svědky rouhavého kázání Kozlího Krista, tak dnes se podíváme rovnou do nitra celé Kozlí říše. Aby byla naše imaginace co nejblíže realitě, ozve se v titulní „Goatreich – Fleshcult“ dokonce rozpustilé mečení adorovaných kopytníků, jako vystřižené z pastvin pod alpskými velikány. Za jinou zvířenou se musíme vypravit pro změnu do spletitých stok hlavního města Vídně, kde právě pobíhá „Swarm Of Rats“. Zoufalé krysí pištění si však vychutnáme až na konci zmiňované skladby, která svým feelingem a hlavně stěžejní melodickou linkou velmi evokuje stylově spřízněné skandinávské kapely. Podobně se zachová i „Festum Asinorum, Chapter II“, naopak sypanice „The Crown Massacre“ a pomalá drtící skladba „Sepulture Of Hypocrisy“ společně kladou důraz zejména na death metalovou stránku věci. Vůbec obě složky black/deathového lektvaru užívají BELPHEGOR ve vzácně vyrovnaném poměru a pečlivě dbají na to, aby se ani jedna z nich nestala dominantní. Poměrně přesnou představu o ohyzdné produkci rakouských bezvěrců může člověk neznalý věci dostat, když v zapadlé laboratoři smíchá za asistence místního šílence současné THOU ART LORD (především ze řetězu urvaná rytmika), přidá kapku US death metalové obhroublosti a to vše zahustí esencemi z kapel, které v polovině devadesátých letech pravidelně sestupovaly do hlubin La Rocquova studia Los Angered (především mám na mysli jejich charakteristicky špinavý odstín kytar). Za všechny tyto návštěvníky sluje kytaristy KING DIAMOND můžeme jmenovat třeba zapomenutou rotu Nisseho Karléna – slovutné SACRAMENTUM. Ke „Goatreich – Fleshcult“ jako celku nemám výraznějších námitek, pravda, jeho dramaturgie občas uvízne na mělčině tradičních stylových klišé, ale na druhou stranu obsahuje i celou řadu velmi sympatických momentů. Nu, ať počítám, jak počítám, vychází mi nadprůměrné black/death metalové dílo, po kterém dozajista sáhne každá nečistá ruka nesvatého příznivce extrémních záležitostí – a to jistě není nějak málo, co myslíte?
Nejbližší příležitost jak se seznámit s okrajovou tvorbou chorých Rakušanů se vám naskytne na letošním Brutal Assaultu, kde BELPHEGOR dozajista vystřihnou i pěkných pár kompozic z aktuálního manifestu zvrhlosti. Buďte tedy připraveni a taktéž nezapomeňte své kozlí mesiáše podpořit hlasitým mečením pod pódiem!
