SLAYER - Christ Illusion

SLAYER - Christ Illusion

SLAYER - Christ Illusion

SLAYER - Christ Illusion

Najdlhšie čakanie na nový album v celej histórii jednej z najdôležitejších metalových kapiel všetkých čias sa teda skončilo. Je to už takmer päť rokov odvtedy, čo SLAYER skonštatovali, že Boh nás všetkých nenávidí. Presne v deň vydania albumu „God Hates Us All“ zaútočili teroristi na New York a Washington. Udalosti vo svete v týždni, keď sa na trhu objavila novinka „Christ Illusion“, nie sú o nič veselšie. Žijeme v temnej dobe, ku ktorej thrashmetaloví titáni nahrali dokonalý soundtrack.

SLAYERBubeník Dave Lombardo je pevnou súčasťou zostavy SLAYER už štyri roky, v štúdiu však s kapelou sedel naposledy v roku 1990 pri nahrávaní neprekonateľného opus magnum „Seasons In The Abyss“. Nový album sa tak stal ideálnou príležitosťou ku slávnemu comebacku pôvodnej formácie v plnej zbroji, k totálnemu návratu ku koreňom. Pod tradičným hnusno-krásnym obalom z dielne Larryho Carrolla sa skrýva desať nemilosrdných metalových náloží, ktoré producent Josh Abraham zvukovo ošetril tak, aby sa čo najviac páčili ortodoxným fanúšikom, velebiacim tvorbu SLAYER z konca osemdesiatych rokov.

Zvuk a nezameniteľné Lombardove bicie plnia síce na „Christ Illusion“ funkciu poznávacieho znamenia kapely z obdobia „Reign In Blood“ – „Seasons In The Abyss“, avšak celkový prístup ku tvorbe, písanie skladieb a ich aranžmány zostávajú jednoznačne v línii, ktorá bola načrtnutá v priebehu deväťdesiatych rokov a vyvrcholila práve na v úvode spomínanom kacírskom diele „God Hates Us All“. Na novinke „Christ Illusion“ SLAYER jednoducho vynechali zvukové experimenty a koketovanie s modernými vplyvmi, ktoré boli také typické napríklad pre dosku „Diabolus In Musica“. Thrashová smršť je tak odhalená až na kosť, čo je v mnohých ohľadoch imponujúce.

SLAYERNečakajte žiadnu kompozičnú ľahkosť a omračujúce melódie v štýle evergreenov „Raining Blood“, „South Of Heaven“, „Mandatory Suicide“ alebo „Seasons In The Abyss“. Súčasní SLAYER sú hlavne o ládovaní brutálnych thrashových riffov do riadne rýchleho punkového cvalu. Odkazy na zabijácku zbierku punkových a HC coverov „Undisputted Attitude“ (ktorý Marilyn Manson nie náhodou označil za dokonalú muziku ku chvíľam, keď máte chuť niekoho zavraždiť), alebo na ultra-punkovú skladbu „Dittohead“ z dosky „Divine Intervention“ (schválne, vypočujte si slohu v songu „Cult“ vrcholiacu pekným reklamným sloganom „I´ve made my choice – 666“) tak nachádzate doslova na každom kroku. Môže za to hlavne maestro Kerry King, autor väčšiny skladieb na „Christ Illusion“, ktorý napríklad v songu „Skeleton Christ“ nádherne dokazuje, ako sa dá z pomerne ťažkopádneho a nezáživného ústredného riffu urobiť výborná slayereskujúca kompozícia. Títo páni to jednoducho majú v krvi, silné nápady dokážu v pohode nahradiť okamžite rozpoznateľným a nezameniteľným inštrumentálnym majstrovstvom. Presne to je prípad ďalších thrashových náloží „Catalyst“, „Consfearacy“, „Black Serenade“ či „Supremist“. Sú ako beh v zamínovanou poli s odisteným granátom v rozbitých krvavých ústach.

