Vyhlazovací nezmar Jeff Waters je opět zde – s novou deskou, novým účesem (vlastně starým, ale momentálně novým), ale bohužel s poněkud zastaralou hudbou. Již na předcházejících albech si Jeff moc nelámal hlavu s kreativní stránkou věci a sázel na zaručené postupy, ale na novince nazvané „Metal“ (velmi originální) dotáhl toto kopírování (jakoby nevěděl že „kopírování zabíjí hudbu“) až k „dokonalosti“. Nejen, že si půjčil některé nápady a pasáže od jiných skupin (konec ala MANOWAR v „Downright Dominate“), nechal se inspirovat sebou samým (závěr ve „Smothered“), nebo prostě rovnou narouboval již jednou použité (vykradený úsek z „Fun Palace“ v závěrečné „Chasing The High“). Tímto přístupem Jeff zřejmě naznačuje, že v metalu bylo už vše vymyšleno, že nelze přijít s něčím novým a že to nejlepší se stejně nalezne v dávné metalové klasice – to potvrzuje v písni „Army Of One“, která je o tom, jak ANNIHILATOR společně s dalšími mohykány (JUDAS PRIEST, METALLICA, BLACK SABBATH, IRON MAIDEN, MEGADETH atd. – tyto kapely jsou zde přímo jmenované) mají za úkol „udržet metal při životě“. Tento song je mimochodem postaven na dost primitivním základě, ale pod kůži se možná právě proto dostane dost snadno.
Tento fakt se vůbec dá pozorovat u celého alba – objektivně vzato je celý materiál pouhopouhé metalové drhnutí ve strojovém tempu s minimem nějakých překvapujících momentů a navíc, jak již bylo řečeno, je i to drhnutí již několikrát převařená voda, ale na druhou stranu, když budete tato fakta ignorovat a budete se soustředit pouze na hudbu samotnou, tak zjistíte, že se deska docela příjemně poslouchá a že díky chytlavým melodiím a refrénům se usadí v hlavě poměrně nadlouho. Sem tam se Waters vytasí se skvělým nápadem, který by bez problémů utáhl celou písničku (např. střední pasáž v „Haunted“), ale použije ho pouze jako vsuvku obklopenou již zmíněným hoblováním. Tohoto „plýtvání“ je velká škoda, album by díky tomu nemuselo být tak jednotvárné. Za zmínku jistě stojí účast hostů z kapel zvučných jmen (NEVERMORE, ANVIL, ARCH ENEMY), ale na výsledek to stejně nemá moc vliv a kdybych si tuto informaci nepřečetl v informačních materiálech, tak to ani nepoznám… Ortodoxně metalový „Metal“ se velmi těžko hodnotí – pokud by měl člověk posuzovat originalitu, invenci, nebo tvůrčí přístup, tak by tato deska byla ráda za dvojku, ale na druhou stranu tu je stále ta Jeffova schopnost proniknout do posluchačova vědomí a usadit se zde na dlouhou dobu. Prostě to umí, kluk jeden vlasatá…
