Je naprosto jasné, že brilantní živák Closure byl skutečně zavíračkou druhdy doom metalového kvelbu. THEATRE OF TRAGEDY se zamilovali do čirého elektronického ruchu a na albu Musique plnohodnotně předvedli, že to vůbec nemusí být na škodu. Velmi očekávaný počin Assembly tuto pozici nejen potvrzuje, ale dokonce přichází se znatelným zlepšením. Producent Hiili Hiilesmaa se stává jakýmsi guru nové generace dědiců gotického rocku a Finsko se začíná jen hemžit zahraničními grupami, které přijíždějí do země tisíce realizovat své hudební vize. Vize THEATRE OF TRAGEDY se zaplaťpánbůh od posledního alba opět trochu přiblížila vřelosti a křemíkový chlad a učesanost Musique je na Assembly zatlačena do pozadí. To ovšem neznamená, že by ubylo samplů. Naopak. Kostru všech písní tvoří velmi pestrá a členitá vrstva beatů, samplovaných šumů a svistů. Téměř pod ní zmizela rytmická sekce, zejména bicí jsou mnohdy od dunění umělotin těžko rozeznatelné. Kupodivu to hudbě neškodí ani v nejmenším, naopak jí to dovede řácky nakopnout. Korunu tomu nasazuje roboticky úsečný elaborát Automatic Lover, ve kterém neušly hrabivým pařátům počítače ani kytary – jsou nasekané na řízné úseky, syrově poskládané vedle sebe. Rytmus zabijácky škubaný, artificiální, ale díky výkonu Liv Kristine velice živý.
Pokud jsem norské pěnici vyčítal u příležitosti předchozího záseku komplex roboticky ploché barbie (co se zpěvu týče, samozřejmě), musím naopak na Assembly s povděkem kvitovat různorodost jejího zpěvu. Je to prožité a velmi kvalitně provedené. Taktéž její maskulinní kolega Raymond I. Rohonyi vyhlazuje pochybosti, je-li ještě vůbec Divadelníkům užitečný. O zpěvu nemůže být ani řeč, Raymond zkrátka deklamuje příjemným hlasem, kterému dodává na zajímavosti nejrůznějšími efekty. Žádný zázrak, ale funguje to.
Hudební náplň Assembly je stylově poměrně dost rozmanitá. Inklinace k popu byly patrné už dlouho, ale teď tomu THEATER OF TRAGEDY nasazují korunu. Disponují citem pro melodie a chytlavé refrény, navíc přehršel výtečně zakomponovaných samplů otevírá Norům brány k širší skupině posluchačů. Krom velmi vkusných popinek si Tragédi přichystali i několik slušně nakopnutých rockáren – mezi nimi hraje prim výborná kytarová palba Let You Down, roztančená Flickerlight a chytlavá Universal Race. Vliv pozdních PARADISE LOST (zhruba z éry One Second) zachvátil zejména píseň Episode, ale typicky těkavé klávesové plochy prostupují celé album. Nicméně hlavní slovo mají poznávací znamení, jaká si THEATER OF TRAGEDY pilně budují v několika posledních letech – svébytné pojetí elektroniky, chytlavost, invence. Jediným negativem tedy zůstává to, že poměrně přímočarý hudební obsah začne po týdenním vytrvalém poslechu (vím, o čem mluvím), jevit známky „vytěženosti“ a je třeba dát si od něj relax. Ale to už je holt osud tohoto přístupu k muzice.
Assembly je povedeným exemplářem moderního rocku, který dává zcela zapomenout na Musique a naznačuje, že se od vycházejících norských hvězd můžete dočkat ještě ledačehos vzrušujícího. Za minulostí je zkrátka nutné udělat tučný škrt, protože THEATER OF TRAGEDY se zpět vracet nehodlají. Proč také?