Veľmi silné momenty prichádzajú so skladbami „Eyes Of The Insane“ (tu Hanneman krásne zakomponoval zvrhlé melódie v štýle „Dead Skin Mask“ alebo „Perversions Of Pain“), „Jihad“ (úvodný motív ako od AC/DC a za ním parádna thrashová jazda s perfektným vyvrcholením, ktorej výrazne pomáha veľmi silný text – najkontroverznejší od čias „Angel Of Death“), „Catatonic“ (pomalé valivé tempo sekaným riffom SLAYER neuveriteľne pristane!) či úvodnou „Flesh Storm“, ktorá s podareným refrénom šliape na päty hymne pilotov stíhačiek v Perzskom zálive v roku 1991 – „War Ensemble“.

SLAYER„Christ Illusion“ určite nemá problém osloviť fanúšikov, ktorí SLAYER sledujú v priebehu celej ich kariéry. S najväčšou pravdepodobnosťou zaboduje aj u mládeže holdujúcej súčasnej metalcorovej vlne, ktorá by bez najrôznejších variácií na riffy pánov Kinga a Hannemana nebola ani z polovice taká silná. Za všetko napokon hovorí aktuálne piate miesto v rebríčku najpredávanejších titulov v USA. Tí z vás, ktorí si chcú z metalovej hudby vyberať naozaj iba absolútnu smotánku (a od SLAYER teda logicky majú v zbierke iba „Reign In Blood“, „South Of Heaven“ a „Seasons In The Abyss“), môžu od môjho výsledného hodnotenia kľudne odpočítať bod či dva. Ja patrím k prvej skupine, zbožňujem od tejto kapely každý jeden album – „Christ Illusion“ nie je v žiadnom prípade výnimkou.

 503

Rudi

Verdikt

Zvukový šat z konca osemdesiatych rokov, Lombardo za bicími, songwriting v štýle rokov deväťdesiatych. RIFFY, RIFFY, RIFFY. Nový SLAYER!

Hodnocení

Autor
8 / 10
Redakce
6,4 / 10
Čtenáři
7,8 / 10

Další informace

Stopáž: 38:30

Produkce: Josh Abraham
Studio: NRG, North Hollywood & Westlake Studios, Los Angeles

www.slayer.net

Sestava

Skladby

  1. Flesh Storm
  2. Catalyst
  3. Skeleton Christ
  4. Eyes Of The Insane
  5. Jihad
  6. Consfearacy
  7. Catatonic
  8. Black Serenade
  9. Cult
  10. Supremist

Jiné pohledy

Dalas
6 / 10

Ano, SLAYER určitě nahráli desku v duchu nejlepších thrash metalových tradic, které de facto sami pomáhali definovat, ale otázka zní, k čemu je to dobré, když v zásadě nepřináší nic nového a jen přednáší poučky již dávno vyřčené? Bude se její potenciální posluchač k ní i po odeznění první nadšené vlny opakovaně navracet anebo dá přednost starším a klasičtějším albům? Nechci si hrát na proroka, ale myslím si, že ve většině případů zvítězí druhá možnost. „Christ Illusion“ (i s naprosto blbým obalem) je jen dalším důkazem toho, že typická thrashová řezničina má pod metalovým sluncem stále své platné místo, ale na víc než 6 bodů to už prostě být nemůže. ... [13. září 2006]

 

Darkmoor
6 / 10

Bohužel na mne nefunguje terapie mnoha poslechů s následným zvyšováním bodového ohodnocení. SLAYER nahráli retro a musí tak počítat se všemi důsledky s tím spojenými. Skalní jsou jistě na vrcholu blaha, osobně jsem však „Reign In Blood“, „South Of Heaven“ i „Seasons In The Abyss“ nejednoukrát slyšel, a tak nevidím moc důvodů, proč poslouchat jejich převařený výcuc na „Christ Illusion“. A ano, nemám rád návraty ke kořenům. ... [23. srpna 2006]

 

