Po jedenácti letech od vydání kultovního manifestu „Storm Of The Light's Bane“ konečně nadešel čas dalšího dějství. Myšlenky zrozené za neprostupnými zdmi věznice v Södertälje se během jedenácti měsíců tvrdé práce měly zhmotnit do něčeho výjimečného, ve jménu „Reinkaos“ měl přijít spasitel, co z prachu pozvedne povadlé prapory a pomalu korodujícím hodnotám znovu navrátí původní lesk a sílu. Je tím posledním v řadě, v jeho šlépějích již nikdo jiný nekráčí. On je naší jedinou nadějí.

„There are few things which conjure up an apocalyptic feeling
such as the killing of the old, and the inevitable Death of what we all know.
It always comes… sooner or later. You can’t escape it."

Dlouho očekávané třetí album severské legendy mělo být splněným snem pro celé zástupy příznivců ryzího archetypálního metalu ze staré švédské školy. Na tomto poli nikdy nepůsobila větší ikona, nikdo neměl takový vliv na formování scény (nejen té black/death metalové ale i gothenburské) jako Jon Nödtveidt a jeho věrní společníci sdružení pod ostnatým emblémem DISSECTION. Zlatá éra representovaná dvojicí stylotvorných eposů však zhasla spolu se životem nevinného Alžířana Josefa Ben Maddoura. Nepochopitelný zkrat frontmanův je po právu oceněn rezervací cely v přísně střeženém žaláři Hall prison ve švédském Sördetälje. Po osmi letech izolace od okolního světa se brány věznice konečně otevírají a spolu s prvními kroky znovu svobodného Jona Nödtveidta se začíná psát nová kapitola v historii black/death metalových inovátorů. Její úvodní řádky však znamenají obrovské zklamání, neb singl „Maha Kali“ v žádném případě nepředstavuje toužebně očekávanou reinkarnaci původního ducha DISSECTION. Comeback pod heslem „Fear The Return“ tak dostal zcela jiný rozměr.

„Still, DISSECTION will always be DISSECTION,
and our prime essence can’t be mistaken."
(Jon Nödtveidt, Hall prison, Södertälje, Sweden)

Jestliže mě „Maha Kali“ znepokojila, pak v případě „Reinkaos“ nelze mluvit o ničem jiném, než o naprostém zděšení. Singl totiž opravdu nebyl žádným zmateným experimentem, nýbrž více než representativním vzorkem nového směru tvorby DISSECTION. Věřte nebo ne, ale ten slavnostně proklamovaný „Anti-Cosmic Metal Of Death“ je pouze staromilským a jen decentně přitvrzeným heavy metalem. „We have invested our souls to this album“, říká Nödtveidt, a já se musím zákonitě ptát, jak je možné, že s tak katastrofálním výsledkem? Zdá se, že černá ovce skandinávského black/death metalu během svého pobytu za mřížemi vůbec nebrala v potaz běh okolního světa, jak jinak si totiž vysvětlit, že po osmi letech přijde s tak zastaralou (nejen produkčně, ale i zvukově) a ve všech směrech naprosto nevýraznou nahrávkou? Vždyť „Reinkaos“ úplně popírá všechno, čím byli Švédové kdysi tak výjimeční! Kde je ta nezaměnitelná atmosféra? Kam se vytratila skladatelská vytříbenost? Kde je ta víra dělat odvážné kroky vpřed? Kde jsou tvoji DISSECTION, Jone?

“This is the end that we long have awaited…
an end holding a new beginning.”

Jediným přeživším fragmentem minulosti je Nödtveidtův vokál, i když i ten doznal jistých negativních změn. Pryč jsou veškeré emoce, zůstalo jen nenávistně odsekávané krákorání, které dokáže bez problémů zvládnout každé druhé hrdlo. Daleko horší je však úplná absence kdysi tak typické mrazivé atmosféry, na obzoru už nešumí přízračné hvozdy, utichl klapot podkov nezkrotného vraníka i řinčení kol somberlainských kočárů, ledová vichřice navždy ztratila svoji sílu. Tato naprosto esenciální složka produkce DISSECTION je na „Reinkaos“ zcela potlačena, místo ní je absolutní vakuum, vzduchoprázdno. Další tragickou položkou nejvíce očekávaného alba tohoto roku (dle mého, samozřejmě) je rytmika. Docela rád bych viděl úžas takového bijce, jakým Tomas Asklund bezesporu je, když mu Jon poprvé nastínil svoje „odvážné“ představy ohledně bicích partů. Pro takovouto, s prominutím, „rutinní údržbu“ totiž bohatě stačí zcela průměrný bicman a rozhodně není jediný důvod lanařit do sestavy kapacitu, která s velkým přehledem otloukala rantly mimo jiné v sestavách DARK FUNERAL, NECROMICON nebo výtečných hermetiků DAWN. Korunu více než nepodařenému návratu nasazuje samotný leader kapely, jehož šestistrunná šipka pozbyla veškerou syrovost a utápí se v nudném, melodicky nepatřičně přeslazeném exhibování (světlou výjimkou budiž skladba „God Of Forbidden Light“, která si jako jediná z jedenáctihlavého stáda dokázala zachovat jakous takous tvář).

“We are now heading into a new phase, a darker phase,
which might reveal the unexpected, for some at least,
and for sure a few secrets as well…”

Verdikt je jednoduchý: „Reinkaos“ v žádném případě nedostálo vysokým očekáváním a již teď si s předstihem zajistilo nelichotivý primát největšího zklamání roku. DISSECTION navždy zůstanou kapelou dvou velkých alb. Light's bane – the last of their days…

…and the Rebirth is over…