To je ale překvapení! K příznivcům ABIGOR jsem nikdy nepatřil, jejich spíše průměrný (leč mnohými považovaný za téměř kultovní) black metal mě vždy nechával zcela chladným, avšak po poslechu aktuální desky „Fractal Possession“ (jejíž recenze u nás vychází s mírným zpožděním) se tato skutečnost začíná měnit. Opět aktivní rakouská trojice (nutno dodat, že v pozměněné sestavě) na ní totiž zběhla k oblastem, kde operují příznivci blackmetalové moderny či lépe řečeno toho, co bylo za modernu považováno před několika lety. Kapela si tedy vzala příklad z experimentujících norských veličin až nyní (tak trošku s obráceným křížkem po funuse), avšak vzhledem ke kvalitám nahrávky bychom jim to mohli odpustit.
S čím, že tedy ABIGOR po svém reunionu na nové desce vyrukovali? S demonstrací kvalitní mixtury (téměř) všeho zajímavého, co black metal v minulých letech přinesl. Počínaje elektronickým šílenstvím typu „666 International“ a konče sonickými experimenty ala „Rebel Extravaganza“ (předpokládám, že autory zmíněných desek jmenovat nemusím). ABIGOR však zabrousili do ještě hlubší minulosti, odkud si vypůjčili nějaké ty atmosfericko-blackmetalové elementy (zejména výrazně chytlavé melodie), avšak není pro ně problémem vystřihnutí nějaké té psychedeličtější momentky, která by se neztratila ani u BLUT AUS NORD. Výše zmíněné součásti jsou zkombinovány s letmými reminiscencemi např. na „Grand Declaration Of War“ (MAYHEM) a spoluutvářejí tak v některých momentech mrazivou, jinde spíš úsměvněji znějící nahrávku, která se sice tváří moderně, avšak pod načančaným povrchem ještě místy ukrývá tradičnější tvář (více napoví např. některé primitivní kytarové linky).
Pakliže jsem pouze přirovnával ke známým jménům, nebylo by to vůči ABIGOR přeci jen fér. Jednak je nelze obvinit z vykradačství (zřetelnou inspiraci bych jim nezazlíval, zacházejí s ní v rámci možností opatrně) a navíc oproti výše zmíněným přinášejí i něco nového – značnou, velice překvapivou (a mnohdy až kontroverzně působící) melodičnost, která je tak trochu v opozici vůči snaze působit skrze elektroniku mírně odlidštěně.
Comeback ABIGOR se povedl. Pravda, nejedná se o dílko nikterak inovativní či – nedej Bože – přelomové, ale s přehledem absorbuje a přetváří k obrazu svému zajímavé momenty několika přelomových desek, resp. celých blackmetalových epoch. Tyto jsou sebou vzájemně prolnuty a nabízejí výsledný obraz díla, jehož klíčovými slovy jsou black metal, elektronika a melodie.