Marigold
6 / 10

Hoblovačka s jasným cílem. Přesvědčit svět, že léta 80. nejsou zapomenutá, že duch "Reign In Blood" žije dál. Té reminiscenci se nelze ubránit, hlavně když člověk pod familiérními riffy opět slyší Lombardův tepot. Pár prvních poslechů mě nostalgie příjemně unášela proti proudu času, ale záhy se dostavil pocit deziluze, prázdnoty a pachuť neodbytné snahy cvičit s mrtvolou třasáka. Není to ža takový průser, jaký uhnětali nekromanti z OBITUARY, ale pořád je to od dvě třídy pod "God Hates Us All". ... [22. srpna 2006]

 

Louis
8 / 10

Při prvním poslechu „Christ Illusion“ jsem zcela vážně cítil šanci snad poprvé v životě okomentovat novinku SLAYER jinak než jen z pozice totálního odevzdání samotnému tomu faktu, že SLAYER natočili nové album. Zase ty samé riffy, zase ty samé melodie, zase ta samá sólíčka. Jenže jsem to (po dalších posleších) znovu nedokázal. „Catalyst“, „Eyes Of The Insane“, „Jihad“, „Black Serenade“, „Cult“, „Supremist“ a mezi nimi jako mocný trumf „Catatonic“, to všechno jsou zbrusu nové a zvráceně krásné tváře starých známých míst, v nichž se zkrátka vyplatí se nějakou tu chvíli procházet. Ostatně, jako vždycky. Sakra práce.

... [22. srpna 2006]

 

Reaper
6,5 / 10

Přiznám se, že jsem čekal daleko větší propadák. Ostatně mé obavy byly na místě, neb výkonnost thrashové legendy šla v posledních letech hodně dolů vodou (stačí si vzpomenout na vyloženě špatné „God Hates Us All”). SLAYER se však probrali z mrákot a natočili až překvapivě životaschopnou desku. Být méně rutinních odrhovaček jako „Skeleton Christ“ (přesně takové však fanoušci očekávají a pánové King a Hanneman to samozřejmě moc dobře vědí) a více skladeb typu „Catalyst“, „Eyes Of The Insane” nebo „Cult”, hodnotil bych „Christ Illusion” o poznání výše. ... [22. srpna 2006]

 

Koscj
6 / 10

Predvídateľné a stávka na istotu. Hoci je "Christ Illusion" najlepší album SLAYER od vydania "Season In The Abyss", nejde o nič, na čo by som si ešte o mesiac spomenul - nieto ešte povedzme o desať rokov. Radšej siahnem po ich staršej tvorbe. ... [22. srpna 2006]

 

Stray
6 / 10

Velmi správně Rudi rozdělil tvorbu SLAYER na dvě poloviny. První část (1983-93) je (přeskočíme-li samotné počátky okolo debutu "Show No Mercy") zvukově dokonalejší, propracovanější a představuje ryze thrash metalové období zakončené skvělým živákem "Decade Of Aggression" (91). Druhá část (1994-2006) je oproti tomu surovější, počínaje kdesi v polovině devadesátých let a tíhne spíše k punk/hc vlivům, údernosti a neotesané agresi. Jsem dlouholetý příznivec SLAYER, který nedá dopustit právě na první část a tak nějak toleruje druhou. Vrcholná alba z osmdesátých let zřejmě už tato kapela sotva kdy překoná. Novinka stejně jako všechna alba SLAYER od roku 1994 není ničím překvapující (opět není albem vynikajícím), je zkrátka "jen" dobrá. Na "Christ Illusion" se sice vrátil zvuk směrem k propracované klasice "Seasons In The Abyss" (90), forma neotesaných skladeb však zůstala blízká hnusnému (jinak jej nazvat nemohu) předchůdci "God Hates Us All"(2001). Z mého pohledu jde tedy o lehounce nadprůměrné album, které obsahuje tu a tam povedenou skladbu ("Flesh Storm", "Catalyst", "Eyes Of The Insane", "Catatonic" a "Cult"), avšak zobrazuje SLAYER bez známky většího překvapení, kteří po pěti letech nahráli album pro své nedočkavé fans, nikoliv z niterné potřeby přijít s albem, které bude trhat žíly. ... [22. srpna 2006]